V roce 1893 napsal Lin Zexu, učenec a čchingský mandarín, otevřený dopis britské královně Viktorii, v němž ji vyzval k zastavení obchodu s opiem v Číně:
„Během obchodního styku, který trvá již tak dlouho, se mezi četnými cizími obchodníky, kteří se sem uchylují, vyskytuje pšenice i plevel, dobří i špatní; a mezi těmi posledními jsou někteří, kteří prostřednictvím tajného zavádění opia svedli náš čínský lid a způsobili, že všechny provincie v zemi přetékají tímto jedem. Snaží se získat prospěch pouze pro sebe, nestarají se o to, aby ublížili ostatním! To je princip, kterým nebeská Prozřetelnost pohrdá a na který lidstvo pohlíží s odporem!
Kromě toho se velký císař, když se o tom dozvěděl, skutečně zachvěl rozhořčením a zvláště mě, komisaře, vyslal do Kantonu, abych ve spolupráci s místokrálem a guvernérem provincie podnikl kroky k jeho potlačení.
Každý rodák z Vnitřní země, který prodává opium, stejně jako všichni, kdo ho kouří, jsou odsouzeni k smrti. Zjistili jsme, že vaše země je nám vzdálená, že vaše cizí lodě sem připlouvají a usilují jedna za druhou o náš obchod, a to z prostého důvodu, že silně touží po zisku. Podle jakého rozumového principu by tedy tito cizinci měli na oplátku posílat jedovatou drogu, která zahrnuje do záhuby právě tyto původní obyvatele Číny?
Aniž bychom chtěli tvrdit, že cizinci ve svých srdcích chovají takové ničivé úmysly, přesto s jistotou tvrdíme, že ze své nepřiměřené touhy po zisku jsou naprosto lhostejní ke škodám, které nám způsobují! A protože je tomu tak, rádi bychom se zeptali, co se stalo se svědomím, které nebesa vložila do prsou všech lidí?
Slyšeli jsme, že ve vaší zemi je opium zakázáno s největší přísností a přísností. To je pádný důkaz, že dobře víte, jak škodlivé je pro lidstvo. Když tedy nedovolíte, aby škodilo vaší vlastní zemi, neměli byste tuto škodlivou drogu nechat přenést do jiné země, a především, o co méně do Vnitřní země!
Z výrobků, které Čína vyváží do vašich cizích zemí, neexistuje jediný, který by v té či oné podobě nebyl lidstvu prospěšný. Jsou tam ty, které slouží k jídlu, ty, které jsou užitečné, a ty, které jsou určeny k dalšímu prodeji – ale všechny jsou prospěšné. Poslala Čína někdy ze své půdy škodlivý výrobek? A to nemluvím o našem čaji a rebarboře, věcech, bez nichž by vaše cizí země nemohly existovat ani jediný den!“