- Programy bytových poukázek vedly k tomu, že rodiny žily ve čtvrtích s nižší chudobou.
- Nové čtvrti byly bezpečnější a stěhující se cítili bezpečněji a spokojeněji.
- Vliv stěhování do čtvrtí s nižší chudobou na výsledky dětí se lišil v závislosti na věku dítěte v době stěhování:
- Děti, které se přestěhovaly před 13. rokem věku, měly vyšší míru vysokoškolské docházky a vyšší příjmy v pozdějším životě.
- Děti, které byly v době stěhování s poukázkami MTO starší 13 let, měly v dlouhodobém horizontu mírně negativní dopady, pravděpodobně v důsledku rušivých vlivů.
- Dospělí nezaznamenali žádnou změnu ve vzdělání, zaměstnání ani příjmu.
- Dětem, které vyrůstají ve čtvrtích s koncentrovanou chudobou, se v dospělosti daří hůře než dětem z bohatších oblastí.
- Děti, jejichž rodiny se v mládí přestěhovaly z chudých čtvrtí, mají vyšší příjmy, lepší vzdělání a je méně pravděpodobné, že v dospělosti budou samy žít v chudých čtvrtích.
- Politika MTO však není bezvýhradným úspěchem. Dospělí nezaznamenali lepší vyhlídky na zaměstnání ani nedosáhli lepších výsledků ve vzdělávání. Stěhování může být pro děti rušivé.
- MTO dokazuje, že koncentrovaná chudoba přímo a negativně ovlivňuje blahobyt chudých a že stěhování z koncentrované chudoby zlepšuje život.
- MTO začala před více než dvaceti lety, ale význam této problematiky jen roste.
Programy bytových poukázek vedly k tomu, že rodiny žily ve čtvrtích s nižší chudobou.
Rodiny, kterým byly nabídnuty bytové poukázky MTO, se s větší pravděpodobností přestěhovaly a nadále žily ve čtvrtích s nižší chudobou než kontrolní skupina. Rodiny, kterým byl nabídnut poukaz na bydlení v lokalitě s nízkou chudobou, se výrazně častěji stěhovaly do čtvrtí s nižší chudobou než skupina bez omezení stěhování, přičemž tento efekt přetrvával dlouhodobě.
Nové čtvrti byly bezpečnější a stěhující se cítili bezpečněji a spokojeněji.
Rodiny stěhující se s poukazem na bydlení v lokalitě s nízkou chudobou zaznamenaly přibližně třetinový pokles místní násilné kriminality. Rodiny v obou skupinách s poukázkami MTO uváděly větší subjektivní pohodu (štěstí). Přestěhování do čtvrti s nižší chudobou zlepšilo zdravotní stav. Přestěhování na základě poukázek MTO nemělo žádný zjistitelný dlouhodobý vliv na měřítko vlastního zdraví, ale přestěhování na základě poukázek MTO vedlo k významnému zlepšení přímých měřítek fyzického zdraví. U dospělých snížilo přestěhování s poukazem na bydlení v nízké chudobě pravděpodobnost výskytu cukrovky o polovinu a míru extrémní obezity přibližně o 40 %.
Zlepšilo se také duševní zdraví dospělých a dětí ženského pohlaví, které ve skupině s poukazem na bydlení v nízké chudobě méně často pociťovaly psychické potíže (deprese a úzkosti). Rodiny, které využily poukázku na stěhování bez omezení, zaznamenaly mírnější zlepšení zdravotního stavu.
Pochopení výsledků
Uváděné výsledky ukazují především na efekt využití poukázky na stěhování („treatment on treated effect“ neboli TOT), nikoliv na efekt pouhé nabídky poukázky („intent to treat effect“ neboli ITT). Poukaz, který jim byl nabídnut, využilo 47,4 % rodin ve skupině rodin s nízkou chudobou. Vzhledem k tomu, že přibližně polovina příjemců poukázek se skutečně přestěhovala, je třeba přibližně zdvojnásobit ITT efekt, abychom získali TOT odhad efektu stěhování s poukázkou. Odhady TOT jsou výsledky prezentované v této části při popisu „rodin, které využily voucher“.
Vliv stěhování do čtvrtí s nižší chudobou na výsledky dětí se lišil v závislosti na věku dítěte v době stěhování:
Děti, které se přestěhovaly před 13. rokem věku, měly vyšší míru vysokoškolské docházky a vyšší příjmy v pozdějším životě.
Děti, které se přestěhovaly s poukazem na nízkou chudobu před dosažením věku 13 let, měly v polovině 20 let o 31 % vyšší příjmy než kontrolní skupina. U těchto dětí byla také menší pravděpodobnost, že se stanou samoživiteli, a větší pravděpodobnost, že v dospělosti půjdou na vysokou školu a budou žít v lepších čtvrtích. Vyšší příjmy malých dětí v dospělosti v rodinách, kterým byly nabídnuty poukázky Low-Poverty, přinášejí výrazně vyšší daňové odvody, což by mohlo státu v dlouhodobém horizontu ušetřit peníze.
Děti, které byly v době stěhování s poukázkami MTO starší 13 let, měly v dlouhodobém horizontu mírně negativní dopady, pravděpodobně v důsledku rušivých vlivů.
Čím mladší byly děti v době stěhování, tím více jim stěhování prospělo, což naznačuje, že délka vystavení sousedskému prostředí je klíčovým faktorem určujícím výsledky dětí. Samotné stěhování do zcela odlišného prostředí může být pro život dětí rušivé. U mladších dětí případný přínos vystavení lepšímu sousedství převážil nad tímto narušením, ale starší děti strávily v novém sousedství menší část svého dětství. Zejména u mládeže mužského pohlaví se po přestěhování do oblastí s nižší chudobou projevily některé negativní střednědobé výsledky.
Nebyly zjištěny žádné krátkodobé ani dlouhodobé dopady stěhování v rámci MTO na ekonomické a vzdělávací výsledky dospělých ani u skupiny s nízkou chudobou, ani u skupiny s neomezenými poukázkami. U obou skupin také nedošlo k žádné změně v pobírání státních dávek. Na rozdíl od dětí neměli dospělí z delšího pobytu v nových čtvrtích ekonomický prospěch, i když byli nakonec zdravější a šťastnější.
Dětem, které vyrůstají ve čtvrtích s koncentrovanou chudobou, se v dospělosti daří hůře než dětem z bohatších oblastí.
Experiment Moving to Opportunity vrhá světlo na to, do jaké míry tyto rozdíly odrážejí příčinné účinky samotného prostředí ve čtvrtích. Teorie, která stojí za projektem MTO, je obsažena již v jeho názvu – že se rodiny přestěhují a najdou větší příležitosti v méně chudých čtvrtích. Takový vzorec je zřejmý u mladších dětí.
Děti, jejichž rodiny se v mládí přestěhovaly z chudých čtvrtí, mají vyšší příjmy, lepší vzdělání a je méně pravděpodobné, že v dospělosti budou samy žít v chudých čtvrtích.
Děti těchto dětí (vnuci původních rodin) zase budou vyrůstat také v lepším prostředí a je pravděpodobnější, že je budou vychovávat dva rodiče s lepším vzděláním a vyššími příjmy. MTO také přesvědčivě prokázala, že sousedství může ovlivnit duševní a fyzické zdraví obyvatel. Dospělí, kteří se přestěhovali, zaznamenali lepší duševní a fyzické zdraví a u mladých žen došlo k velkému poklesu depresí. Podmínky ve čtvrtích s vysokou chudobou přispívají k cyklům přetrvávající chudoby a vyčerpávají fyzické a duševní zdraví obyvatel.
Politika MTO však není bezvýhradným úspěchem. Dospělí nezaznamenali lepší vyhlídky na zaměstnání ani nedosáhli lepších výsledků ve vzdělávání. Stěhování může být pro děti rušivé.
Čím starší byly děti v době stěhování, tím méně jim stěhování prospělo, což je v souladu s dalšími důkazy, které ukazují, že délka pobytu v lepším prostředí je klíčovým faktorem určujícím výsledky dětí. Stěhování v rámci MTO vedlo k určitým negativním výsledkům u dětí mužského pohlaví v období dospívání, ale u těch, kteří se přestěhovali před 13. rokem věku, se účinky v dospělosti mění ve výrazně pozitivní.
MTO dokazuje, že koncentrovaná chudoba přímo a negativně ovlivňuje blahobyt chudých a že stěhování z koncentrované chudoby zlepšuje život.
Zaměření dotovaných poukázek na bydlení speciálně na nízkopříjmové rodiny s malými dětmi může snížit mezigenerační přetrvávání chudoby a dokonce ušetřit státu peníze, ale není to komplexní řešení.
MTO začala před více než dvaceti lety, ale význam této problematiky jen roste.
V posledních několika desetiletích se v Americe prudce zvýšila rezidenční příjmová segregace – Američané si stále více sami určují místo, kde žijí, na základě příjmů a bohatství. Pokud bude trend stále větší koncentrace chudoby pokračovat, bude stále více chudých dětí vyrůstat ve čtvrtích, které jim ubírají na štěstí a zdraví a dávají jim méně příležitostí uspět v dospělosti.
Další informace o hodnocení dopadů projektu Moving to Opportunity naleznete na adrese:http://www.nber.org/mtopublic/
.