Kalcifikace prostaty se v urologické praxi vyskytují často; není známo, zda jsou prostatické kalcifikace klinicky nevýznamné, nebo zda mají potenciál vyvolávat příznaky. V této retrospektivní, popisné studii jsme chtěli charakterizovat výskyt a klinické rysy prostatických kamenů u mužů s prostatitidou III. typu.
V důsledku rozdílů v definici a ve studovaných populacích může být výskyt prostatických kamenů různý13. Geramoutsos et al.8. vyšetřili 1374 mužů mladších 50 let a zjistili 101 (7,4 %) případů prostatických kamenů. Park a jeho kolegové2 zjistili přítomnost prostatických kamenů u 41,8 % z 802 mužů, kteří si stěžovali na LUTS. Výskyt prostatických kalcifikací v našem souboru se od těchto zpráv lišil; tento rozdíl je pravděpodobně částečně způsoben odlišnou populací pacientů a rozdíly v míře detekce prostatických kamenů, která závisí na citlivosti zobrazovací metody. V Geramoutsosově studii8 byl k detekci kalcifikací prostaty použit abdominální ultrazvuk. Definice a klasifikace prostatických kalcifikací navíc nebyla standardizována.
Podle dříve popsaných vzorů ozvěny prostatických kalcifikací existují dva typy kalcifikací: typ I: diskrétní, mnohočetné malé ozvy, obvykle difuzně rozmístěné po celé žláze a typ II: velká masa mnohočetných, hrubších ozvů14.
V této studii byla za významnou prostatickou kalcifikaci považována pouze větší (s průměrem nad 3 mm), více echogenní ložiska (obr. 1), která způsobovala akustické zastínění. Sung-Woo Park15 a Daniel16 uvádějí, že zánětlivé změny prostaty byly úzce spojeny s kalcifikací II. typu. Tyto kalcifikace jsou obvykle větší, nacházejí se především v prostatických kanálcích a jejich složení je podobné kamenům vyskytujícím se kdekoli v močových cestách17, 18. Diskrétní kalcifikace s mnoha malými ozvy, které jsou difuzně rozmístěny po celé žláze, byly považovány za normální změnu stárnutí bez klinického významua nebyly do studie zahrnuty19.
Prostatické kalcifikace s akustickým stínováním. Legenda: Ultrazvukový obraz pacientů s kalcifikacemi prostaty při první návštěvě kliniky Kalcifikace prostaty se objevily jako hyper echogenní ložiska (černá šipka). Akustické zastínění se objevilo jako tmavý chvost (bílá šipka)
Přesné mechanismy vzniku kalcifikací v prostatě zůstávají neznámé; kalcifikace jsou obvykle rozmístěny po celé prostatě, ale častěji jsou pozorovány v přechodové zóně než v jiných zónách20 Současné údaje naznačují, že kalcifikace jsou obvykle mnohočetné a nacházejí se především v prostatických kanálcích21. v této studii byla většina kalcifikací prostaty(90,6 %) pozorována v přechodové zóně. A nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v účinnosti léčby na základě lokalizace prostaty (údaje nejsou v článku uvedeny)
Kalcifikace prostaty jsou u pacientů s CP/CPPS časté a jsou spojeny s větším zánětem a symptomy22. Předchozí studie ukázala, že většina kamenů je spojena s histologickými zánětlivými změnami: zánětlivá infiltrace lymfocyty a histiocyty úzce souvisí s prostatickou litiázou23. Možným mechanismem při vzniku močových kamenů může být dilatace prostatického vývodu a reflux moči. Složení prostatických kalcifikací nelze nalézt v prostatickém sekretu, ale je podobné kamenům v močových cestách17, 24. Arnaud a jeho kolegové předpokládali, že v litogenetickém procesu kalcifikace prostaty hraje významnou roli dlouhodobá infekce a na kalcifikaci prostaty byly objeveny bakteriální otisky25.
U 23 prostatických kamenů objevili vysoký výskyt bakteriálních otisků (78 %), což svědčilo o proběhlé nebo přítomné infekci prostatické tkáně. Jiná studie ukázala, že terapie určená k medikamentóznímu rozpuštění kamenů vedla k symptomatickému zlepšení11 Naši pacienti s kalcifikacemi měli zvýšené markery zánětu v EPS, což pozorovali i jiní8, 26. Ludwig a kol. dospěli k závěru, že prostatické kameny jsou typickými známkami zánětu27. Sung-Woo Park et al.15. však neprokázali, že by prostatitida způsobovala prostatické kalcily. Jejich studie prokázala významný rozdíl v délce trvání pánevní bolesti mezi skupinami s prostatickými kameny a bez nich, což potvrdila i naše studie, ale neprokázala významný rozdíl v počtu WBC v prostatických tekutinách.
Ačkoli tato studie neodhalila souvislost ED pacientů s kalcifikacemi a bez nich; pacienti bez kalcifikací prostaty lépe reagovali na medikaci. To může být vysvětleno několika základními mechanismy. Za prvé, zánět prostaty ovlivňuje relaxaci hladkého svalstva a zhoršuje mikrovaskularizaci prostaty28, čímž snižuje schopnost penilní tkáně udržet erekci. Za druhé, zánět prostaty může zhoršovat produkci chemokinů, syntázy oxidu dusnatého a cyklooxygenázy-229 . Kromě toho může křeč pánevního dna související se zánětem způsobit vznik erektilní dysfunkce30.
Podle našich znalostí je naše studie první, která porovnává účinky léků u pacientů s CP/ CPPS s kalcifikací prostaty a bez ní. Naše údaje naznačují, že přítomnost kalcifikací koreluje s delší dobou účinné léčby, což naznačuje možnou chronickou infekci. Možným mechanismem, kterým se CP/CPPS stává chronickým a rezistentním vůči medikaci, jsou kalcifikace; chronické kalcifikace by mohly vést k lokálnímu poškození tkáně a zánětu a samotné kalcifikace by mohly být zdrojem infekce, která je útočištěm mikroorganismů. Nedávná studie prokázala, že u mužů s rekalcitrantní CPPS s prostatickými kalcifikacemi léčených kombinovanou terapií k eradikaci nanobakteriálních kalcifikací došlo po třech měsících k výraznému zlepšení stavu11.
V této studii byla prostatická kalcifikace spojena s delším trváním symptomů. Pokud je kalcifikace důsledkem opakovaných záchvatů infekce a/nebo zánětu, mohla by být kalcifikace markerem trvání onemocnění. Obstrukce vývodu prostaty by mohla být způsobena kalcifikací, která může vést ke zvýšení intraprostatických tlaků a sekundárnímu zánětu. Takový mechanismus by mohl vysvětlit dočasné zmírnění příznaků protizánětlivými léky a masáží prostaty. Přetrvávající zánět v této oblasti by mohl vést k přetrvávajícímu podráždění nervů a svalů, což by mělo za následek bolest a příznaky dolních močových cest. V této situaci by navíc kalcifikace mohly indikovat pozdější chronické stadium onemocnění, které monoterapienení účinná31.
Mezi omezení této studie patřil nedostatek ultrazvukových údajů týkajících se velikosti a umístění kalcifikací; kritéria pro definování a klasifikaci prostatických kalcifikací však dosud nebyla přesně stanovena. Předpokládáme, že rozsáhlejší studie v budoucnu lépe charakterizují podtypy prostatických kalcifikací a pomohou vyhodnotit souvislost mezi prostatickou litiázou a CP/CPPS. Pokud má být kalcifikace markerem chronicity, pak jistě musí být možné kvantifikovat stupeň kalcifikace pomocí transrektálního ultrazvuku. Bylo by užitečné mít k dispozici klasifikaci, která by umožnila okamžitou identifikaci pacienta s nejmenší pravděpodobností odpovědi. V této studii byla za prostatické kalcifikace považována větší ložiska (nad 3 mm), která způsobovala akustické stínování. Navzdory těmto omezením představuje tato studie první srovnání klinického významu CP/CPPS u pacientů s prostatickými kalcifikacemi a bez nich a přináší důležité poznatky pro plánování léčebných studií.
Naše výsledky ukázaly, že pacienti s kalcifikacemi snášeli symptomy podstatně déle a častěji měli prostatitidu typu IIIA ve srovnání s pacienty bez kalcifikací. U pacientů s prostatickými kalcifikacemi byla pro dosažení optimálních výsledků léčby nutná delší doba medikace.
.