Cíle: Cílem této 36měsíční studie dětí s prvním rozpoznaným záchvatem bylo: (1) popsat výchozí rozdíly v problémech s chováním mezi dětmi s předchozími nerozpoznanými záchvaty a bez nich; (2) zjistit rozdíly v průběhu času v problémech s chováním mezi dětmi se záchvaty a jejich zdravými sourozenci; (3) zjistit podíly dětí se záchvaty a zdravých sourozenců, kteří byli trvale ohroženi problémy s chováním po dobu 36 měsíců; a (4) zjistit rizikové faktory pro problémy s chováním 36 měsíců po prvním rozpoznaném záchvatu. Zkoumané rizikové faktory zahrnovaly demografické (věk a pohlaví dítěte, vzdělání pečovatele), neuropsychologické (IQ, rychlost zpracování), záchvatové (epileptický syndrom, užívání antiepileptika, recidiva záchvatu) a rodinné (zvládnutí rodiny, spokojenost s rodinnými vztahy, reakce rodičů) proměnné.
Metody: Zúčastnilo se 300 dětí ve věku 6 až 14 let s prvním rozpoznaným záchvatem a 196 zdravých sourozenců. Údaje byly shromážděny ze zdravotnické dokumentace, strukturovaných rozhovorů, dotazníků vlastního hodnocení a neuropsychologického testování. Problémy s chováním byly měřeny pomocí kontrolního seznamu chování dítěte a formuláře pro hlášení učitele. Analýza dat zahrnovala popisnou statistiku a lineární smíšené modely.
Výsledky: Děti s předchozími nerozpoznanými záchvaty měly na počátku vyšší riziko problémů s chováním. Jako skupina vykazovaly děti se záchvaty v průběhu času stálé snižování problémů s chováním. Bylo zjištěno, že děti se záchvaty měly v průběhu času významně více problémů s chováním než jejich sourozenci a významně více dětí se záchvaty (11,3 %) než sourozenců (4,6 %) mělo v průběhu času trvalé problémy s chováním. Klíčovými rizikovými faktory pro problémy s chováním dětí na základě údajů pečovatelů i učitelů byly: nižší vzdělání pečovatelů, pomalejší počáteční rychlost zpracování, zpomalení rychlosti zpracování v průběhu prvních 36 měsíců a řada rodinných proměnných včetně nižší úrovně rodinného mistrovství nebo spokojenosti dítěte s rodinnými vztahy, nižší podpora autonomie dítěte ze strany rodičů a nižší důvěra rodičů v jejich schopnost ukáznit své dítě.
Závěry: Děti s nově vzniklými záchvaty, které se jinak vyvíjejí normálně, mají vyšší míru problémů s chováním než jejich zdraví sourozenci; problémy s chováním se však u většiny dětí během prvních 3 let po vzniku záchvatu trvale nevyskytují v rizikovém pásmu. Pokud děti vykazují problémy s chováním, mezi rodinné proměnné, na které je možné se zaměřit, patří rodinné mistrovství, podpora autonomie dítěte ze strany rodičů a důvěra rodičů v jejich schopnost zvládat chování svých dětí.