Bylo to klasické nastavení. S manželem, mým zbrusu novým chlapečkem jsme se právě vrátili domů z porodnice. Po bezesné noci – ale přesto dobré noci, protože jsme byli ve známém prostředí – jsem se probudila a uvelebila se v posteli, abych nakojila svého sladkého nového chlapečka.
Ale on s tím nechtěl mít nic společného. Jakmile uviděl můj prs, začal se vztekat a odvracet se.
Přibližně po hodině snažení jsme zavolali do nemocnice a zeptali se, co máme dělat. Shoda panovala v tom, že ho máme vzít zpátky do nemocnice.
No, byl deštivý 4. červenec a navíc sobota, takže jsme museli jet na pohotovost.
Mému ubohému sladkému chlapečkovi okamžitě diagnostikovali žloutenku a zavolali laktační poradkyni, aby se mnou promluvila.
Jakmile mě laktační poradkyně uviděla, vykřikla: „Panebože, vy jste někdy přetížená!“
Šťouchla mi do prsou a zavrtěla hlavou. Moje prsa byla v podstatě velká jako basketbalové míče – tak plná, že se mi mléko stahovalo do několika bolestivých hrudek v podpaží o velikosti větší než golfový míč.
„Máte hyperlaktaci,“ pronesla po krátkém vyšetření. Pak zavolala, aby mi přinesli odsávačku mléka.
Chválím Boha za tu nemocniční odsávačku Medela, která mi ten den přišla na pomoc. Zmírnila obrovský tlak, který jsem předtím považovala za normální. Navíc poskytla mému nebohému chlapečkovi čerstvé mléko k jídlu.
Každé tři hodiny té noci jsem odsávala, snažila se kojit své dítě, které s tím stále nechtělo mít nic společného, a pak jsem ho krmila odsátým mlékem přes láhev.
Druhý den ráno nás propustili z nemocnice – opět. Tentokrát vyzbrojena většími znalostmi o tom, co se děje s mým tělem.
Když jsme se vrátili domů, můj manžel šel ven a půjčil si odsávačku nemocničního typu, abych mohla ulevit tlaku a nakrmit své dítě. Asi po měsíci půjčování jsme se pustili do koupě odsávačky Medela Freestyle.
Kéž bych mohla říct, že se nám s malým pánem kojení konečně podařilo. Ale takhle náš příběh prostě neprobíhal. Každý den jsem se celé hodiny snažila Malého pána přimět ke kojení, ale on při každém sezení křičel a odmítal se pořádně přisát. Navštěvovali jsme mnoho setkání s laktační poradkyní, setkávali se s dalšími kojícími maminkami a snažili se, jak jen to šlo. Nikdy se mi však nepodařilo své prvorozené dítě úspěšně nakojit.
S velkou touhou poskytnout mu výživné mateřské mléko jsem pro něj místo toho odsávala své mateřské mléko.
Bylo zvláštní, že jsem rychle zjistila, že i když jsem odsávala jen dvakrát až třikrát za 24 hodin (obvykle jsem odsávala jen tehdy, když tlak začal být příliš bolestivý), vytvořila jsem dost mléka na to, abych svého syna nakrmila šestkrát! Proto mi bylo řečeno, že mám hyperlaktaci – měla jsem mléka nadbytek.
Další problémy jsem měla s tím, že jsem se budila s promočeným celým tričkem a prostěradlem, prsa mi prudce stříkala mléko prakticky bez ohledu na to, co se dělo (no, když nebyla přikrytá), a spotřebovala jsem směšné množství prsních vložek (do podprsenky jsem si nacpala asi tři tlusté látkové najednou).
Po nakrmení syna jsem si mléko zamrazila pro budoucí použití. Drtivou většinu jsem darovala naší místní mléčné bance.
Po téměř roce jsem se rozhodla syna od mateřského mléka odstavit (zároveň nám doktorka řekla, že může přejít na kravské mléko), protože odsávání bylo velmi otravné a protože náš mrazák byl TAK přeplněný mlékem, že mu stejně vystačilo na další rok!