Tři roky terénní studie, 165 odchycených srnčat a více než 200 000 fotografií ze stopovacích kamer opět prokázaly, že v Pensylvánii je přežívání srnčat dobré a stabilní, uvedla v úterý 26. června v tiskové zprávě Pensylvánská komise pro lov zvěře.
Výzkum, který skončil v roce 2017, byl zahájen s cílem zjistit, zda predátoři – zejména kojoti – berou více srnčat, než bylo zdokumentováno ve dvouleté studii, která začala v roce 2000. Na přípravě studie a provádění terénních prací spolupracovaly Komise pro myslivost a Pennsylvania Cooperative Fish and Wildlife Research Unit at Penn State (PCFWRU).
Přestože se v době zahájení druhé studie v roce 2015 ve studovaných oblastech změnily podmínky – v Pensylvánii přibylo predátorů i jelenů – výsledky byly podle Christophera Rosenberryho, který v agentuře dohlíží na oddělení jelenů a losů, v podstatě stejné.
„Nebylo prokázáno, že by predátoři brali příliš mnoho našich srnčat v kterékoli z našich 23 jednotek pro ochranu přírody,“ řekl Rosenberry. „Všechny mají stabilní nebo rostoucí populace jelenů běloocasých.“
„Naše terénní studie opakovaně prokázaly, že predátoři jsou příčinou č. 1 úmrtnosti jelenů a nejčastěji je berou medvědi černí,“ řekl Rosenberry. „Úmrtnost srnčat však nikde v Pensylvánii nezpůsobuje snížení populace jelenů.“
Stálé přežívání srnčat spolu s konzistentním přežíváním dospělých jelenů – 90 % dospělých jelenů přežívá od jedné lovecké sezóny do druhé – již nějakou dobu podporuje přímočarý management jelení zvěře v Pensylvánii, řekl Rosenberry.
Ale i kdyby úbytek jelenů predátory skutečně ovlivnil populace jelenů, snížení počtu licencí na lov jelenů bez paroží by jejich vliv zvrátilo, poznamenal Rosenberry.
Tři hlavní predátoři, kteří se objevili v první studii, se znovu objevili ve druhé: medvěd černý, kojot a rys, řekl Duane Diefenbach, vedoucí jednotky PCFWRU. Navzdory rostoucím obavám z rybáků jako predátorů jelení zvěře neulovili v této studii žádné srnče. Dosud žádný rybák v Severní Americe nezabil studijní srnče označené rádiovým obojkem, poznamenal.
Ve studii z let 2015-17 bylo v severní studijní oblasti na území Susquehannock State Forest odchyceno a opatřeno rádiovými obojky 82 srnčat. Dalších 83 jelenů bylo odchyceno a opatřeno rádiovými obojky na jižní studijní ploše, která zahrnovala části státních lesů Rothrock a Bald Eagle.
Na severní studijní ploše došlo k 44 úhynům: Z toho 33 bylo způsobeno predátory, šest lidmi a pět přirozenou smrtí. Medvědi ulovili 18 mláďat, kojoti osm, rysi dvě a neznámý predátor pět.
V jižní studijní oblasti bylo zaznamenáno 38 úhynů: 18 mláďat bylo způsobeno predátory, 13 mláďat přirozenou smrtí a pět mláďat bylo způsobeno člověkem. Kojoti připravili o život šest mláďat, medvědi pět, rysi pět a neznámý predátor dvě.
„Predátoři byli hlavním zdrojem úmrtnosti,“ vysvětlila Tess Gingery, postgraduální studentka z Penn State PCFWRU. „Tak je tomu v celé Severní Americe.“
„Vzhledem k tomu, že přežívání jelenů v Pensylvánii vykazuje v průběhu času malé změny, znamená to, že je stabilní, a to biologům usnadňuje vydávání doporučení pro řízení sklizně,“ řekla.“
Většina úmrtí jelenů nastala během prvních osmi týdnů života jelenů. Naopak většina úmrtnosti způsobené člověkem – silnice, ploty, zemědělská činnost a lov – nastala v období 25 až 30 týdnů, uvedla Gingeryová.
Přirozená úmrtnost – hladovění, nemoci, opuštění – byla na jižní studijní ploše výraznější jak ve studii z let 2000-01, tak v letech 2015-17.
Mývalové byli detekováni více než 900krát pomocí stopovacích kamer, uvedla Asia Murphyová, postgraduální studentka z Penn State PCFWRU. Medvědi – asi 700 snímků – byli nejčastěji detekovanými velkými šelmami.
Zajímavé je, že ještě častěji než medvědi byli detekováni jeleni – asi 800 snímků – což vrhá světlo na jejich mobilitu a také na blízkost, v níž žijí šelmy.
Dospělí jeleni byli detekováni na 97 procentech kamerových stanovišť a jeleni na 44 procentech. Ale vzhledem k tomu, že medvědi byli zjištěni na 64 procentech kamerových stanovišť, dále pak kojoti na 36 procentech a rysi na 33 procentech, je zřejmé, že srnčata sdílejí životní prostředí s hlavními predátory po většinu svého mladého života.
Srnec a medvěd dávají přednost lesnímu prostředí. V jižní studijní oblasti však mnoho laní letovalo v zemědělských oblastech, protože to bylo pro jejich srnčata bezpečnější, když dosáhla velikosti, v níž mohla uniknout predátorům, uvedl Murphy. Na podzim se srnčata vrátila do lesních oblastí.
„Srny jsou chytré,“ řekl Murphy. „Vychovávají svá srnčata na bezpečných místech.“
Leny v Penn’s Valley se v dřívější studii řídily stejným postupem.
Nejnovější studie přežití srnčat v Pensylvánii ukazuje téměř totožnou míru přežití srnčat v posledních dvou desetiletích a potvrzuje relativně stabilní poměr srnčat a srnčat získaný z každoročních odlovů jelenů. V důsledku toho se nezdá, že by se vliv predátorů v Pensylvánii měnil, a pokud by se měnil, má myslivecká komise k dispozici systém, jak v případě potřeby reagovat, uvádí se v tiskové zprávě.
Jelení zvěř v průběhu času prokázala schopnost přizpůsobit se jakékoli výhodě, kterou mohou predátoři získat použitím chování na ochranu srnčat. Například kromě využívání bezpečnějších oblastí k výchově mláďat tráví laně čas mimo dosah novorozených mláďat a vracejí se ke krmení jen několikrát denně, aby nepřitahovaly pozornost predátorů. Jelen běloocasý je i nadále jedním z nejvšestrannějších živočichů v Commonwealthu. O toto prvenství se však dělí s kojoty a medvědy, a proto budou mezi některými lovci téměř vždy panovat obavy o blaho bílých jelenů, uvádí se v tiskové zprávě.
Jelení zvěř, jeleni běloocasí, jeleni běloocasí, Pennsylvania Game Commission, běloocasí