Tradičně jsou pro babylonský a hebrejský lunisolární kalendář roky 3, 6, 8, 11, 14, 17 a 19 dlouhými (13měsíčními) roky metonického cyklu. Tento cyklus tvoří základ řeckého a hebrejského kalendáře a používá se pro každoroční výpočet data Velikonoc.
Babylóňané uplatňovali 19letý cyklus od konce 6. století př. n. l.. Protože měřili pohyb Měsíce vůči hvězdám, vztah 235:19 se možná původně vztahoval na hvězdné roky, nikoliv na tropické roky, jak se používal u různých kalendářů.
Podle Livia římský král Numa Pompilius (753-673 př. n. l.) vkládal interkalární měsíce tak, aby „ve dvacátém roce dny zapadly do stejného postavení Slunce, z něhož vycházely“. Protože „dvacátý rok“ nastává devatenáct let po „prvním roce“, zdá se, že to naznačuje, že v Numově kalendáři byl aplikován metonický cyklus.
Diodorus Siculus uvádí, že Apollón prý navštěvoval Hyperborejce jednou za 19 let.
(Devatenáctiletý) metonický cyklus je lunisolární cyklus, stejně jako (76letý) kallipovský cyklus. Důležitým příkladem aplikace metonického cyklu v juliánském kalendáři je 19letý lunární cyklus, pokud je opatřen metonickou strukturou. V následujícím století vytvořil Callippus Callippovský cyklus o čtyřech 19letých obdobích pro 76letý cyklus se střední délkou roku přesně 365,25 dne. Metonický cyklus byl implementován do mechanismu z Antikythéry, který nabízí nečekané důkazy o popularitě kalendáře na něm založeného.
Přibližně v roce 260 n. l. alexandrijský komputista Anatolius, který se v roce 268 n. l. stal biskupem v Laodiceji, jako první zkonstruoval verzi tohoto účinného komputistického nástroje pro určení data velikonoční neděle. Byla to však jakási pozdější, poněkud odlišná verze Metonova devatenáctiletého lunárního cyklu, která nakonec jako základní struktura Dionýsia Exigua a také Bédovy velikonoční tabulky převládla v celém křesťanstvu na dlouhou dobu, přinejmenším do roku 1582, kdy byl juliánský kalendář nahrazen kalendářem gregoriánským.
Runovský kalendář je věčný kalendář založený na devatenáctiletém Metonově cyklu. Je známý také jako runová hůl nebo runový almanach. Tento kalendář není závislý na znalosti trvání tropického roku ani na výskytu přestupných let. Stanovuje se na začátku každého roku pozorováním prvního úplňku po zimním slunovratu. Nejstarším známým a jediným středověkým kalendářem je Nyköpingská hůl, o níž se předpokládá, že pochází ze 13. století.
Bahá’í kalendář, který vznikl v polovině 19. století, je rovněž založen na cyklech o 19 letech.
V Číně tradiční čínský kalendář používal metonický cyklus již od prvního známého staročínského kalendáře. Tento cyklus byl nepřetržitě používán až do 5. století, kdy byl nahrazen přesnějším cyklem.