V této tragické sezóně sehrál závod 1955 Indianapolis 500 klíčovou roli. Ve druhém odstavci knihy „Proti smrti a času“ – román Brocka Yatese o této brutální sezóně začíná setkáním vypravěče s postavou, která byla shodou okolností fotografem:
„Druhý květnový den roku 1955 jsme byli ve třetím patře podnájmu tři bloky od Indianapolis Motor Speedway. Sdílel jsem pokoj se svým starým kamarádem ze střední školy Tomem Medleym, fotografem a občasným karikaturistou časopisu Hot Rod, měsíčníku z Los Angeles, který sedm let předtím založil bojující hollywoodský tiskový agent Bob Petersen.“
Ačkoli si Yates ve většině tohoto „grafu bere trochu tvůrčí licence, část popisující Medleyho jako fotografa časopisu Hot Rod byla na místě, protože největší podívanou v závodění pokrýval v letech 1950 až 1964. Ve skutečnosti Yates během svého výzkumu s Medleym vedl rozhovor. Každý, kdo Medleyho znal, si pamatuje, jak se svěřoval s historkami z indických internátů a jak závodil se spolubydlícími na společných záchodech. Jedním z takových spolubydlících byl i jezdec Billy Vukovich, který vyhrál 500 v letech 1953 a 1954, než zde v roce 1955 zahynul při děsivé havárii – události, která Yatese přiměla k prozkoumání tohoto tragického roku.
Tom Medley před několika lety zemřel a zanechal po sobě horu karikatur a fotografií. Mezi archivem byla i papírová krabice Kodak o rozměrech 8 x 10 palců s nápisem „1955 Indianapolis Negs and Prints“ načmáraným nahoře. Uvnitř byl asi tucet černobílých výtisků a 36 obálek, z nichž každá obsahovala negativy z jedné role 35mm filmu. Dohromady to bylo více než 1 000 snímků.
Při fotografování německým 35mm dálkoměrným fotoaparátem Vogtlander Prominent (konkurent značky Leica; ostré objektivy, neohrabaná mechanika) a 50mm normálním objektivem zaměřil Medley svou pozornost na garáže, mechaniky a auta, většinou v boxech a garážích. Medleyho přátelská osobnost mu umožnila přemluvit se k bezkonkurenčnímu přístupu do garáží. Archiv obsahuje stovky vzácných záběrů vozů, na kterých se pracuje, které se rozebírají a připravují na vyčerpávající závod na 500 mil.
Pětadevadesátý rok byl obdobím rozkvětu „éry roadsterů“ Indy, vozů s motorem vpředu poháněných čtyřválcovými motory Offenhauser. Pneumatiky byly šokujícím způsobem hubené a vysoké. Zavěšení spočívalo na pevných předních a zadních nápravách. Volanty byly velké jako víčka od nábojů. A bezpečnostní výbava? Měkká polopřilba, žádný protipožární oblek, žádné rolovací tyče.
Když časopis Hot Rod získal popularitu a věnoval se pouličním roadsterům, customům a rychlostním zkouškám v Bonneville a na jezerech, díky svému umístění v jižní Kalifornii byl uprostřed převažujících výrobců podvozků roadsterů, které Indy ovládaly. Quin Epperly, Frank Kurtis, Eddie Kuzma, Lujie Lesvosky a A. J. Watson bylo pět nejznámějších – všichni se nacházeli v okruhu 25 mil v So-Cal. V roce 1958 pocházelo všech 33 vozů, které se na Indy 500 postavily na zelenou, z Los Angeles.
Hot Rod a Tom Medley byli celou tu éru u toho a zachytili toto jedinečné období historie automobilových závodů.