Východiska: Lékaři si běžně nejsou jisti, zda osoba, která má v ordinaci krevní tlak (TK) kolem 140/90 mm Hg, skutečně trpí hypertenzí. Důvodem je především variabilita tlaku. Jedním z přístupů je provedení samoměření domácího tlaku a zjištění, zda je domácí tlak zvýšený. Panuje obecná shoda, že pokud je domácí tlak >/=135/85 mm Hg, lze zahájit antihypertenzní léčbu. Některé osoby s domácím tlakem pod touto hranicí však budou mít ambulantní hypertenzi. Prospektivně proto zkoumáme roli domácího TK v predikci ambulantní hypertenze u osob s hypertenzí 1. stupně a hraniční hypertenzí.
Metody: Průřezově jsme studovali domácí a ambulantní TK u skupiny 48 pacientů s alespoň dvěma zvýšenými hodnotami TK v ordinaci. Skupina byla bez antihypertenzní farmakoterapie po dobu nejméně 4 týdnů a prováděla 7 dní standardizované domácí měření vlastního tlaku. Zkoumali jsme vztahy mezi třemi metodami měření tlaku a také jsme definovali prahovou hodnotu (pomocí operačních křivek přijímače) pro domácí měření tlaku, která zachycuje 80 % ambulantních hypertoniků (tlak při vědomí >/=135/85 mm Hg).
Výsledky: Kancelářský systolický tlak (145 +/- 13 mm Hg) byl významně vyšší než bdělý (139 +/- 12 mm Hg, P = .013) a domácí (132 +/- 11 mm Hg, P < .001) tlak. Kancelářský diastolický tlak (88 +/- 4 mm Hg) byl vyšší než domácí diastolický tlak (80 +/- 8 mm Hg, P < .001), ale nelišil se od diastolického tlaku v bdělém stavu (88 +/- 8 mm Hg, P = .10). Domácí tlak měl vyšší korelaci (ve srovnání s kancelářským tlakem) s ambulantním tlakem. Efekt bílého pláště na základě domácího tlaku koreloval s efektem bílého pláště na základě ambulantního tlaku (r = 0,83, P = .001 pro systolický tlak; r = 0,68, P = .001 pro diastolický tlak). Hranice 80 % senzitivity domácího tlaku při zachycení ambulantní hypertenze byla 125/76 mm Hg.
Závěry: Naše předběžné údaje naznačují, že u pacientů s hraniční ordinační hypertenzí by měla být použita nižší prahová hodnota domácího monitorování tlaku (k vyloučení ambulantní hypertenze).