Přímé srovnání alfuzosinu s jinými
Při srovnání s prazosinem měl IR alfuzosin srovnatelnou účinnost a způsoboval méně kardiovaskulárních nežádoucích účinků. Buzelin et al. porovnávali účinky alfuzosinu s prazosinem u 103 pacientů. IR alfuzosin v dávce 2,5 mg byl podáván třikrát denně. Prazosin byl nasazen ve stupňovitém režimu 1 mg denně první dva dny, 1 mg dvakrát denně po dobu následujících pěti dnů a poté 2 mg dvakrát denně počínaje druhým týdnem. Alfuzosin a prazosin vedly k podobnému zvýšení maximálního a průměrného průtoku moči (26 % a 28 %, resp. 30 % a 27 %) a ke zlepšení skóre symptomů (32 % a 34 %). Alfuzosin však způsoboval méně nežádoucích účinků souvisejících s hypotenzí než prazosin. U čtyř pacientů léčených prazosinem se vyskytla malátnost, astenie a synkopa. Pouze jeden pacient užívající alfuzosin si stěžoval na závratě; nevolnost a diplopie byly hlášeny u jednoho, resp. dvou pacientů.
Při srovnání s tamsulosinem vykazoval IR alfuzosin srovnatelnou účinnost a způsobil větší snížení systolického a diastolického krevního tlaku. Buzelin et al. srovnávali perorální tamsulosin 0,4 mg jednou denně s perorálním alfuzosinem 2,5 mg třikrát denně po dobu 12 týdnů u 256 hodnotitelných pacientů s BPH. Tamsulosin a alfuzosin byly stejně účinné ve zvýšení maximálního průtoku moči (11,6, resp. 11,5 ml/s) a zlepšení Boyarského skóre (6,2, resp. 6,0). Tamsulosin způsoboval méně kardiovaskulárních nežádoucích účinků. U pacientů léčených tamsulosinem nedošlo k žádné významné změně krevního tlaku, ale u pacientů léčených alfuzosinem došlo k významnému snížení krevního tlaku ve stoje i vleže (o 4-5 mm ve srovnání s výchozí hodnotou) (p < 0,05). Četnost dalších nežádoucích účinků připisovaných alfuzosinu a tamsulosinu (např. závratě, bolesti hlavy, palpitace, tachykardie, posturální hypotenze a synkopa) byla podobná (10,5 %, resp. 9,2 %). Oba léky také způsobovaly u pacientů nízkou, ale podobnou míru erektilní dysfunkce.
Hofner a kol. studovali tamsulosin 0,4 mg denně, IR alfuzosin 2,5 mg třikrát denně a placebo v podskupině 830 pacientů s BPH. Zjistili, že k abnormální ejakulaci docházelo častěji u pacientů léčených tamsulosinem než u pacientů užívajících placebo (p = 0,045). Frekvence tohoto nežádoucího účinku však byla podobná a nízká u pacientů léčených tamsulosinem (méně než 1 %) a alfuzosinem (0). Vzhledem k tomu, že pouze tři pacienti ve studii z tohoto důvodu přerušili léčbu studijním přípravkem, považovali zkoušející tento nežádoucí účinek za méně závažný.
.