Ačkoli jsou všechny teorie užitečné při informování o činnostech SBCC, ne všechny jsou vhodné pro nouzové prostředí. Ve většině případů se doporučuje rozšířený model paralelního procesu, protože uznává zvýšené vnímání rizika, které obyvatelstvo pravděpodobně zažije v důsledku mimořádné události.
Rozšířený model paralelního procesu stanoví, že aby jednotlivci podnikli ochranné kroky, musí se (1) cítit ohroženi důsledky určitého chování a zároveň (2) cítit se schopni podniknout nezbytné kroky, aby se tomuto ohrožení vyhnuli, a věřit, že tyto kroky budou účinné při zmírňování ohrožení.
Míra, do jaké se lidé cítí ohroženi daným problémem, určí motivaci k jednání. K jednání nedojde, pokud důvěra lidí v jejich schopnost přijmout ochranná opatření nebude vysoká a pokud nebudou věřit, že tato opatření budou skutečně účinná při snižování rizika. Jak je znázorněno v tabulce níže, model identifikuje čtyři výsledky chování v závislosti na vnímané hrozbě (kombinace vnímané náchylnosti a vnímané závažnosti) a vnímané účinnosti (kombinace sebeúčinnosti a účinnosti reakce) (Witte, 1998; Popova, 2012).
Matrice účinnosti a ohrožení na základě rozšířeného modelu paralelních procesů
|
Vysoká účinnost Důvěra v účinnost řešení a důvěra v jejich uplatňování . |
NÍZKÁ ÚČINNOST Pochybnosti o účinnosti řešení a o své schopnosti je praktikovat |
|
|
VYSOKÁ HROZBA Přesvědčení, že hrozba je škodlivá a že člověk je na-.ohrožení |
Kontrola ohrožení Člověk podniká ochranné kroky, aby se ohrožení vyhnul nebo ho snížil. Strategie: Poskytování výzev k akci |
Kontrola strachu Lidé se příliš bojí jednat a snaží se pouze snížit svůj strach (popírají existenci hrozby), aby se cítili psychicky lépe. Strategie: Vzdělávání o řešeních |
|
NÍZKÁ HROZBA Přesvědčení, že hrozba je banální a že člověk není ohrožen |
Menší míra kontroly nebezpečí Lidé vědí, co mají dělat, ale nejsou motivováni k akci. Strategie: Vzdělávání o riziku |
Žádná reakce Lidé se necítí ohroženi a stejně nevědí, co s tím dělat. Strategie: Vzdělávání o riziku a o řešeních |
Tento model nám říká, že aktivity a sdělení SBCC musí vytvořit rovnováhu mezi vnímanou hrozbou a vnímanou účinností. V mimořádných situacích je obzvláště důležité vyvíjet aktivity, které zvyšují účinnost reakce i vlastní účinnost, protože vnímaná hrozba je již pravděpodobně vysoká – je rozhodující, aby lidé pochopili, co mají dělat, aby hrozbu snížili. Tato teorie nám zejména říká, že intervence by měly:
- Poskytovat jasné, přesné, věrohodné, lidské a uctivé informace o chování vedoucím ke snížení rizika a jeho účinnosti – bez eskalace strachu a paniky – aby se zvýšila účinnost
- Poskytovat nástroje, dovednosti a služby, které podporují zapojení lidí do chování vedoucího ke snížení rizika, a tím zvýšit účinnost
- Udržet určitou úroveň vnímání rizik, když mimořádné události začnou ustupovat a lidé již nepociťují nebezpečí, i když stále existuje
Jak se mimořádná událost vyvíjí z počáteční a udržovací fáze do fáze řešení a vyhodnocení, mohou se začít uplatňovat další teorie. Ve fázi řešení se pravděpodobně zaměříme na posílení nového chování, které nebylo podpořeno reakcí na mimořádnou událost. Ve fázi hodnocení se SBCC může začít zabývat dlouhodobější, udržitelnou změnou chování s cílem předcházet dalším mimořádným událostem.
Více o rozšířeném modelu paralelních procesů