Šalomounův hřích a smutek – a království se rozdělí

Za příběhem rozděleného království se skrývá Šalamounův pád. Zpočátku se mu vedlo tak dobře, přesto klesl na ostudné dno – jak popisují dvě rozsáhlé kapitoly (1Kr 10 a 11).

V této lekci se podíváme na faktory, které stály za Šalomounovým hříchem a pádem ze slávy. Všimneme si jeho přemíry, neposlušnosti, nedbalosti a několika jeho chyb -je to možná negativní přístup, ale velmi poučný.

Čas: 6. kapitola. Rozdělené království
Délka“ 200 let
Knihy: 2Královská, 2Kroniky, Izaiáš, Ámos, Jonáš, Ozeáš, Micheáš
Postavy: 1: Šalomoun, Eliáš, Elizeus, Izaiáš
Začíná: Vzpoura deseti kmenů
Vrcholná říše: Asýrie

1 Šalamounův přebytek

• Zlato a stříbro: Šalomoun nashromáždil obrovské množství stříbra a zlata (1Kr 10,14-21.27).
• Tisíce koní: Šalomoun měl obrovské zásoby koní z Egypta (1Kr 10,26.28-29).
• Tisíce manželek: Šalomoun měl 700 manželek, dcer cizích králů, a 300 konkubín (1Kr 11,1-3).

2 Šalomounova neposlušnost

Abychom výše uvedené podivné skutečnosti spojili s Šalomounovým pádem, vrátíme se do doby na poušti. V zákoně daném Mojžíšovi Bůh předvídal touhu budoucího národa mít krále. Bůh vytvořil zákon pro každého krále (Dt 17,14-20):

• „Král si nesmí rozmnožovat koně a nesmí přimět lid, aby se vrátil do Egypta, aby rozmnožoval koně…“
  • „Král si nesmí rozmnožovat koně.“
  • „Nebude pro sebe rozmnožovat ženy, aby se jeho srdce neodvrátilo…“
  • „Nebude pro sebe velmi rozmnožovat stříbro a zlato…“
  • „Až král usedne na trůn… napíše pro sebe na svitek opis tohoto zákona… Bude ho mít u sebe a bude ho číst po všechny dny svého života… pečlivě zachovávat všechna slova tohoto zákona… aby se neodchýlil od přikázání.“

  Šalamoun udělal pravý opak – varování pro nás, abychom „dávali větší pozor na to, co jsme slyšeli, abychom se neodchýlili“ (Židům 2,1-3).

  3 Šalamounovo pokání

  Kál se Šalamoun ze svých hříchů a vrátil se později v životě k Hospodinu? Lze doufat, že ano. Knihu Kazatel téměř jistě napsal Šalomoun, „král nad Izraelem v Jeruzalémě“ (Kaz 1,1.12). Byla napsána poté, co dokončil všechna svá díla a akvizice. Po zralé úvaze je prohlašuje za „marnost a honbu za větrem“ (Kaz 1,14).

  Salomoun uznává, že Boží skutky a slovo jsou věčné a jediné, na čem skutečně záleží (Kaz 3,14; 12,13-14). To ukazuje na napraveného a kajícího Šalomouna, který opět následoval srdce svého otce Davida. Stejně jako Davidovi je i Šalomounovi odpuštěno. Časné následky jeho hříchů musely zůstat, ale od věčných následků byl zachráněn.

  4 Rozpolcený Šalomoun

  Za tímto příběhem se skrývá skutečnost, že bez ohledu na to, jak silná může být naše víra, můžeme ji stejně jako Šalomoun nechat sklouznout tím, že nebudeme denně věnovat dostatečnou pozornost Božímu slovu.

  Nejvýstižnější výrok o Šalomounovi je tento: „Nevěřím v Boha: „Jeho srdce nebylo zcela oddáno Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida“ (1Kr 11,4). Jinými slovy, Šalomounovo srdce bylo rozpolcené.

  Částečná oddanost Bohu je k ničemu. Nutná je oddanost Bohu celým srdcem. Nemůžeme dělit svou oddanost mezi Boha a jiné bohy nebo jiné věci.

  5 Rozdělené království

  Zjišťujeme, že Bůh Šalomounovi říká: „Odtrhnu od tebe království.“ (1Kr 11,9-11)

  Zatímco Benjamín lnul k Judovi, ostatních deset kmenů se vzbouřilo. Když Šalomoun zemřel, odmítly za krále Šalomounova syna Rechabeáma a místo něj učinily svým králem Šalomounova služebníka Jeroboáma.

  Odmítly svaté město Jeruzalém a svým hlavním městem učinily Samaří na severu. Tak došlo k rozdělení na dvě království.

  Kmeny Juda a Benjamín se začaly souhrnně nazývat Juda, zatímco deset okolních kmenů si ponechalo jméno Izrael. Každé království mělo svou vlastní posloupnost králů, z nichž mnozí byli zlí, přičemž ten izraelský byl nejhorší.

  6 Rozdělený svět

  Bible říká: „Hle, Boží dobrota a přísnost -na ty, kteří padli přísnost, ale k vám laskavost, setrváte-li v jeho laskavosti, jinak i vy budete vyhlazeni“ (Římanům 11,22). Bůh byl vždy Bohem milosti i hněvu. To jednoho dne vyústí v rozdělení celého světa na „ovce a kozly“ (Mt 25,31-46).

  Bůh odhodí Šalamouna

  Příběh Šalamouna začíná velmi dobře. Začal vládnout s pokorou a oddaností.

  V Gibeonu se mu ve snu zjevil Bůh a vyzval Šalomouna, aby ho požádal o všechno, co chce. Šalomoun svou odpovědí Boha potěšil: „Dej mi moudrost, abych mohl dobře vládnout tvému lidu.“

  Bůh mu dal velkou moudrost a také mnohá požehnání, o která nežádal: „bohatství a čest, takže po všechny tvé dny nebude mezi králi nikdo jako ty, budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má přikázání a zákony“ (1Kr 3,3-15). Později se Bůh Šalomounovi zjevil podruhé.

  Koncem jeho vlády se však Šalomounův krásný vztah k Bohu smutně obrátil: „Hospodin se však na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát zjevil.“ (1Kr 1,14) Bůh se Šalomounovi zjevil podruhé.