Boží slovo stojí nebo padá, záleží na Božím charakteru. Je-li Bůh pravdivý a spravedlivý, spravedlivý a dobrý, věčný a neměnný, pak jsou slova jeho úst a výroky jeho srdce stejně bezpečné a věčně nehybné.
V této pevné důvěře v pravdivost a spravedlnost Hospodina je zakotveno tolik Davidových volání o pomoc. Právě proto, že má víru v Boha… a důvěřuje v neměnný a nezměnitelný charakter svého věrného Boha, je tázající se srdce ztrápeného Davida schopno zůstat bezpečně zakotveno u vzácných Božích zaslíbení.
Přesto volá k Hospodinu o pomoc a sílu, protože zásadoví a zbožní lidé ze země téměř zmizeli a věrnost a důvěryhodní lidé jako by zmizeli z povrchu země.
David vyjmenovává zlé lži, zkaženou řeč, marné žvanění, lichotivé rty a skryté pohnutky dvojsmyslných a lstivých lidí a utěšuje se vědomím, že jednoho dne Hospodin zastaví všechny lichotivé rty – a že každý chlubivý jazyk bude umlčen před Božím soudným trůnem.
Zdá se, že v dávných dobách Davidovy dynastie pustošila zemi bezuzdná zloba, zatímco zbožní lidé přestávali být a zdálo se, že ani několik věrných lidí, se nepodařilo najít z řad lidských dětí. Jak se to podobá strastiplným dnům, v nichž se nacházíme… neboť podobně jako David zjišťujeme, že se nacházíme uprostřed zlého a cizoložného pokolení, kde není úcty k lidem a naprostého pohrdání Božími věcmi.
Jak se to podobá době, v níž žijeme, kdy se zdá, že nespoutané zlo pošlapává pod svýma špinavýma nohama všechny náznaky dobroty a laskavosti.. a poctivost a čestnost se zdají být vlastnostmi, které mají v tomto Bohu nenáviděném, Krista odmítajícím a hříchem nemocném světě jen malý vliv.
Bůh však není hluchý k volání svých dětí ani slepý ke zlobě, která je páchána na jeho lidu, a Pán opět vztáhne svou silnou paži, aby zachránil všechny, kdo důvěřují v jeho jméno. Brzy přijde Boží soud nad nekajícím člověkem… přesně jak je prorokováno v Písmu… neboť Hospodinova slova jsou čistá slova. Lze je přirovnat ke stříbru zkoušenému v peci a sedmkrát rafinovanému – a jednoho dne se naplno projeví Boží hněv proti lidské nespravedlnosti a vzpouře…, neboť Hospodinovo slovo stojí nebo padá na samotném charakteru našeho svatého Boha.
Dnes se může zdát, že bezbožní se roztahují na všech stranách… a že mezi lidskými syny se vyvyšuje ničemnost, ale Bůh se nevysmívá a jeho uši jsou vždy otevřené volání jeho dětí. Jeho zdánlivé otálení je prostě projevem jeho dlouhotrvající dobroty a milosti vůči hříšnému, vzpurnému člověku… nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni dospěli k pokání – skrze víru v Kristovo dokonané dílo na Kalvárii.
Nikdy nepochybujme o Božím slově, neboť On nebude otálet navždy. Rychle se blíží doba, kdy se dnešní dveře milosti rychle zavřou a Bůh si nás vezme k sobě, než začne vylévat svůj hněv na Krista odmítající, hříšné a vzpurné pokolení. Do té doby se pevně držme Jeho slova pravdy a důvěřujme v neměnný a nezměnitelný charakter našeho dobrého a věrného Boha.