Přiznejme si, že syndrom dráždivého tračníku (IBS) není zrovna sexy oblastí výživy a dietologie. Chápu to. Možná se tedy ptáte, proč jsem se rozhodla specializovat právě na tuto oblast?
Když jsem byla dítě, mému otci bylo diagnostikováno velmi vážné chronické onemocnění. Moje vzpomínky na toto období mého života jsou trochu mlhavé, ale vzpomínám si, že rodiče trávili v nemocnici (1,5 hodiny cesty) několik týdnů a nečekali jsme, že táta bude žít příliš dlouho. To všechno je příběh sám o sobě, ale v tomto období mého života jsem začal mít strašné gastrointestinální (GI) problémy. Máma mě uprostřed noci hnala do nemocnice (ano, 1,5 hodiny daleko), protože si myslela, že mi prasklo slepé střevo nebo že trpím ledvinovými kameny. Ale pokaždé jsme zjistili, že je to jen zácpa a plynatost. Pokud jste nikdy nezažili ten okamžik nesnesitelné bolesti, asi byste se tomuto tvrzení zasmáli. Lékaři mi dělali snímky a kdoví co ještě, aby vyloučili jiné potíže, a nakonec určili, že mám IBS. Matně si vzpomínám na setkání s terapeutem, protože jsem měla také problémy s mírnými průjmy, které jsem nedokázala ovládat, ale nepamatuji si, že bychom provedli mnoho změn v mém jídelníčku. Určitě jsme měli léky nebo něco podobného, ale nepamatuji si to. Místo toho jsem vyrůstala v domnění, že nadýmání, zácpa a mírný průjem, když jsem byla úzkostná, jsou normální příznaky trávicího traktu. Měla jsem velké obavy z používání toalety na veřejnosti, což bylo těžké zvládnout jako roztleskávačka a sportovkyně.
Přeskočme na vysokou školu. Jsem úspěšná. Ráda dostávám jedničky z testů a ráda rozumím každému pojmu ve třídě. Vysoká škola však není tak jednoduchá. Zjistil jsem, že mám problémy s předměty, jako jsou počty, biochemie a organická chemie. Poprvé jsem hospodařil s penězi a nevedl jsem si s nimi nejlépe. Pracoval jsem ve své první práci, chodil do školy na plný úvazek a jako zarytý introvert jsem se snažil udržet si společenský život. Bylo to těžké. Jeden týden během náročného semestru jsem měla hrozný průjem. Všimněte si, že mé gastrointestinální příznaky byly stále přítomny, myslela jsem si, že nadýmání a zácpa jsou normální. Ale tohle bylo extrémnější a byla to obrovská červená vlajka, že něco není v pořádku. Po 24 hodinách to neustupovalo, tak jsem šla ke svému univerzitnímu lékaři. Probrali jsme možné příčiny žaludeční nevolnosti a já se náhodně zmínila, že jsem jako dítě měla IBS. Zastavila se a řekla: „To dává smysl. Váš IBS se zhoršuje.“ Odešla jsem bez mnoha odpovědí, ale naštěstí jsem právě přešla na obor výživa a dietetika. Začala jsem zkoumat, co se dá dělat, a když jsem se o výživě dozvěděla víc, zvládala jsem svůj IBS o něco lépe.
Teď, téměř o šest let později, žiji život s IBS bez těch šílených příznaků. Poměrně dobře zvládám stres, hýbu svým tělem tak, abych podpořila svá střeva, a jím tak, abych si vybudovala zdravé střevní bakterie a zároveň se vyhnula hlavním příznakům. Nejsem dokonalá a stále mám chvíle nadýmání nebo mírné zácpy, ale jsem na tom mnohem lépe než před šesti lety.
Takže, proč jsem se rozhodla specializovat na IBS? Protože to chápu. Vím, jaké to je žít s něčím nepříjemným a mnohdy bolestivým a myslet si, že je to vaše „normální“. Vím, jaké to je, když nedostáváte odpovědi nebo řešení, ale je vám řečeno, abyste se s tím prostě vyrovnali. Vím také, jaké to je najít odpovědi a zvládat příznaky a skutečně si naplno užívat života. Proto jsem zapálená pro to, abych vám pomohla udělat totéž, a je to důvod, proč jsem vytvořila svůj charakteristický skupinový program MASTER Method pro ženy s IBS. Pokud se potýkáte s IBS, dejte si šanci a přihlaste se na bezplatný konzultační hovor ještě dnes. Nikdy nevíte, zda to nebude váš krok k živějšímu životu.