By: Jordan Joyner, MS & Valerie Leake, PhD, LCP
Teorie zachování zdrojů (Conservation of Resource Theory; COR; Hobfoll, 2001) se ukázala jako spolehlivý základ pro pochopení procesů spojených s prožíváním, zvládáním a překonáváním chronického a traumatického stresu (Hobfoll et al., 2001). Teorie COR postuluje, že jedinci jsou motivováni k ochraně, získávání a zachování zdrojů (Hobfoll, 1991). Zdroje jsou vše, čeho si člověk cení, a lze je rozdělit do čtyř kategorií: předměty (např. dům, telefon), podmínky (např. stabilní zaměstnání, dobré zdraví), osobní charakteristiky, (např. optimismus, naděje) a energie (např. znalosti). Podle teorie COR stres vzniká, když jsou zdroje jedince ohroženy, vyčerpány nebo když se investice do nových zdrojů nedostatečně zhodnotí (Hobfoll, 1991; Hobfoll, 2001). Hobfoll (1991) navrhl, že traumatický stres je důsledkem zrychlené ztráty zdrojů, zejména těch, kterých si jedinec nejvíce cení. Ve srovnání s civilními osobami je u vojenského personálu Spojených států amerických (USA) větší pravděpodobnost, že zažije bojové trauma v důsledku nasazení nebo pracovních povinností (King et al., 1999; Hobfoll et al., 2012). V posledních letech došlo k nárůstu počtu nasazení do aktivních válečných zón, což zvyšuje četnost bojového traumatu. Statistická zpráva o vojenských a civilních obětech souvisejících se zapojením USA do válek/konfliktů v letech 2000-2015 zjistila vyšší míru PTSD u nasazeného personálu. Většina diagnóz PTSD v armádě, 77,87 %, byla u mužů a žen, kteří byli dříve nasazeni (Fischer, 2015). Tato zjištění naznačují potřebu pokračovat ve zkoumání bojového traumatu a jeho dopadu na zdroje příslušníka služby. Uvádíme stručný přehled toho, jak se teorie COR vztahuje k vojenskému traumatu.
Vojenské trauma je široký pojem, který zahrnuje neočekávané a stresující události jedinečné pro příslušníky služby. Vojenské trauma může zahrnovat boj, terorismus a vojenské sexuální trauma (National Center for PTSD, 2017). Ačkoli předchozí výzkumy zjistily, že většina příslušníků vojenských služeb se dobře adaptuje v průběhu celého života, chronické problémy duševního zdraví, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD) a deprese, jsou u těchto osob běžně spojeny s traumatickými událostmi (Hobfoll et al., 2012). To může být způsobeno dopadem traumatických událostí na zdroje jedince (Hobfoll, 1991; King et al., 1999), protože zpochybňují stávající schopnosti zvládání (Hobfoll et al.,
Traumatické nebo extrémní stresory jsou jedinečné tím, že 1) útočí na základní hodnoty jedince, 2) jsou často neočekávané, 3) vyžadují značnou energii, 4) typické strategie zvládání jsou neúčinné a 5) jedinci se vtiskne silný mentální obraz týkající se události (Hobfoll, 1991). Zdroje, jako je sociální opora, pohoda a optimismus, je po vojenském traumatu stále obtížnější využívat, chránit a udržovat. Teorie COR se při aplikaci na traumatický stres řídí třemi principy.
První princip teorie COR uvádí, že ztráta zdrojů má na jedince výrazně silnější dopad než jejich zisk (Hobfoll, 1991; 2001). Pokud by například příslušník služby ztratil v bitvě kamaráda, obdržení medaile, která by ocenila jeho příkladné úsilí během bitvy, by ztrátu přítele nezmírnilo. Bylo zjištěno, že ztráta zdrojů je významně spojena s psychickým distresem (Hobfoll et al., 2012; Vogt et al., 2011), zatímco zisk zdrojů má na psychický distres omezený vliv (Hobfoll & Lilly, 1993). Hobfoll a jeho kolegové (2012) zkoumali vliv rodinného života, práce a stresorů souvisejících s válkou na symptomy posttraumatické stresové poruchy, depresi a vnímání zdraví a fungování u velkého vzorku mužů a žen z letectva. Stresory společně přímo ovlivňovaly příznaky PTSD a deprese. Významné bylo zjištění, že větší stresory předpovídaly zvýšený úbytek zdrojů a snížený přírůstek zdrojů. Ztráta zdrojů dále předpovídala závažnost symptomů PTSD a úroveň vnímaného stresu. Podobně King et al. (1999) zjistili přímou souvislost mezi zážitky před traumatem, ve válečné zóně a po traumatu a PTSD (POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA). Naznačili, že životní zkušenosti před traumatem mohly vyčerpat schopnost jedince vyrovnat se se stresory v pozdějším životě. Tato zjištění podporují tvrzení, že ztráta zdrojů převažuje nad jejich ziskem.
Podle druhého principu musí jedinci investovat do zdrojů, aby zabránili jejich ztrátě a obnovili ji a také získali nové zdroje. Tento princip je obvykle zkoumán ve výzkumech týkajících se zvládání, což naznačuje, že investice do zdrojů je mechanismus zvládání, který má zabránit budoucím ztrátám (Ito & Brotheridge, 2003). Například člověk musí v době stresu oslovit přátele/rodinu, aby získal sociální podporu (Hobfoll et al., 1995). Investováním do zdrojů je jedinec schopen účinněji zvládat stresory.
Tento princip byl podpořen také v souvislosti s vojenským traumatem. Stejně jako se příslušníci služby učí, jak uplatnit své dovednosti v různých podmínkách a prostředích, musí se také naučit, jak se přizpůsobit traumatickým okolnostem tím, že investují zdroje ve snaze překonat dopad traumatické události. Například ti, kteří využívají (tj. investují) sociální oporu (tj. zdroj), mají menší pravděpodobnost rozvoje posttraumatické stresové poruchy (King et al., 1999; Vogt & Tanner, 2007). Podobně se zdá, že odolnost, osobnostní charakteristika, která zahrnuje účinné zvládání každodenních stresorů, je ochranným faktorem proti stresorům při nasazení (Vogt et al., 2008). Tyto zdroje jsou však pravděpodobně vyčerpány v důsledku vojenského traumatu (Vogt et al., 2008). Investice do zdrojů pravděpodobně pomůže příslušníkovi služby ochránit stávající zdroje, napomůže při získávání nových zdrojů a zabrání budoucí ztrátě zdrojů.
Třetí princip zahrnuje spirály ztrát a zisků (Hobfoll et al., 1995). Jak je uvedeno v prvním principu, ztráty zdrojů mají větší vliv než jejich zisky, přičemž zisky vyžadují více času a energie. Ztrátové spirály jsou výsledkem probíhajícího cyklu rychlého vyčerpávání zdrojů, přičemž u cyklů zisků je tomu naopak (Hobfoll et al., 2001, Hobfoll et al., 2015). Ztráta zdrojů přispívá k traumatickým reakcím, které zase vyvolávají ztrátu dalších zdrojů (Johnson et al., 2007). Předpokládá se, že tento sestupný cyklus pokračuje a navazuje sám na sebe (Hobfoll et al., 1995).
V důsledku traumatické události ztrácejí jedinci zdroje, jako je pocit pohody, optimismus nebo důvěra (Hobfoll, 1991). Lidé mají méně a/nebo méně účinných zdrojů pro zvládání nových výzev (Hobfoll et al., 1995), takže dopad budoucího stresoru je o to silnější. Výzkumníci potvrdili, že vznik posttraumatické stresové poruchy vysvětluje více rizikových řetězců (King et al., 1999; Vogt & Tanner, 2007). Životní zkušenosti před vojenskou účastí, během ní a po ní mohou také zvyšovat dopad stresu na jedince, což minimalizuje zdroje a následně zvyšuje riziko, že veteráni zažijí další stresor (Vogt et al., 2011). Přesněji řečeno, traumatické zážitky z dětství mohou znamenat ztrátu zdrojů v raném věku, které předpovídají větší riziko vystavení stresorům v pozdějším věku, a také horší přístup k vhodným zdrojům, které zabraňují ztrátám (Vogt et al., 2011). Při zvažování zkušeností po nasazení naznačuje vystavení dalším životním stresorům, jako je přerušení práce nebo kriminální viktimizace (King et al., 1998), a nedostatek sociální podpory (King et al., 1999) ztrátu zdrojů, která činí přizpůsobení se životu po nasazení náročným (Vogt et al., 2011). Například nestabilita rodiny v dětství a vnímané ohrožení v boji byly spojeny s prožíváním dalších stresorů u veteránů války v Zálivu (Vogt & Tanner, 2007). Podobně u vzorku příslušníků amerického letectva předpovídaly příznaky posttraumatické stresové poruchy budoucí ztrátu zdrojů a také zhoršení vnímaného zdraví a fungování (Vinokur et al., 2011). Minimalizace zdrojů v průběhu času v důsledku opakovaného vystavení traumatickým událostem poskytuje důkaz o spirále ztráty, jak ji nastínila teorie COR (Hobfoll, 1991; Hobfoll et al., 1995).
Základní principy teorie COR poskytují rámec pro pochopení vývoje traumatického stresu. Při zkoumání dopadu vojenského traumatu je zřejmé, že ztráta zdrojů přispívá k řadě negativních důsledků, jako je posttraumatická stresová porucha a deprese (King et al., 1999; Vogt et al., 2011). Tato zjištění jsou v souladu s teorií COR. Teorie COR přispívá do oblasti psychologie traumatu tím, že poskytuje vodítko pro programy léčby veteránů tím, že podporuje zkoumání ochranných i rizikových faktorů pro rozvoj traumatického stresu. Díky lepšímu pochopení zdrojů a toho, jak zdroje pomáhají při zvládání vojenského traumatu, jsme schopni lépe uspokojit potřeby veteránů.
Fischer, H. (2015). Statistiky vojenských obětí v USA: Operace Nový úsvit, operace Irácká svoboda a operace Trvalá svoboda. Washington, D.C.: Library of Congress, Congressional Research Service.
Hobfoll, S.E. (1991). Traumatický stres: A theory based on rapid loss of resources [Teorie založená na rychlé ztrátě zdrojů]. Anxiety Research, 4(3), 187-197. doi: 10.1080/08917779108248773
Hobfoll, S.E., Dunahoo, C.A., & Monnier, J. (1995). Zachování zdrojů a traumatický stres. In Traumatický stres: Od teorie k praxi (s. 29-47). Plenum Press: New York, Springer US. doi: 10.1007/978-1-4899-1076-9_2
Hobfoll, S.E., Vinokur, A.D., Pierce, P.F., Lewandowski-Romps, L. (2012). Kombinovaný stres z rodinného života, práce a války u mužů a žen v letectvu: A test of Conservation of Resources Theory. International Journal of Stress Management, 19(3), 217-237. doi: 10.1037/a0029247
Ito, J.K., & Brotheridge, C.M. (2003). Resources, coping strategies, and emotional exhaustion [Zdroje, strategie zvládání a emoční vyčerpání]: A conservation of resources perspective (perspektiva zachování zdrojů). Journal of Vocational Behavior, 63(3), 490-509. doi: 10.1016/S0001-8791(02)00033-7
King, L.A., King, D.W., Fairbank, J.A., Keane, T.M., & Adams, G.A. (1998). Resilience-recovery factors in post-traumatic stress disorder among female and male Vietnam veterans: Tvrdošíjnost, poválečná sociální podpora a další stresující životní události. Journal of Personality and Social Psychology, 74(2), 420-243.
King, D.W., King, L.A., Foy, D.W., Keane, T.M., & Fairbank, J.A. (1999). Posttraumatická stresová porucha u národního vzorku vietnamských veteránů a veteránek: Ukázka rizikových faktorů, stresorů válečné zóny a proměnných odolnosti a zotavení. Journal of Abnormal Psychology, 108, 164-170. doi:10.1037/0021-843X.108.1.164
National Center for PTSD. (2017). PTSD. Retrieved from https://www.ptsd.va.gov/public/types/war/index.asp.
Vogt, D., Smith, B., Elwy, R., Martin, J., Schultz, M., Drainoni, M.L., Eisen, S. (2011). Rizikové faktory před nasazením, při nasazení a po nasazení pro posttraumatickou stresovou symptomatologii u veteránů OEF/OIF ženského a mužského pohlaví. Journal of Abnormal Psychology, 120(4), 819-831. doi: 10.1037/a0024457
Vogt, D.S., Rizvi, S. L., Shipherd, J. C., & Resick, P.A. (2008). Longitudinální zkoumání vzájemného vztahu mezi reakcemi na stres a odolností. Personality and Social Psychology Bulletin, 34, 61-73. doi:10.1177/0146167207309197
Vogt, D.S., & Tanner, L. R. (2007). Risk and resilience factors for posttraumatic stress symptomatology in Gulf War I veterans (Rizikové a odolnostní faktory posttraumatické stresové symptomatologie u veteránů války v Zálivu). Journal of Traumatic Stress, 20, 27-38. doi:10.1002/jts.20187
Jordan Joyner získala magisterský titul na Tennessee State University a v současné době je doktorandkou v poradenském programu PsyD na Radford University. Absolvuje třetí ročník praxe v nemocnici pro veterány v Salemu (VA Veterans Affairs Hospital) na lůžkovém oddělení pro posttraumatickou stresovou poruchu a zneužívání návykových látek. Mezi Jordanovy výzkumné zájmy patří trauma, odolnost a armáda. Je vedoucí týmu pro výzkum veteránů a spoluvytváří orientační kurz pro veterány, který bude zahájen na podzim 2017. Jordan v současné době také pomáhá s žádostí o grant. Jejím dlouhodobým profesním cílem je léčit trauma u vojenské populace.
Dr. Valerie Leake získala doktorát v oboru poradenské psychologie na University of Kentucky. Na Radfordově univerzitě začala vyučovat v roce 2007. Specializovala se na práci s populací veteránů, dva roky působila jako koordinátorka klinického týmu pro PTSD / psychoterapii založenou na důkazech v nemocnici pro veterány v Lexingtonu ve státě KY, než se v roce 2016 stala ředitelkou výcviku v poradenském programu PsyD na Radfordově univerzitě. Dr. Leake inicioval vznik studentského výzkumného týmu pro veterány, založil Radfordskou univerzitu jako spolupořadatele konference Rural Behavioral Conference 2017 a stál v čele grantů specifických pro vojenskou psychologii. Mezi její výzkumné zájmy patří trauma, veteráni a poradenské služby ve venkovských oblastech.