Východiska: Pacienti, kteří přežijí 100 dní po alogenní transplantaci krvetvorných buněk (alloHSCT), jsou ohroženi chronickým onemocněním štěpu proti hostiteli a dalšími potenciálně fatálními komplikacemi. Vzhledem k tomu, že se příznaky překrývají a diferenciální diagnostika je obtížná, bylo cílem této studie ověřit, zda základní laboratorní hodnocení provedené v den +100 může umožnit identifikaci pacientů, u nichž je vysoké riziko úmrtí bez relapsu (NRM), nezávisle na základních komplikacích.
Pacienti a metody: Analyzovali jsme 255 pacientů průměrného věku 29 let (rozmezí 10-56 let), kteří zůstali naživu a bez onemocnění v den +100 po myeloablativní aloHSCT od HLA identického sourozence (n=177) nebo odpovídajícího nepříbuzného dobrovolníka (n=78), provedené v jedné instituci v letech 1992-2003.
Výsledky: Na základě univariační analýzy byly se zvýšeným výskytem NRM spojeny následující laboratorní parametry: neutrofily v periferní krvi<1,5×10(9)/L, krevní destičky<100×10(9)/L, hemoglobin<11 g/dl, celková bílkovina<60 g/l, zvýšená plazmatická aspartátaminotransferáza, zvýšená alkalická fosfatáza a zvýšený bilirubin. Po multivariační analýze měly nezávislý vliv na riziko NRM pouze snížená hladina bílkovin (poměr rizik =6,97 , P<,0001) a zvýšený bilirubin (HR=3,52 , P<,0001). Kumulativní incidence NRM se rovnala 6 %, pokud nebyl přítomen žádný z výše uvedených faktorů; 10 % při samotné hyperbilirubinemii; 22 % při samotné hypoproteinemii a 70 % při hyperbilirubinemii a hypoproteinemii, které byly přítomny obě.
Závěry: Jednoduché laboratorní hodnocení je vysoce prediktivní pro riziko NRM u pacientů, kteří přežijí 100 dní po aloHSCT. Prognóza je obzvláště špatná u pacientů s hypoproteinémií a hyperbilirubinémií. Tyto abnormality mohou odrážet zhoršené funkce jater a střeva v důsledku různých potransplantačních komplikací.