Studie dokazují, že jsou bezpečné
Od Liza G. Ovington, PhD, CWS
Prezidentka společnosti Ovington & Associates
Dania, FL
Když byl koncept semiokluzivních obvazů poprvé představen, panovala obecná obava, že tyto obvazy díky podpoře vlhkého prostředí povedou ke zvýšenému výskytu infekcí, protože se budou množit bakterie přítomné v prostředí rány. Tato obava přetrvává dodnes, ale je z velké části neopodstatněná.
Přestože by semiokluzivní obvazy měly být používány s opatrností na rány, o kterých je známo, že jsou infikované, samy o sobě infekci nepodporují.
Prospektivní studie a četné přehledy literatury prokázaly, že tato obava z infekce se nepotvrzuje. Přehled publikovaných údajů z 36 prací pojednávajících o infekci u 1 085 ran ošetřených běžnými materiály (včetně gázy i antimikrobiálních látek, jako je sulfadiazin stříbrný a chlorhexidin) odhalil celkovou míru infekce 7,1 %. Tandemový přehled 75 prací pojednávajících o infekci u 3 047 ran převázaných semiokluzivními materiály (fólie a hydrokoloidy) odhalil celkovou míru infekce 2,6 %, tedy méně než polovinu oproti konvenčně převázaným ranám.1
Další retrospektivní přehled 103 publikovaných prací o okluzivních obvazech všech typů uvádí celkovou míru infekce 5,37 % u ran ošetřených konvenčními obvazy a 2,08 % u ran ošetřených semiokluzivními obvazy, což je opět méně než polovina míry infekce u konvenčně ošetřených ran.2
Také prospektivní studie žilních vředů, popálenin a dárcovských míst ošetřených konvenčními obvazy (impregnovaná gáza) vs. semiokluzivními (hydrokoloidními) obvazy prokázala míru infekce 5,39 %, resp. 1,9 %.3
Nabízí se několik vysvětlení pro tuto nižší míru infekce pozorovanou u okluzivních obvazů. Předpokládá se, že semiokluzivní obvazy zvyšují aktivitu endogenních fagocytujících buněk, které vytvářejí obranu proti cizorodým bakteriím v ráně tím, že udržují vlhké prostředí. Pokud je rána udržována vlhká, neutrofily zůstávají životaschopné a mohou plnit svou běžnou funkci odstraňování invazivních organismů. Neutrofily nepronikají volně do ran, které se nechají vyschnout. Semiokluzivní obvazy jsou také schopny udržovat mírně kyselé pH rány, které je pro bakterie škodlivé.
Ukázalo se, že semiokluzivní obvaz může sloužit jako účinná fyzikální bariéra pro exogenní bakterie z prostředí,4 zatímco až 64 vrstev gázy nedokáže zabránit průniku bakterií do rány.5 Rovněž se předpokládá, že používání okluzivních obvazů je spojeno se sníženým šířením mikroorganismů vzduchem ve srovnání s textilními výrobky.5 Při odstraňování běžných celulózových obvazů z bakteriemi kolonizovaných ran se bakterie z rány uvolňují do ovzduší a jejich počet pomalu klesá. Odstranění hydrokoloidního obvazu z experimentálně kolonizované rány vedlo k výrazně nižšímu počtu bakterií šířených vzduchem.
Je důležité rozlišovat mezi bakteriální kontaminací, kolonizací a infekcí. Neporušená kůže je vždy osídlena různými druhy bakterií a každá otevřená rána je rychle „kontaminována“ těmito rezidentními bakteriemi. Kontaminace v tomto smyslu znamená pouze přítomnost bakterií. Je důležité si uvědomit, že ne všechny bakterie jsou patogeny a jejich přítomnost sama o sobě není předzvěstí infekce.
Kolonizace rány bakteriemi je definována jako stav, který existuje, když bakterie přilnou k povrchovým tkáním a začnou se množit. Kolonizace rány bakteriemi nemusí nutně zastavit proces hojení.6 K infekci dochází tehdy, když tyto adherující, množící se bakterie následně napadnou zdravé tkáně, pokračují v množení, překonají obranyschopnost organismu a způsobí toxické účinky díky svému množství nebo vylučovaným toxinům. Jedním ze způsobů, jak o infekci uvažovat, je považovat ji za definovanou rovnicí, která bere v úvahu typ organismu, jeho množství a schopnost hostitele se bránit7:
(počet organismů) x (virulence organismu)
odolnost hostitele
Semiokluzivní obvazy vytvářejí vlhké prostředí pro hojení rány, které se může pacientům a lékařům zvyklým na suché rány zdát neznámé. Vlhké rány mají také tendenci mít výraznější zápach než suché rány a mnoho obvazů vytváří gely nebo zanechává v ráně zbytky, které připomínají hnis nebo hnisavou drenáž. Pokud se však semiokluzivní obvazy používají vhodně a s aseptickou technikou, nepodporují infekci rány.
Problematika okluze a infekce byla řešena na mnoha sympoziích, včetně Prvního mezinárodního fóra o mikrobiologii rány, které se konalo v roce 1989 v Barceloně ve Španělsku. Časopis American Journal of Surgery se tímto tématem zabýval v lednu 1994 v příloze s názvem Wound Infection and Occlusion: Separating Fact from Fiction (Oddělení faktů od fikce). Příloha obsahuje 14 příspěvků přednesených na mezinárodním sympoziu konaném v Londýně.
1. Hutchinson JJ, McGuckin M. Occlusive dressings: a microbiologic and clinical review. Am J Infect Control 1990; 4:257 -268.
2. Hutchinson JJ. Prevalence infekce rány pod okluzivními obvazy: souhrnný přehled hlášených výzkumů. Wounds 1989; 1:123-133.
3. Hutchinson JJ. „Prospektivní klinická studie obvazů na rány s cílem zjistit míru infekce pod okluzí“. In: Sborník příspěvků k problematice rány: Záchranná služba pro rány: Sborník příspěvků: Pokroky v léčbě ran. London: MacMillan; 1993, s. 93-96.
4. Mertz PM, Marshall DA, Eaglstein WH. Okluzivní obvazy na rány k prevenci bakteriální invaze a infekce rány. J Am Acad Dermatol 1985; 4:662-668.
5. Lawrence JC. Obvazy a infekce rány. Am J Surg 1994; 167(1A):21S-24S.
6. Thomson PD. Co je to infekce? Am J Surg 1994; 167:7S-11S.
7. Mertz P, Ovington L. „Wound Healing Microbiology“. In: Dermatologic Clinics Vol. 11. 1993, s. 739-748.