Cíl: Zjistit prevalenci a distribuci děložních anomálií v běžné populaci a vyjmenovat je mezi septální, bikorunátní, didelfické, unikorunní, hypoplastické/aplastické a solidní formy.
Design studie: K vyhledání 47 studií ze 14 zemí týkajících se prevalence a distribuce děložních anomálií bylo použito vyhledávání v Medline a standardní dohledávání referencí. Bylo analyzováno 22 studií zahrnujících 573 138 žen, které podstoupily univerzální screening děložních malformací, s cílem zjistit prevalenci děložních anomálií u plodných žen. Byla provedena také samostatná analýza děložních anomálií u 6 512 neplodných žen. Devatenáct studií zahrnujících 1 092 plodných a 456 neplodných žen s nevybranými děložními anomáliemi bylo přezkoumáno za účelem zjištění rozložení mülleriánských malformací mezi hlavní podtypy. Sedmnáct studií zahrnujících 161 žen s jednopohlavní dělohou bylo analyzováno za účelem stanovení distribuce jednopohlavních mülleriánských defektů mezi různými podtypy, včetně těch s kavitárními kontralaterálními děložními rohy a bez nich.
Výsledky: Děložní anomálie byly zjištěny u 1 z 594 plodných žen (0,17 %) a u 1 z 29 neplodných žen (3,5 %). Tento rozdíl byl statisticky významný (chi 2 = 3,424, df = 1, P < .00001). Prevalence děložních anomálií v celkové populaci byla 1 z 201 žen (0,50 %). Jejich rozložení bylo následující: 7 % arkuátní, 34 % septátní, 39 % bikornuátní, 11 % didelfické, 5 % unicornuátní a 4 % hypoplastické/aplastické/solidní a jiné formy.
Závěr: Vrozené vývojové vady dělohy jsou častější, než se obecně předpokládá. Znalosti týkající se jejich prevalence a druhů jsou důležité pro rozpoznání a řešení porodnických a gynekologických komplikací, které mohou být jejich důsledkem.