Místo počátku
Přední míšní tepna vycházela z obratlové tepny jako párové pravé a levé rameno u všech vzorků kromě jednoho, u kterého byla přítomna pouze levá přední míšní tepna. ASA vycházela buď z mediálního, anteromediálního nebo posteromediálního povrchu části V4 VA. ASA vycházela z mediálního povrchu VA v devíti ze 17 případů (52,9 %). Ve čtyřech případech (23,5 %) vznikla ASA z anteromediálního povrchu a ve zbývajících čtyřech (23,5 %) z posteromediálního povrchu VA (tabulka 1).
Vzorce a průběh
Vznikající pravé a levé rameno měly směr dolů a u čtyř jedinců se setkaly a vytvořily hlavní kmen ASA. U dvou exemplářů zůstaly oba větve oddělené jako dva různé kmeny ASA. U jednoho exempláře byl pouze jeden ASA, zatímco u jiného velmi krátký levý ramus zásoboval krví pouze pyramidu a nespojoval se s kontralaterálním. U jednoho exempláře se oba ramy spojily a vytvořily cévní oblouk, z něhož vycházely dvě samostatné ASA.
U dvou ze čtyř exemplářů, u nichž se oba ramy spojily a vytvořily jedinou ASA, se levý ramus spojil s pravým dominantním a ASA pokračovala v průběhu dominantního pravého ramu. U dalších dvou se ASA po vytvoření jediného kmene rozdvojila na dvě samostatné větve ASA. Nesetkali jsme se s žádnou ASA definovanou jako „učebnicová“ ASA vzniklá splynutím dvou párových a symetrických levého a pravého ramene vycházejících z části V4 VA.
Perforátory
Pravý a levý ramen daly před vytvořením ASA vzniknout v průměru po 3,6 perforujících větvích. Samotná ASA ve své proximální části dala vzniknout průměrně 2,5 perforujícím větvím (tab. 1).
Kalibr a poměr průměrů
Vnější průměr ASA se pohyboval od 0,34 do 1,02 mm (průměr 0,59 mm). U každého exempláře byl průměr ASA větší než průměr ramének, z jejichž spojení vznikl. ASA byla vždy menší než obě (pravá nebo levá) PICA. Kalibr distální VA (v úrovni počátku ramene ASA) se pohyboval od 2,76 do 4,37 mm (průměr 3,45 mm). Poměr průměrného průměru ASA k VA je 0,17. Na základě tohoto poměru je průtok v ASA přibližně 1/1000 průtoku ve VA, protože podle Poiseuillovy rovnice je průtok nepřímo úměrný čtvrté mocnině poloměru.4 Střední průměr PICA v místě jejího počátku se pohyboval od 0,50 do 2,38 mm (průměr 1,31 mm). Poměr průměru ASA k průměru PICA je 0,45 a podíl průtoku (ASA/PICA) je přibližně 4 % (tabulka 2).
Vzdálenosti
V každém vzorku vycházela ASA z VA distálně od počátku PICA. Místo vzniku ASA ve vztahu k vrcholu vertebrobazilární junkce vykazuje velkou variabilitu v rozmezí od 2,86 do 12,38 mm s průměrem 6,86 mm Vzdálenost od počátku ramen k jejich splynutí vykazuje rovněž velkou variabilitu v rozmezí od 2,54 do 8,89 mm (průměr 4,95 mm). Vzdálenost mezi začátkem ramene ASA a začátkem ramene PICA se pohybovala od 3,60 do 12,34 mm (průměr 9,02 mm) (tabulka 3).
Klasifikace
Na základě vzorců vzniku ASA, s nimiž jsme se setkali v naší studii, a z přehledu literatury navrhujeme klasifikaci vzniku ASA, která má klinický a radiologický význam. Vzor původu ASA lze rozdělit do tří hlavních typů (obrázek 1).
Schematický nákres vzoru původu a typů ASA zjištěných v této studii.
Typ I
Tento typ je charakterizován přítomností dvou větví (pravé a levé), které splývají a tvoří ASA. Typ Ia je definován jako ASA, kde dva symetrické větve vycházejí z VA a splývají v jeden ASA, který probíhá směrem dolů. V naší studii jsme se s ASA typu Ia nesetkali. Typ Ib je definován jako ASA, která vzniká spojením dvou párových větví a která se po spojení rozdělí na dva samostatné kmeny ASA (obrázek 2a). V našich vzorcích se vyskytly dvě ASA typu Ib (22,2 %). Typ Ic charakterizuje přítomnost cévního oblouku tvořeného levým a pravým ramenem vycházejícím z každého VA, z tohoto cévního oblouku vycházejí dva samostatné kmeny ASA (obr. 2b). V našich vzorcích se vyskytl jeden typ Ic (11,1 %).
Typ I ASA. Typ Ia („učebnicová“ ASA) se u našich vzorků nevyskytoval. U typu Ib se ASA ihned po splynutí dělí na dvě větve (a). U typu Ic tvoří pravý a levý ramus vycházející z VA cévní oblouk a z něj vycházejí dvě ASA.
Typ II
Typ II je charakterizován přítomností jedné ASA vycházející buď pouze z pravého, nebo levého ramu. U typu IIa je přítomna pouze jedna ASA vycházející z levého nebo pravého VA (obr. 3a). V našich vzorcích se vyskytoval pouze jeden typ IIa (11,1 %). U typu IIb vycházejí z každého VA dva raménka. Jeden z nich, který je velmi krátký, však zásobuje ventrální povrch dřeně a druhý ve skutečnosti tvoří jedinou ASA (obr. 3b). V našich exemplářích se vyskytoval jeden typ IIb. Typ IIc se vyznačuje jedním dominantním ramusem, který probíhá směrem dolů jako hlavní kmen ASA a je spojen s kontralaterálním menším anastomotickým způsobem end-to-side (obrázek 3c). V našich exemplářích se vyskytovaly dva typy IIc (22,2 %).
Typ II ASA. U typu IIa je pouze jeden ramus tvořící ASA (v tomto případě levý) (a). U typu IIb končí jeden ramus (v tomto exempláři levý) na pyramidě, aniž by se spojil s kontralaterálním, zatímco kontralaterální ramus probíhá samostatně směrem dolů (b). U typu IIc se jeden ramus (levý u tohoto exempláře) připojuje k dominantnímu kontralaterálnímu způsobem end-to-side (c).
Typ III
Typ III je charakterizován přítomností dvou samostatných, nezávislých ASA (obrázek 4). V našich vzorcích se vyskytly dvě ASA typu III (22,2 %) (tabulka 1).
Typ III. U typu III probíhají dvě samostatné ASA směrem dolů nezávisle na sobě.
.