Byl jsem účastníkem kurzu ultrazvuku, kde nám Pete Mantis řekl, že nás nenechá dělat praktická cvičení, dokud nepoznáme artefakty na snímcích, které ukazoval během přednášek. Znalost nejběžnějších artefaktů, se kterými se v určité míře setkáváme při každémultrazvukovém vyšetření, je velmi důležitá, abychom se vyhnuli interpretačním chybám,protože mohou zakrývat normální anatomii nebo onemocnění, případně mohou být chybně interpretovány jako patologie. Na druhou stranu nám některé artefakty mohou pomoci stanovit diagnózu.
Artefaktyjsou jakékoli změny v obraze, které nepředstavují skutečný obraz vyšetřované oblasti. Mohou vznikat technickými chybami při zobrazování nebo jsou důsledkemkomplexní interakce ultrazvuku s biologickými tkáněmi.
REVERBERACE
Reverberačníartefakty se projevují jako série stejně rozmístěných čar. Vznikají tím, že ultrazvukový paprsek se opakovaně odráží tam a zpět mezi dvěma vysoce odrazivými rozhraními nebo mezi snímačem a silným reflektorem. Mohou zakrýt hlubší struktury, ale mohou být také užitečné, pokud jsou detekovány na neočekávaných místech.
Repetační artefakty vznikají pokaždé, když se puls zvukové vlny vrací do snímače poté, co dopadl na odrazivý povrch (například plyn, kost nebo kov, zejména pokud je toto rozhraní v blízkosti snímače). Toto echo ječástečně zachyceno sondou a vytváří hyperechogenní linii. Povrch sondy odráží vysoce intenzivní ozvěnu a posílá ji tam a zpět,což vede k několika stejně vzdáleným hyperechogenním liniím, z nichž každá je hlubší. Počet dozvuků závisí na pronikavosti paprsku a citlivosti sondy.
Artefakty typu kometového chvostu lze pozorovat u bublinek plynu ve střevní smyčce, které tvoří tenké vrstvy, oddělené kapalinou; vlny se mezi těmito vrstvami odrážejí, což vede k mnoha ozvěnám, které se v nepravidelných intervalech vracejí do sondy a vytvářejí stopu těsně od sebe vzdálených, diskrétních, velmi jasných, malých ozvěn, připomínajících chvost komety. Tento artefakt mohou způsobit také kovové pelety, chirurgické svorky nebo bioptická jehla.
ZRCADLENÍ
Silně reflexní, hladké, zakřivené rozhraní (= zrcadlo) může odrážet zvuk distálně namísto jeho návratu do snímače. Objekty ve směru paprsku odrážejí zvukový paprsek zpět k zrcadlu a odtud zpět k převodníku. Dráha odražené ozvěny je delší, a protože ultrazvukový přístroj s takovým lomem paprsku nepočítá (předpokládá, že impulsy a ozvěny se pohybují po přímce), umístí zrcadlový obraz do větší hloubky podél osy paprsku. To může vést k chybné interpretaci umístění orgánu nebo struktury.
Příkladem „zrcadla“ je bránice, která je vysoce reflexní, protože za ní je plíce naplněná vzduchem. Na ultrazvukových snímcích mohou játra a žlučník vypadat, jako by se nacházely kraniálně od bránice v hrudní dutině. Je důležité tento artefakt rozpoznat, aby nedošlo k chybné diagnóze ruptury bránice nebo konsolidace plic. Tento artefakt se nevyskytuje vpřítomnosti pleurálního výpotku.
AKUSTICKÉ STÍNOVÁNÍ
Stínování vzniká téměř úplnou absorpcí nebo odrazem zvukového paprsku na struktuře s vysokým útlumem. Pokud se zvuk odráží (v případě rozhraní měkkétkáně-plyn), vypadá oblast pod strukturou nehomogenně (dirtyshadowing) v důsledku vícenásobných odrazů nebo dozvuků. Pokud je značná část ultrazvukového paprsku pohlcena a dozvuky chybí (u rozhraní měkká tkáň-kost nebo vápník), vzniká špatně echogenní nebo anechogenní (čisté) stínování. Stínování může zastínit hlubší struktury, ale je také užitečné pro identifikaci kamenů v močových cestách.
Stínování na okrajích se může projevit jako akustické stínové zóny distálně od laterálních okrajů tekutinou vyplněných zakřivených struktur (např. žlučníku, močového měchýře, cyst, ledvin, nadledvin). Zvukové vlny pronikající okrajem struktury se mohou lámat, čímž vzniká alineární nebo trojúhelníková anechogenní zóna pod bočními okraji struktury.
AKUSTICKÉ ZVÝŠENÍ
Akustické zvýšení je lokalizované zvýšení amplitudy echa distálně od struktury s útlumem, které je vidět jako oblast zvýšeného jasu. Když zvukové vlny procházejí špatně tlumící strukturou, která jim umožňuje snadný průchod, nedochází k odrazu od tkáně a přímo pod strukturou vzniká oblast arteficiální zvýšené echogenity, protože v této oblasti je přítomno více zvukových vln ve srovnání s tkáněmi ve stejné hloubce v okolí. Typicky se projevuje u struktur naplněných tekutinou na pozadí měkkých tkání (např. žlučník, jaterní kůra). Akustické zesílení může pomoci odlišit struktury naplněné tekutinou od pevných, hypoechogenních hmot.
ŠÍŘKA SLICETNÍHO PAPRSKU/ŠÍŘKA PAPRSKU
Trasonografický paprsek není všude stejně široký. Při výstupu ze sondy je jeho šířka podobná šířce sondy, pak se v ohniskové zóně zužuje a hlouběji se opět rozšiřuje. Když širší část paprsku zahrnuje část cystické struktury a její okolní tkáně, ozvěny z tkáně se mylně zobrazují uvnitř cystické struktury (močový měchýř, žlučník) a imitují přítomnost sedimentu (pseudo kalu). Ozvěny zmizí, pokud je celá šířka paprsku uvnitř cystické struktury, tudíž umístění ohniskové zóny tento artefakt redukuje.
LITERATURA
Barr F.,Gaschen L.: BSAVA Manual of Canine and Feline Ultrasonography. BSAVA, 2011
PenninckD., d’Anjou M.: Atlas of Small Animal Ultrasonography, 2nd Ed. WileyBlackwell, 2015
Mattoon J.S., Nyland T. G.: Small Animal Diagnostic Ultrasound, 3rd Ed.Saunders Elsevier, 2015
.