Vysoce rizikové populace
Identifikace vnímavých skupin populace a významných rizikových faktorů je klíčová pro plánování preventivních strategií.14 Studie provedené v průmyslových i rozvojových zemích zjistily podobné rizikové faktory, mezi něž patří extrémní věk, nízký příjem, nedostatečné vzdělání, nezaměstnanost, početné rodiny, rodiče samoživitelé, negramotnost, nízké vzdělání matek, nevyhovující životní podmínky, nevlastnění domu, absence telefonu a přelidněnost.15-17 Prevence by se měla zaměřit na úpravu těchto rizikových faktorů a cílit na tyto zranitelné skupiny obyvatel.5,15,16,18,19
Co se týče věku jako rizikového faktoru, kojenci a batolata do 4 let trpí nepoměrně vyšším počtem popálenin.18,20-22 Z výroční zprávy Národního úložiště popálenin za rok 2015 vyplývá, že nejčastější příčinou popálenin u dětí do 5 let je opaření.23 Ve Spojených státech byly v roce 2006 požáry a popáleniny třetí nejčastější příčinou úmrtí na neúmyslné úrazy u dětí ve věku 1-9 let.6 Výskyt popálenin klesá ve věku 4 let a začíná se opět zvyšovat po 15. roce věku, což je pravděpodobně způsobeno větším vystavením nebezpečí, riskováním a experimentováním a zahájením zaměstnání v období dospívání.24 Děti jsou také ohroženy úmyslnými popáleninami, které představují odhadem 10 % všech případů zneužití.25 Tyto oběti jsou obvykle mladší dvou let a nejčastějším mechanismem neúmyslného popálení je opaření ponořením do horké vody.
Lidé starší 60 let také představují nepoměrně vyšší procento hospitalizací v důsledku popálenin.26,27 Přičítá se to zpomaleným reakcím chování, mentálnímu a fyzickému postižení, izolaci a obtížnému přístupu k pomoci. V letech 2007 až 2011 byla pravděpodobnost úmrtí dospělých starších 65 let při požárech více než 2,4krát vyšší než u celkové populace. U dospělých starších 85 let se tato pravděpodobnost zvýšila na 3,6krát.13 Z přehledu popáleninového centra v USA v letech 1990-1994 vyplynulo, že nejčastější příčinou úmrtí starších žen s popáleninami byla zranění související s vařením, která vedla ke vznícení oděvu.28
Riziko úmrtí nebo zranění při požáru v domácnosti se ve Spojených státech liší také podle rasy a socioekonomického postavení. U Afroameričanů byla přibližně dvakrát vyšší pravděpodobnost úmrtí nebo zranění při domácích požárech než u celkové populace. Míra úmrtí při požáru v domácnosti u afroamerických dětí mladších 15 let byla čtyřikrát vyšší než u bílých dětí stejného věku. Tento znepokojivý vzorec platí i pro starší Afroameričany starší 65 let, u nichž byla míra úmrtí při požárech v domácnostech třikrát vyšší než u jejich bělošských protějšků.13
Rozdíly ve výskytu požárů lze ve Spojených státech pozorovat i regionálně. Nejvyšší počet požárů na tisíc obyvatel byl zaznamenán na severovýchodě a středozápadě, a to 4,6, resp. 4,4 požáru na tisíc obyvatel. Středozápad měl nejvyšší míru úmrtí civilistů na milion obyvatel, a to 12,5. V menších obcích dochází k většímu počtu požárů a úmrtí na počet obyvatel, což je možná způsobeno omezenějším přístupem k hasičským sborům a popáleninovým centrům. Obce s méně než 2 500 obyvateli měly míru požárů 10,3 událostí na tisíc obyvatel a 19,8 úmrtí na milion obyvatel, zatímco obce s 10 000 a více obyvateli měly míru asi 3 události na tisíc obyvatel a asi 8 úmrtí na milion obyvatel.11
Pokračující epidemiologické hodnocení popáleninových úrazů na celostátní úrovni má zásadní význam pro účely, jako je plánování federálního legislativního úsilí, poskytování statistických údajů pro osvětové kampaně a pomoc studentům pochopit rozsah problému při poskytování vzdělávání v oblasti prevence popálenin. Znalost stavu popáleninových úrazů v celostátním měřítku je také základem pro epidemiologické hodnocení na místní úrovni. Popáleninová centra a další zastánci bezpečnosti zapálení pro prevenci popálenin často zahajují místní programy s omezeným časem, personálem a finančními prostředky. Aby bylo možné maximalizovat zdroje, začíná pečlivé plánování nejprve určením popáleninového úrazu, populace a mechanismu úrazu, na které se má místní preventivní strategie zaměřit. Místní epidemiologické údaje lze získat prostřednictvím programu registru popáleninového centra. Některé místní statistiky lze také získat prostřednictvím státního nebo městského hasičského úřadu.
Počítačové mapovací systémy neboli geografické informační systémy (GIS) se v posledních dvou desetiletích objevily jako potenciálně účinný nástroj epidemiologického hodnocení pro prevenci úrazů. Pomocí GIS lze data geokódovat podle místa a analyzovat prostorové vztahy mezi faktory, jako je socioekonomický status, rasa a četnost úrazů.29 V roce 2003 Williams a spol. identifikovali poštovní směrovací čísla v St. Louis, která vykazovala nejvyšší četnost dětských popáleninových úrazů, a poté pomocí GIS určili konkrétní blokové oblasti, které byly nejvíce ohroženy.30 V nedávné době spolupracovali výzkumníci z University of Louisville School of Nursing a Department of Geography and Geosciences na vytvoření modelu požárního rizika pomocí GIS. Primární mapy s údaji pro sedm identifikovaných rizikových faktorů byly zkombinovány pomocí techniky překrývání a vytvořily souhrnnou mapu (obr. 4.3). Byla také vytvořena mapa výskytu požárů (obr. 4.4). Analýza ukázala silnou pozitivní korelaci mezi rizikovými oblastmi na mapě rizikových faktorů i na mapě výskytu požárů a identifikovala sčítací obvody, které jsou potenciálně nejvíce ohroženy výskytem požárů (obr. 4.5).31 Preventivní strategie pak mohou být navrženy tak, aby se zaměřily na etiologii a charakteristiky nebo chování obyvatelstva, které jsou pro tyto oblasti specifické. Využití GIS je zajímavým příkladem toho, jak promyšlené epidemiologické posouzení může vést k cílenému využití omezených zdrojů s potenciálem největšího dopadu.29