Východiska: Dechová frekvence (RR) je nezávislým prediktorem nepříznivých výsledků a nedílnou součástí mnoha skóre pro predikci rizika u hospitalizovaných dospělých. Přesto není jasné, zda je RR zaznamenávána přesně. Snažili jsme se posoudit potenciální přesnost RR analýzou rozložení a variability jako zástupného ukazatele, protože RR by měla být normálně rozložená, pokud je zaznamenávána přesně.
Metody: Provedli jsme deskriptivní observační studii údajů z elektronických zdravotních záznamů z po sobě jdoucích hospitalizací v letech 2009-2010 ze šesti různých nemocnic. Hodnotili jsme rozložení maximálního RR při přijetí a jako srovnání jsme použili srdeční frekvenci (HR), protože ta se měří objektivně. Hodnotili jsme vzorce RR u vybraných podskupin, u nichž se předpokládá větší fyziologická variabilita, pomocí variačního koeficientu (CV=SD/průměr).
Výsledky: Mezi 36 966 hospitalizacemi nebylo zaznamenané RR normálně rozložené (p<0,001), ale pravostranné (šikmost=3,99) s hodnotami seskupenými na 18 a 20 (kurtóza=23,9). Naproti tomu HR byl relativně normálně rozložený. Pacienti s kardiopulmonální diagnózou nebo hypoxií měli jen mírně větší rozptyl (zvýšení CV o 2-6 %). Mezi 1318 pacienty přeloženými z oddělení na jednotku intenzivní péče (n=1318) byla variabilita RR den před přeložením podobná variabilitě pozorované při přijetí (CV 0,24 vs 0,26), a to i u pacientů přeložených s respiračním selháním (CV 0,25).
Závěry: Pozorované vzorce naznačují, že RR je nepřesně zaznamenáváno, a to i u osob s kardiopulmonálním postižením, a představuje „bodový“ odhad, přičemž hodnoty 18 a 20 dechů za minutu představují „normál“. Zatímco bodové odhady mohou být potenciálně adekvátní pro indikaci klinické stability, nepřesný RR může vést k nesprávné klasifikaci závažnosti onemocnění, což může ohrozit bezpečnost pacientů. Proto doporučujeme větší školení nemocničního personálu pro přesné zaznamenávání RR.