Jsem se svými dětmi v Severní Karolíně na dovolené.
Je to moje nejoblíbenější místo na světě.
Jezdím sem už od střední školy.
To bylo před více než třiceti lety.
Jsem asi o 40 kilo těžší, než jsem byla na střední a vysoké škole a v době před dětmi.
Cítím se ve své (plnější) kůži dobře.
A snažím se zhubnout.
Ne proto, že mi chybí sebevědomí nebo se cítím špatně, ale proto, že jsem těžší, než bych chtěla být, a těžší, než bych měla být, pokud chci být opravdu nejzdravější.
Ale nenávidím své tělo kvůli tomu.
Mám své tělo ráda!
Cením si toho, co dokáže, a i když jsou jeho části větší, než bych si právě teď přála, jsou části, které podle mě vypadají docela dobře.
Mým dcerám je 7, 10 a 12 let.
Mým synům je 9 a 14 let.
A sakra, nehodlám své holky – ani kluky – učit, že v určitých typech plavek smí být jen určitý typ ženského těla.
Po celou dobu, co jsme tady dole na pláži, nosím bikiny.
Hrdinně.
Nejsem statečná.
Říct někomu, že je statečný, protože nosí bikiny, znamená, že by je nosit neměl.
Jsem to prostě já.
Nemám co skrývat.
Nejsem bezchybná.
Nikdo není.
Jistě, možná jsou tady dole ženy, které jsou fyzicky méně nedokonalé než já.
Ale ony jsou nějak nedokonalé.
VŠICHNI JSME!“
Takže mám bikiny.
Takže bílé.
A dokud se na ně budu cítit, budu je nosit.
Nezáleží na tom, kolik mi je let a jakou mám velikost.
Učím své dívky – a chlapce – vážit si všech těl.
Začínám tady u sebe doma se svým vlastním.
Bílé bikiny.