Čtvrtý oddíl 14. dodatku obsahuje dva obecné prvky, oba se týkají dluhu. Za prvé zaručuje, že jakýkoli dluh, který vznikne vládě Spojených států, „nesmí být zpochybňován“. Za druhé zneplatňuje jakýkoli dluh vzniklý jakoukoli vzpourou proti Spojeným státům (prakticky to těm, kteří mohli financovat boj Konfederace v občanské válce, říká, že jejich dluhy nebudou nikdy splaceny).
Ve skutečnosti nebylo ani jedno z těchto ustanovení použito k přímému zpochybnění jednání vlády v případech Nejvyššího soudu; prvnímu prvku – že dluh USA je platný – však média a ústavní vědci v poslední době věnují určitou pozornost. Státní dluh je vysoký; na této stanovené skutečnosti se shodují obě politické strany. Značná část sporů se však vedla kolem tzv. dluhového stropu, což je opatření Kongresu, kterým se stanoví vnější zákonná částka, kterou si federální vláda může půjčit. Ačkoli se dluhový strop s rostoucím dluhem neustále zvyšuje, je stále častěji používán jako vyjednávací žeton v politických debatách.
Vyvstává tedy otázka, zda je dluhový strop vůbec v souladu s ústavou. Důvod, proč je dluhový strop důležitý, spočívá v tom, že pokud by vláda dosáhla stropu, aniž by jej Kongres zvýšil, nemohla by si již dovolit splácet své dluhy a závazky v podobě úroků z půjček, důchodů pro státní zaměstnance a každodenních funkcí vlády. Podle 14. dodatku však dluh „nesmí být zpochybňován“. Znamená to, že jakýkoli zákonný dluhový strop je mimo pravomoc Kongresu? Je to možné. Ale to, zda Kongres takovou pravomoc má, zůstává pouze teoretickou otázkou.