Biblický komentář(Biblický text)

EXEGEZE:

KONTEXT:

Soluň byla (a stále je) důležitým námořním přístavem asi 185 mil (300 km) severně od Atén. V Pavlově době se oblast, v níž se Soluň nacházela, nazývala Makedonie. Dnes je to severní Řecko. Za podporu Augusta učinili Římané v roce 43 př. n. l. ze Soluně svobodné město

Pavel, Silas a Timoteus navštívili Soluň během Pavlovy druhé misijní cesty (POZNÁMKA: Silas je jeho jméno v knize Skutků, kterou napsal Lukáš. V Pavlových spisech je znám jako Silvanus). Pavel a Silas byli ve Filipech, ale byli tam uvězněni na základě stížnosti majitele otrokyně, z níž Pavel vymítal démona. Tu noc je osvobodilo zemětřesení, ale ve vězení zůstali až do následujícího rána. Když se dozvěděli, že jsou římskými občany, soudci se jim omluvili, propustili je a požádali je, aby opustili Filipy (Sk 16).

Poté odešli do Soluně, kde tři soboty po sobě navštívili synagogu a přednesli své argumenty ve prospěch Ježíše jako Mesiáše. Získali řadu konvertitů, především z řad zbožných Řeků (Sk 17,4) – pohanů sympatizujících s judaismem, kteří se však ještě nestali plnohodnotnými židovskými proselyty.

Židovští představitelé, nespokojení s těmito konverzemi, si stěžovali úřadům, že Pavel a Silas tvrdí, že existuje král jménem Ježíš (Sk 17,7). V důsledku následného konfliktu Pavel a Sílas odešli do Berie (Sk 17,10). Židovští představitelé ze Soluně je následovali do Berie a „pobouřili zástupy“ (Sk 17,13). Silas a Timoteus zůstali dočasně v Berei, zatímco Pavel odešel do Athén (Sk 17,14). Pavel poslal Silasovi a Timoteovi vzkaz, aby se k němu opět připojili, což také učinili (Sk 17,15).

Pavel pak odešel do Korintu, kde zůstal delší dobu (Sk 18). Tam se k němu znovu připojili Silas a Timoteus (Sk 18,5). Právě tam Pavel po odporu židovských představitelů řekl: „Vaše krev ať padne na vaše hlavy! Já jsem čistý. Od nynějška budu chodit k pohanům!“. (Sk 18,6).

Pavel poslal Timoteje na pomoc církvi v Tesalonice (1Te 3,2). Timoteus přinesl dobrou zprávu (3,6nn), ale vyjádřil znepokojení nad jejich chápáním postavení „těch, kteří zesnuli v Ježíši“ (1Te 4,14).

– Pavel ujišťuje tesalonické křesťany, že „mrtví v Kristu vstanou první“, až Ježíš znovu přijde (1Te 4,16).

– Připomíná jim, že „den Páně (přijde) jako zloděj v noci“ (5,2) – a že nekající nenajdou úniku (5,3).

– Připomíná jim také, že jsou „děti světla“ (5,5), což jim zajišťuje spásu (5,8-9).

– Povzbuzuje je, aby se „navzájem budovali“ (5,11) – a „vážili si a ctili“ „ty, kdo jsou nad vámi v Pánu“ (5,12-13) – „napomínali nepořádné“… a „byli ke všem trpěliví“ (5,14).

– Říká: „Radujte se stále. Modlete se bez přestání. Ve všem děkujte“ (5,16-18).

– Říká jim, aby „všechno zkoušeli“ (5,21) a „zdržovali se každé formy zla“ (5,22).

1 Tesalonickým 1,1. OD PAVLA, SILVANA A TIMOTEJE

1 Pavel, Silván a Timoteus shromáždění Tesaloničanů v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

„Pavel, Silván a Timoteus“ (v. 1a). Vzhledem k tomuto úvodu a k tomu, že se v tomto listu často používá první osoba množného čísla (např. 1,2 „Vždycky děkujeme…. svým modlitbám“ atd.), se badatelé domnívají, že Pavel, Silván a Timoteus na tomto listu spolupracovali, přičemž Pavel byl hlavním autorem. Napsali ho pravděpodobně v roce 49 nebo 50 n. l.

– Pavel je samozřejmě apoštol. Byl to Saul, židovský farizej a pronásledovatel církve, a to až do svého vidění vzkříšeného Krista na cestě do Damašku (Sk 9). Po této zkušenosti přijal nové jméno – a novou identitu jako apoštol pohanů.

– Silvanus je latinská podoba jména Silas. Lukáš v knize Skutků důsledně používá jméno Silas (Sk 15,22.27.32.40; 16,19.25.29; 17,1.4-5.10.14-15; 18,5). Pavel důsledně používá Silván (2. Korintským 1,19; 1. Tesalonickým 1,1; 2. Tesalonickým 1,1). Silas/Silvanus byl klíčovým vedoucím jeruzalémské církve, kterého si Pavel vybral, aby ho doprovázel na jeho druhé misijní cestě (Sk 15,40).

– Timoteus byl mladý věřící, když se s ním Pavel poprvé setkal v Lystře. Pavlova matka Eunice a jeho babička Lois byly obě věřící (2 Timoteovi 1,5). Pavel požádal Timoteje, aby ho doprovázel na jeho druhé misijní cestě (Sk 16,1-3). Na jiném místě Pavel o Timoteovi mluví jako o „mém milovaném a věrném dítěti v Pánu“ (1 Kor 4,17 WEB) a „mém pravém dítěti ve víře“ (1 Tim 1,2).

„shromáždění (řecky ekklesia) Tesalonických“ (v. 1b). Řecké slovo ekklesia(shromáždění nebo církev) se skládá ze dvou slov: ek (ven) a kalein (svolávat) – znamená tedy „svolávat“. Septuaginta (řecká verze Starého zákona) používá slovo ekklesia k překladu hebrejského slova qahal, které se používá pro označení shromáždění Izraele – vyvoleného Božího lidu.

Obvykle používáme k překladu slova ekklésia slovo „církev“, i když World English Bible, kterou v této exegezi používám, používá slovo „shromáždění“.

Když se v tomto listu mluví o „ekklésii (církvi) Tesalonických“, myslí se tím křesťanské společenství v Tesalonice. To je zcela odlišné od toho, jak dnes tak často používáme slovo „církev“. Mluvíme o kostelích s věžemi – ztotožňujeme slovo církev s budovou. Budova však není církev. Budova je pouze místem, kde se církev schází. Církev jsou shromáždění věřící křesťané.

„v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu“ (v. 1b). Pavel častěji říká „v Kristu“ (1 Kor 15,22; 2 Kor 5,19) nebo „v Kristu Ježíši“ (Ř 6,11; 1 Kor 1,2; Gal 3,28; 1 Tim 1,14). Být „v Kristu“ zahrnuje všezahrnující vztah s Ježíšem Kristem – vztah, který má zachraňující moc. Dodatek „Bůh Otec“ tuto vizi rozšiřuje:

„Milost (řecky charis) vám a pokoj (řecky eirene) od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista“ (v. 1d). 2; 1 Tim 1,2; 2 Tim 1,2; Tit 1,4; Filemon 1,3)

– Milost (charis) zahrnuje dávání a přijímání něčeho, co má potenciál žehnat dárci i příjemci. Klasická definice milosti zní „bezplatný dar spasení skrze Ježíše Krista“. Milost však může mít mnoho podob. Když je použita v pozdravu dopisu, jako je tomu zde, dovedu si představit, že Pavel zamýšlel, aby charis zahrnovala tyto mnohé formy.

– Pokoj (řecky: eirene) má své kořeny v hebrejském slově šalom – které hovoří o vnitřním druhu pokoje – druhu pohody, která je odvozena z hlubokého vztahu s Bohem.

1 Tesalonickým 1,2-3. DĚKUJEME ZA VÁS VŠECHNY

2 Vždycky za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách, 3před naším Bohem a Otcem bez ustání vzpomínáme na vaše dílo víry, práci lásky a trpělivost naděje v našem Pánu Ježíši Kristu.

„Vždycky za vás všechny děkujeme Bohu a zmiňujeme se o vás ve svých modlitbách“ (v. 2). Není to tak dávno, co Pavel, Silván a Timoteus založili sbor v Tesalonice (2,17; viz Sk 17), takže jejich vzpomínky na tesalonické křesťany jsou čerstvé. V tesalonickém sboru jsou někteří, kteří se chovají špatně (řecky ataktos – nepořádně nebo neukázněně), a Pavel povzbuzuje sbor, aby je napomínal (5,14) – ale do svých díků a modliteb zahrnuje všechny – i ty neukázněné (viz také 2,13; 3,9-10). Dnešní pastýři by udělali dobře, kdyby ho napodobili – aby do svých díkůvzdání a modliteb zahrnuli všechny, dokonce i ty neukázněné.

„bez přestání si připomínat vaše dílo víry a práci lásky a trpělivost naděje v našem Pánu Ježíši Kristu před naším Bohem a Otcem“ (v. 3 WEB). Působení v jakémkoli druhu služby s sebou přináší řadu frustrací, ale ty jsou podstatnou měrou vyváženy, když pastor vidí, jak z mladého člověka vyrůstá člověk hluboké víry – nebo jak se člověk obrací od destruktivního směru k víře vykupitelské – nebo když pastor jen vzpomíná na každodenní konání víry řadových členů sboru.

To se děje i zde. Timoteus navštívil Tesaloniku, aby zkontroloval tamní křesťany, a přinesl dobrou zprávu (3,6nn). To přimělo Pavla, Silvána a Timotea, aby si vzpomněli na některé pozitivní věci, které u těchto tesalonických křesťanů viděli:

– „vaše dílo víry“ (řec. ergou pisteos). Nejde o skutky – spravedlnost – skutky, které přinášejí spasení. Je to spíše vylití věrné služby, která je přirozeným produktem víry.

– „a práce lásky“ (řecky: tou kopou agapes). Slovo kopou (práce) naznačuje intenzitu. Náročná práce se však nezdá být zatěžující, když je konána z lásky agapé. Agapé je láska, která usiluje o dobro druhého člověka, a to je druh lásky, která slouží ochotně – s radostí.“

– „a trpělivost naděje“ (řecky: tes hupomons elpidos). Řecké slovo hupomons (trpělivost) souvisí se slovem pro vytrvalost. Je to taková trpělivost, která „vytrvale trvá“ tváří v tvář obtížným okolnostem.

Naděje, která inspirovala vytrvalou trpělivost, je „naděje v našeho Pána Ježíše Krista před naším Bohem a Otcem“. Jde o naději na spasení, která se stala možnou díky smrti a vzkříšení „našeho Pána Ježíše Krista“ z milosti „našeho Boha a Otce“.

1Te 1,4-5. DOBRÁ ZPRÁVA K VÁM PŘIŠLA V MOCI

4 Víme, bratři milovaní Bohem, že jste vyvolení 5 a že naše dobrá zpráva k vám nepřišla jen ve slově, ale také v moci a v Duchu svatém a s velkou jistotou. Víte, jakými lidmi jsme se kvůli vám mezi vámi projevili.

„Víme, bratři milovaní (řecky agapao) Bohem, že jste vyvolení“ (řecky ekloge) (v. 4). Tento verš ujišťuje tesalonické křesťany, že jsou:

– Bohem milovaní (agapao). Řecké slovo agapao označuje radostný druh lásky – druh lásky, která má radost z milovaného. Je to druh lásky/radosti, kterou může najít matka ve svém novorozeném dítěti. Je to druh lásky/radosti, kterou může umělec najít v uměleckém díle, které se podařilo přesně podle jeho představ. Takovou lásku/radost prožívá Bůh při pohledu na ty, které stvořil a vyvolil.

– Vyvolený (ekloge) Bohem. Řecké slovo ekloge úzce souvisí se slovem eklektos. Obě slova označují vyvolení nebo vyvolení Bohem ke zvláštnímu účelu. V prvním případě vyvolení se Bůh rozhodl vstoupit do smluvního vztahu s Abramem (Genesis 12,1-3) – smluvního vztahu, který se později rozšířil na izraelský národ. Myšlenka vyvolení pokračuje i v Novém zákoně (Jan 15,16; 17,6; Ef 1,4; 2,10; 2 Tes 2,13), kde si Bůh vybírá určité lidi, aby byli jeho lidem, konali jeho dílo a těšili se z požehnání spasení.

Toto učení o vyvolení může urážet moderní citlivost, která se brání myšlence, že by někteří mohli být vyloučeni z Božího království. Líbí se mi však způsob, jakým se s ní vypořádal Charles Spurgeon. Modlil se: „Pane, zachraň všechny vyvolené a pak ještě některé vyvolené.“

„a že naše dobrá zpráva (řecky euangelion) k vám nepřišla jen ve slově, ale také v moci a v Duchu svatém a s velkou jistotou“ (řecky pleroforia) (v. 5a WEB). Řecké slovo euangelion spojuje slova eu (dobrý) a angelos (anděl nebo posel) a znamená „dobrou zprávu“ – dobrou zprávu o spasení, které umožnila Boží milost – dar jeho Syna na kříži. Euagellion se často překládá jako „evangelium“ – slovo pochází ze staroanglického „god spel“, což znamená „dobrá zpráva“.

V Novém zákoně se euangelion používá pro hlásání Dobré zprávy o Ježíši Kristu. Pavel používá nějakou formu tohoto slova téměř padesátkrát a zahrnuje do něj smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista.

Dobrá zpráva se obvykle předává slovy – mluvenými nebo psanými. Jedna věc je však dobrou zprávu slyšet, druhá věc je osobně ji zažít. Proto také dobrá zpráva, na kterou tito křesťané reagovali, k nim přišla v moci a v Duchu svatém. Tuto moc původně viděli projevovat se v kázání Pavla a jeho spolupracovníků – pravděpodobně doprovázeném znameními a zázraky. Pak ji zakusili osobně, když je Duch svatý vedl a zmocňoval.

„s velkou jistotou“ (pleroforia). Řecké slovo plerophoria vyjadřuje myšlenku jistoty-jistoty-přesvědčení-důvěry. Duch svatý předal těmto tesalonickým křesťanům radostnou zvěst o spasení skrze Krista takovým způsobem, že se mohli cítit jistí v tom, na čem stojí.

„Vy víte, jakými lidmi jsme se mezi vámi kvůli vám ukázali“ (v. 5b). Pavel a jeho kolegové kázali v Tesalonice autentické slovo – spolehlivé slovo. Jejich záměrem bylo zalíbit se spíše Bohu než lidem, kterým kázali (2,4). Nepoužívali žádná lichotivá slova, aby zmanipulovali své posluchače (2,5). Neusilovali o lidskou slávu (2,6). Pracovali, aby se sami uživili a nezatěžovali tak finančně lid, kterému kázali (2,9). Tesaloničtí křesťané to viděli. Zažili poctivost Pavla a jeho spolupracovníků – jejich nesobeckost – jejich lásku agapé. Všechny tyto věci přispěly k jejich důvěře, že Pavel a jeho kolegové říkají pravdu – že slouží Bohu, a ne že prosazují nějaký soukromý záměr.

1 Tesalonickým 1,6-7. Všichni byli přesvědčeni, že Pavel a jeho kolegové mluví pravdu. STALI JSTE SE PŘÍKLADEM

6 Stali jste se napodobiteli nás i Pána, když jste přijali slovo v mnohém soužení s radostí Ducha svatého, 7 takže jste se stali příkladem všem věřícím v Makedonii a v Achaji.

„Stali jste se napodobiteli nás i Pána, když jste přijali slovo v mnohém soužení“ (v. 6a). Poté, co se noví křesťané v Tesalonice přesvědčili o pravosti Pavla a jeho spolupracovníků (viz komentář výše k v. 5), reagovali jejich napodobováním. Tím, že tak činili, napodobovali také Pána. Tesaloničtí křesťané trpěli stejně jako Kristus – a stejně jako Pavel a jeho kolegové trpěli při výkonu své kazatelské služby.

V následující kapitole se Pavel zmíní o tom, jak on a jeho kolegové trpěli a jak s nimi bylo ve Filipech hanebně zacházeno (2,2). Kniha Skutků obsahuje řadu zpráv o Pavlově utrpení ve službě Kristu (Sk 9,28-29; 13,50; 14,4.19; 16,22-24; 21,30-36; 22,22-25; 23,1-10). Ve svém druhém dopise korintské církvi Pavel podal souhrnnou zprávu o svém utrpení ve službě Kristu. Byl vězněn, bit, kamenován a ztroskotal. Snášel nebezpečí řek a lupičů – nebezpečí od Židů i pohanů – nebezpečí ve městech, na poušti i na moři. Často měl hlad a žízeň – byl dokonce nahý. Nad to všechno prožíval každodenní starost o rodící se sbory, které založil (2 Kor 11,23-28).

„s radostí Ducha svatého“ (v. 6b). Tito tesaloničtí křesťané prožívali radost navzdory svým problémům. Než poznali Krista, mohli se těšit jen na nejistou budoucnost. Nyní žijí v jistotě, že v nich přebývá Duch svatý – Boží Duch -, který je vede a posiluje. Navíc žijí v přesvědčení, že Kristova smrt a vzkříšení zaručily jejich vlastní spásu. Tyto věci jim umožňují radovat se uprostřed života, který je často těžký (viz také 5,16 – „Radujte se stále!“).

„abyste se stali příkladem (řec. typos) všem věřícím v Makedonii a v Achaji“ (v. 7 WEB). Řekové používali slovo typos pro označení stopy nebo otisku, který vznikne, když do něčeho udeříme vzorovaným obrazcem. Pavel jako výrobce stanů pracoval především s kůží – a kůže se hodí k vyraženému obrazu. Vyražený obraz by však musel být jasný a přesný, aby měl hodnotu.

Pavel říká soluňským křesťanům, že poskytli věrný příklad (typos) – svědectví s dalekosáhlým dopadem.

Makedonie byla severní oblast a Achája jižní oblast oblasti, kterou dnes známe jako Řecko. Pavel říká těmto tesalonickým křesťanům, že jejich utrpení pro Krista – a jejich radost v Kristu – z nich učinilo mocné svědky v celé této části světa – od severu k jihu od hranic k hranicím.

Dobře prožitý život je dobře kázaným kázáním – pravda, která se neomezuje pouze na židovsko-křesťanskou tradici. Římský filozof Seneca – současník Pavla a jeho kolegů – řekl: „Když chodíme vzpřímeně, nevědomky napravujeme ostatní.“ Tak to také děláme!“

Obvykle si myslíme, že svědectví je něco, co děláme ve prospěch nevěřících. Je skutečně úžasné vidět, jak v srdci někoho, kdo dosud žil v temnotě, začíná svítit světlo víry. Obzvláště úžasné je vědět, že naše svědectví k tomu přispělo. V tomto verši však Pavel říká těmto tesalonickým křesťanům, že se stali „příkladem všem věřícím“. Jinými slovy, tesalonický příklad byl zvláštním požehnáním pro ty, kteří již Krista přijali. Proč by to mělo být důležité? Proč by někdo, kdo už v Krista věří, potřeboval vidět věrný příklad jiného věřícího?“

Markovo evangelium vypráví krásný příběh o otci, který přivedl k Ježíši svého démonem posedlého syna. Když otec požádal Ježíše, aby jeho syna uzdravil, Ježíš mu odpověděl: „Můžeš-li věřit, je tomu, kdo věří, možné všechno.“ Ježíš mu odpověděl: „Můžeš věřit? Otec odpověděl: „Věřím. Pomoz mé nevíře!“ (Marek 9,23-24). Tato otcova odpověď je modlitbou, kterou by si každý z nás měl dobře zapamatovat – a modlit se ji. „Věřím. Pomoz mé nevíře!“

Mnoho lidí věří, ale nikdo nevěří dokonale. Naše cesta víry někdy vypadá, jako bychom kráčeli po napjatém laně – a v jistém smyslu tomu tak je. Jsme zmítáni silami, které nás hrozí vyvést z rovnováhy. Čím silnější je naše víra, tím odhodlanější je pokušitel, který nás chce vyvést z rovnováhy. Proto vždy potřebujeme pomoc a společenství věřících (církev) je jedním z nejlepších míst, kde tuto pomoc můžeme najít. Když jsme ve společenství s ostatními věřícími, jejich víra posiluje naši – a naše víra posiluje jejich.“

Když s manželkou navštěvujeme velké město, uctíváme bohoslužby ve velkém, vitálním sboru, který objevil náš syn, když tam chodil na vysokou školu. Tato církev zařazuje do svých bohoslužeb osobní svědectví, což je dnes méně oblíbená tradice než v dřívějších dobách. Tato svědectví mají poměrně pevnou strukturu. Krátce před kázáním vede jeden ze služebníků rozhovor s členem sboru, který souhlasil, že vydá své svědectví. Někdy se svědectví účastní manželé s nemluvňaty v náručí nebo s dětmi stojícími po boku – to je obzvláště půvabné. Otázky a odpovědi byly předem nacvičeny, což svědectví dodává trochu vykonstruovaný nádech. Přesto jsou tato svědectví přesvědčivá. Shromáždění společně zatají dech a pozorně naslouchá každému slovu. Bylo by vhodné říci osobě nebo osobám, které vydávají své svědectví: „Stali jste se (vy) příkladem všem, kdo věří.“

1 Tesalonickým 1,8. Všichni věřící, kteří vydávají své svědectví, se mohou stát příkladem. OD VÁS SE ROZHLÁSILO PÁNOVO SLOVO

8 Od vás se totiž rozneslo Pánovo slovo nejen v Makedonii a Acháji, ale i všude, kam vyšla vaše víra k Bohu, takže nemusíme nic říkat.

„Vždyť od vás bylo vyhlášeno slovo Páně (řecky tou kuriou) nejen v Makedonii a Achaji, ale také na všech místech vyšla vaše víra k Bohu“ (v. 8a). „Slovo Páně“ může znamenat „slovo Boha Otce“ nebo „slovo Kristovo“, případně obojí. V Novém zákoně se nejčastěji zdá, že znamená „slovo Kristovo“ – ale tato dvojznačnost může být záměrná.

Tito Tesaloničané nejen přijali slovo Páně, ale také ho hlásali – kázali – šířili. Jak bylo uvedeno výše, jejich věrné svědectví se široce rozšířilo – od Makedonie po Achájsko – od severu k jihu – a do všech míst, kterých se svědectví jejich víry dotklo.

Potřebujeme to slyšet, protože jsme vždy v pokušení myslet si, že naše osobní svědectví nebo svědectví našeho malého sboru má malý potenciál. Těchto tesalonických křesťanů však bylo málo. Nebyli zvyklí cestovat široko daleko. Nemohli k šíření zvěsti používat rádio, televizi, internet, mobilní telefony atd. Přesto nějakým způsobem hlásali Pánovo slovo takovým způsobem, že mělo pozitivní dopad široko daleko – na každého, koho se jejich svědectví dotklo.

„takže nemusíme nic říkat“ (v. 8b). Jedná se o hyperbolu – přehánění pro efekt – nadsázku, aby se něco zdůraznilo. Pavel a jeho kolegové neustále pilně kážou a píší a znají hodnotu svých slov (Římanům 10,15-17). Vědí však také, jak je důležité povzbudit věrné křesťany v Tesalonice, aby byli věrní i nadále, a proto připojují tuto trochu přehnanou chválu.

1 Tesalonickým 1,9-10. Je to tak? OBRÁTILI JSTE SE OD MODELŮ K ŽIVÉMU BOHU

9 Sami totiž o nás vypravují, jakého přijetí se nám od vás dostalo a jak jste se od modl obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému 10 a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých – Ježíše, který nás vysvobozuje od budoucího hněvu.

„Sami totiž o nás vypravují, jakého přijetí se nám od vás dostalo“ (v. 9a). Kdo jsou „oni“? Budou to lidé z Makedonie, Acháje a odjinud, kteří byli pozitivně ovlivněni příkladem soluňských křesťanů.

Tito lidé řekli Pavlovi a jeho kolegům, že slyšeli dobré zprávy o přijetí, které jim poskytli soluňští křesťané. To se týkalo zbožných Řeků (Sk 17,4) – pohanů sympatizujících s judaismem, kteří se však ještě nestali plnohodnotnými židovskými proselyty. Neplatilo to o židovských vůdcích, kteří se rozčilovali, když se tito zbožní Řekové stali Ježíšovými následovníky (Sk 17,7-10). Tito vůdci dokonce následovali Pavla a jeho spolupracovníky do Berie, kde lidi popudili (Sk 17,13).

Timoteus však Soluň opět navštívil a z jeho zprávy se dozvídáme, že se tamní křesťané nadále těšili silné víře v Krista a trvalému vztahu s Pavlem a jeho spolupracovníky.

„a jak jste se od modl obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému“ (v. 9b). To je klíčové! Tesaloničtí křesťané se obrátili od uctívání modl – neživých, mrtvých idolů – k uctívání živého Boha. Přešli od uctívání toho, co je falešné, k tomu, co je skutečné. Lidé si všimli rozdílu v jejich životě a příznivě na ně zapůsobil. Jejich svědectví posilovalo hlásání evangelia.

„a očekávat z nebe jeho Syna, kterého (pravý Bůh) vzkřísil z mrtvých – Ježíše, který nás vysvobozuje od budoucího hněvu“ (v. 10). Rané křesťanské společenství netrpělivě očekávalo Kristův druhý příchod. Pavel tento důraz zjevně zahrnul do svého dřívějšího kázání v Tesalonice a v tomto listě jej znovu zdůrazní (5,2-6).

Skutečnost, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, ověřovala jeho status Božího Syna. Později to také ověřovalo hlásání apoštolů.

Bylo vhodné, aby tito křesťané očekávali Kristův druhý příchod, protože Pavel je ujistil, že Kristus je vysvobodí z budoucího hněvu. Nebudou trpět soudem, který na konci časů zakusí bezbožní.

CITÁTY Z CITÁTŮ pocházejí z World English Bible (WEB), což je veřejně dostupný (bez autorských práv) moderní anglický překlad Bible. World English Bible vychází z americké standardní verze (ASV) Bible, Starého zákona Biblia Hebraica Stutgartensa a řeckého většinového textu Nového zákona. ASV, který je kvůli vypršení autorských práv rovněž veřejným majetkem, byl velmi dobrým překladem, ale obsahoval mnoho archaických slov (hast, shineth atd.), která WEB aktualizoval.

BIBLIOGRAFIE:

Barclay, William, Daily Study Bible: (Edinburgh: The Saint Andrew Press, 1963)

Beale, G.K., IVP New Testament Commentary: (Downers Grove, Illinois: InterVarsity Press, 2003)

Bridges, Linda, McKinnish, Smyth & Helwys Bible Commentary: (Macon, Georgia: Smyth & Helwys Publishing, Inc., 2008)

Bruce, F. F., Word Biblical Commentary: 1 & 2 Thessalonians: (Dallas: Word Books, 1982)

Demarest, Gary W., The Preacher’s Commentary: 1 & 2 Thessalonians: (Nashville: Thomas Nelson Publishers, 1984)

Elias, Jacob W., Believers Church Bible Commentary: 1, 2 Thessalonians, 1, 2 Timothy, Titus: (Scottdale, Pennsylvania: Herald Press, 1995)

Fee, Gordon D., The New International Commentary on the New Testament: The First and Second Letters to thessalonians (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Co., 2009)

Gaventa, Beverly Roberts, Interpretation: (Louisville: John Knox Press, 1998)

Gaventa, Beverly R., in Brueggemann, Walter, Cousar, Charles B., Gaventa, Beverly R., and Newsome, James D., Texts for Teaching: A Lectionary Commentary Based on the NRSV-Year A (Louisville: Westminster John Knox Press, 1995)

Green, Colin J.D., in Van Harn, Roger E. (ed.), The Lectionary Commentary: Theological Exegesis for Sunday’s Texts: Theological Exegesis for Sunday’s Texts: The Second Readings (Druhá čtení): (Grand Rapids: William B. Eerdmans Publishing Company, 2001)

Green, Gene L., Pillar New Testament Commentary: The Letters to thessalonians (Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans Publishing Company, 1999)

Holladay, Carl R., in Craddock, Fred B., Hayes, John H., Holladay, Carl R., a Tucker, Gene M.,Preaching Through the Christian Year A (Harrisburg, Pennsylvania: Trinity Press International, 1992)

MacArthur, John, Jr, The MacArthur New Testament Commentary: (Chicago: The Moody Bible Institute of Chicago, 2001)

Martin, D. Michael, New American Commentary: 1 & 2 Thessalonians: 1 – 2 Tesalonickým, sv. 33 (Nashville: Broadman Press, 1995)

.