Nově objevené fosilní nálezy v Africe posunuly věk, o kterém víme, že se moderní člověk pohyboval po Zemi, zhruba o 100 000 let a vnesly hluboké pochybnosti do toho, co jsme si mysleli, že víme o tom, kde lidstvo poprvé vzniklo.
„Tento materiál představuje samotné kořeny našeho druhu – nejstarší Homo sapiens, který byl kdy nalezen v Africe nebo jinde,“ řekl tento týden na tiskové konferenci Jean-Jacques Hublin, antropolog z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii. Hublin byl vedoucím výzkumným pracovníkem jedné ze dvou studií, které byly o těchto objevech publikovány ve včerejším vydání časopisu Nature.
Dosud byly nejstarší definitivní fosilie moderního člověka známy ve stáří asi 200 000 let a byly nalezeny v dnešní Etiopii. Tyto objevy pomohly upevnit mezi antropology v posledních desetiletích převládající teorii, že moderní člověk Homo sapiens se vyvinul ve východní Africe a poté migroval na sever do Asie a Evropy. Tato oblast byla proto nazývána „kolébkou lidstva“ (i když na tento titul si činí nárok i Jižní Afrika).
„Naše výsledky tento obraz v mnoha ohledech zpochybňují,“ řekl Hublin. Fosilie, které jeho tým studoval, pocházejí z jeskyně ve středním Maroku, tisíce kilometrů vzdálené od východní Afriky. Naznačují, že před 300 000 lety se moderní lidé již rozšířili po celé Africe. Připomeňme, že kontinent, který byl tehdy mnohem snadněji průchodný, s bujnými pastvinami a jezery, sídlil tam, kde dnes leží zapovězená poušť Sahara.
Co podle Hublina stále není jasné, je, kde přesně v Africe se Homo sapiens poprvé vyvinul. To podle něj budou muset vyřešit další fosilní objevy.
Místo těchto objevů není nové. Na pozůstatky hominidů zde skutečně narazili v 60. letech 20. století horníci, kteří hledali krystalický minerál baryt, a v té době je zkoumali antropologové. Podle Hublina to však bylo ještě na počátku historie datovacích technologií a horníci při vyzvedávání ostatků nepraktikovali dobrou archeologii. Proto vědci nemohli kosti přesně datovat a mohli pouze odhadnout stáří nejméně 40 000 let na základě radiokarbonového datování. V roce 2006 přinesl pokus o datování jedné z fosilií pomocí novější datovací techniky zvané elektronová spinová rezonance stáří 160 000 let – bližší, ale také nepřesné.
Pozornost antropologického světa se mezitím obrátila k Etiopii, kde Richard Leakey a další vědci vzrušovali svět objevy nejstaršího Homo sapiens – nebo si to alespoň mysleli – starého asi 195 000 let.
Ale Hublin s marockou lokalitou neskončil. V osmdesátých a devadesátých letech se k jejímu průzkumu několikrát vrátil, než v roce 2004 zahájil rozsáhlé vykopávky v nezatopených oblastech. Jeho tým nakonec našel pozůstatky zubů a lebek, které se Hublinovi zdály vykazovat zvláštní směs nápadně moderních lidských rysů s primitivními tvary lebek.
V sedimentační vrstvě hlíny s kostmi byla nalezena hromada křemenných nástrojů, z nichž některé byly zuhelnatělé od ohně. To se podle Hublina ukázalo jako klíčové vodítko, protože to jeho týmu umožnilo použít analytickou techniku zvanou „termoluminiscenční datování“, která se opírá o nahromaděné záření a umožňuje datovat, kdy byly nástroje naposledy vypáleny. Pravděpodobně by jim toto datum napovědělo, kdy lidé na lokalitě zapalovali ohně v místech, kde byly nástroje odhozeny na zem.
Výsledky ukázaly, že lidé zde žili zhruba před 300 000 lety, jak uvádí druhá studie publikovaná v časopise Nature. „Tato data byla velkým ‚wow‘, řekl bych,“ řekl Hublin. „Velmi brzy jsme si uvědomili, že tato lokalita je mnohem starší, než si kdokoli dokázal představit.“
Přistoupil-li Hublinův tým k samotným kostem, použil jinou formu radiačního datování a určil stáří jednoho z nalezených zubů na neuvěřitelných 286 000 let. Zbývajícím úkolem však bylo tyto fosilie jednoznačně identifikovat jako Homo sapiens. Pomocí pokročilé zobrazovací technologie, která umožnila 3D skenování a měření nalezených lebek, byli vědci schopni vytvořit úplné rekonstrukce obličejů, které ukázaly nápadnou podobnost se vzhledem dnešních lidí.
„Jejich obličeje jsou tvářemi lidí, které můžete dnes potkat na ulici,“ řekl Hublin listu Financial Times. „S kloboukem na hlavě by pro nás byli k nerozeznání.“
Klobouk by byl nezbytný, protože hlavním nápadným rozdílem mezi těmito Homo sapiens a námi je jinak tvarovaná hlava, způsobená mozkem, který byl stejně velký jako náš, ale delší a méně kulatý. Kulatější mozek je hlavním rysem moderních lidí, i když vědci stále nedokážou přesně říct, jak se změnil způsob našeho myšlení. „Příběh našeho druhu za posledních 300 000 let je především evolucí našeho mozku,“ říká Hublin.
Pro Zeraye Alemsegeda, paleontologa z Chicagské univerzity, který se na nedávných studiích nepodílel, je Hublinova práce „velmi důležitým objevem.“
„Jsou umístěny v kritickém časovém období, kdy se mohli vyvinout nejranější příslušníci našeho druhu,“ řekl pro Atlantic, „a jsou rozhodující pro lepší pochopení vzorců fyzické a behaviorální evoluce na celém africkém kontinentu.“
Paleoantropolog Rick Potts, který vede program Smithsonian Institution’s Human Origins Program a na těchto studiích se také nepodílel, o tom ještě není zcela přesvědčen.
„Tento názor prosazovaný Hublinem není v žádném případě jednoznačný, ale je možný,“ řekl Potts listu Washington Post. Jako důvod uvedl obavy z propojení nově objevených materiálů s materiály z chaotičtějších vykopávek z 60. let 20. století a také z toho, zda je termoluminiscence tou nejlepší datovací metodou, kterou lze v této oblasti použít. „Nepochybně bude znovu a znovu testována dalšími africkými fosilními objevy v tomto důležitém časovém období,“ řekl.