Doing the Most je speciální seriál o ambicích – jak je definujeme, využíváme a zdoláváme.
Michelle Buteau má za sebou rušný rok. V současné době je uprostřed svého komediálního turné Beautopia a hraje v novém seriálu BET+ First Wives Club (adaptace filmu z roku 1996). Můžete ji také znát jako těhotnou nejlepší kamarádku Ali Wong v romantické komedii Always Be My Maybe, kterou letos v létě uvedl Netflix. Nebo jste možná slyšeli jeden z jejích dvou podcastů, Adulting a Late Night Whenever. V lednu se jí také narodila dvojčata (prostřednictvím náhradní matky). Zde mluví o tom, jak ve dvaceti letech našla své ambice, když pracovala v obchodním centru, jak se vypořádala se svými pochybovači a o okamžiku, kdy ve svých čtyřiceti letech konečně dosáhla svého.
Považovala jste se vždy za ambiciózní?
Za ambiciózní osobu jsem se začala považovat, když jsem dokončila vysokou školu. Ale když slyším vyprávět o sobě jako o dítěti, myslím, že i tehdy jsem byla dost ambiciózní. Bydleli jsme ve slepé ulici v New Jersey, a když mi bylo osm, vyrobil jsem ze stavebního papíru časopis pro všechny sousedy. Jmenoval se Hlava nad hlavou a ilustrovala jsem ho malou hlavou v botě. Bylo to kurevsky děsivé, ale přišlo mi to jako geniální nápad. Pak se naši sousedé zeptali rodičů, jestli jim přestanu dávat poštu do schránky. A teď se na mě podívejte, zmrdi! Takže ano, abych odpověděl na tvou otázku, mrcha je zamluvená a zaneprázdněná už od osmi let.
Co se stalo po vysoké škole, že jsi měl větší motivaci?
Když přišlo na to, abych si začal věřit, byl jsem pozdní pták – tak čtyřiadvacetiletý. Myslím, že to souviselo s tím, že jsem byl ve světě. Nevěděla jsem, jak jednat s ostatními lidmi, dokud jsem ve dvaceti nezačala pracovat v obchodním centru. Měla jsem šéfa, který byl unavený a líný, a já si musela stát za svým, pokud jsem nechtěla, aby mě využíval. Říkal mi: „Můžeš pracovat ještě hodinu, aniž bys dostala zaplaceno?“ A tak jsem mu odpověděla: „Ne. Ne! V nákupním centru v Jersey jsem se naučila, jak se za sebe postavit. Musela jsem mít páteř. Byla jsem zodpovědná za svá rozhodnutí. A naučila jsem se, že lidé neumí číst myšlenky. Nepochopí, co chceš, pokud jim to neřekneš.“
Když jsi začínal se stand-upem, vím, že jsi čelil pochybovačům a lidem, kteří se tě neustále ptali na tvůj plán B. Jak jsi je ignoroval?“
„Docela mě to baví. Vždycky jsem si myslel, že tyhle poznámky jsou odrazem člověka, který je pronáší – jen proto, že nevěříš, že něco dokážeš, nemysli si, že to nedokážu já. Ale brzy jsem si uvědomil, že tenhle argument nemůžu mít pořád, jinak budu jako komparzista ve filmu Spika Leeho, který se s každým hádá. Takže celá moje věc je: Sleduj mě, mrcho, prostě mě sleduj. A to byla moje mantra už od začátku. Když o mně nechcete slyšet, tak o mně uslyšíte. Ahoj. Nemám čas. Nemusím nikomu nic dokazovat, kromě sebe a možná člověka, který si mě najme.“
Jak jste se vůbec rozhodl zaměřit se na komedii?
Když jsem začínal, nikdy jsem si nemyslel, že by se herectví mohlo prosadit, protože to vypadalo, že většinou musíte být hodně hubený nebo extrémní opak. Tehdy se pro ženskou postavu ani nepoužíval termín „plus size“. Nikdy neexistovaly jen tlusté holky. Tak jsem si řekla, že stand-up je zábava a nemusím vypadat jinak než tak, jak vypadám. Byla jsem ve hře, ať se dělo, co se dělo. Bylo to tak, že mě požádali, abych se zúčastnila konkurzu na tuhle věc. Super. Děkuju, že jste mi zaplatili. Nerada říkám, že se to stalo organicky, protože to zní, jako bych prodávala kokosovou zmrzlinu ve Whole Foods. Ale chápeš to.
Kdy jsi poprvé pocítil, že jsi ve své stand-up kariéře opravdu na dobré cestě?
Snad letos. Dělám si legraci! Začal jsem v roce 2001 a v roce 2005 nebo 2006 jsem si domluvil první vystoupení v televizi Comedy Central v pořadu Premium Blend. Když se to stalo, měl jsem pocit, že jsem se stal součástí klubu, ve kterém mě chtějí zaměstnat lidé z branže. Trvalo to dobré čtyři nebo pět let, kdy jsem dělal to, co mě baví, a netušil jsem, kam to povede a jestli mi to vydělá peníze. Vzpomínám si, jak Jay Leno říkal, že s komedií je to jako s vysokou školou – musíte se jí věnovat alespoň čtyři nebo pět let, než se něco stane. A ani po čtyřech nebo pěti letech ještě neznáte svůj hlas. Pořád se na něj snažíte přijít. Proto mě vždycky víc zajímají starší komici – tak třicátníci a starší – a to, co mají na srdci. Někdo, kdo prožil život a zažil nějaké sračky.
Zažil jsi období, kdy se ti nedařilo, nebo publikum nereagovalo, a ty jsi si něco vyčítal?
Já nikdy nevyčítám publiku, že si za svůj set beru zodpovědnost. Snažím se k tomu přistupovat tak, že: „Jste tady, abyste mě milovali. Tohle je večírek a vy za něj platíte. Já se tu jenom ukazuju. Jsem kamarád, kterého přivedl někdo jiný. Prostě se budeme jen dobře bavit“. Jakmile jsem takhle začal přemýšlet, stand-up se pro mě opravdu posunul.
Zjistil jste, že vaše ambice ovlivňují vaše vztahy?
To je právě ono: je skvělé být ambiciózní, ale musíte si také udělat čas na lidi, kteří vás mají rádi a díky kterým se cítíte celiství. Je velmi důležité přistupovat ke svým vztahům stejně jako ke své kariéře. Takže ano, jsem velmi ambiciózní v oblasti komedie, průmyslu a herectví, ale jsem také velmi ambiciózní, pokud jde o dobrý vztah s mým manželem a mými dětmi. Takže plánuju. Plánuji rande. Plánuji večeře. Plánuji rodinné výlety. Plánuji si ranní pohodu a všechny tyhle věci.
Má rodičovství nějaký vliv na vaše ambice – posílilo je nebo je v některých ohledech posunulo?
Moje ambice jsou rozhodně silnější. Ale jsem teď také vybíravější. Můj přítel Jordan Carlos mi řekl: „Když se staneš rodičem, musíš začít vychovávat sám sebe.“ Je to tak? A já na to: „To je fuk, Jordane“. A pak se nám narodila dvojčata a já si řekla: „Kurva, má pravdu.“ A pak jsem si řekla: „To je pravda.“ Takže si rozhodně víc vybírám věci, které dělám, a na oplátku se dějí lepší věci.
Co se stane, když si toho na sebe vezmeš moc?“
Můj manžel mě kontroluje. Nastříká mi na obličej levanduli a postaví mě do kouta. Myslím, že pro ženu, která se snaží zvládnout všechno najednou, je opravdu důležité mít partnera, který řekne: „Ale nemusíš.“
Například pracuji na novém materiálu pro stand-up a začnu být frustrovaná a vystresovaná, že to nejde hned. A můj manžel řekne: „Tady máš. Vezmi si tuhle jedlou CBD a prostě mi nahlas řekni svůj vtip“. A pak jsem úplně klidná a není na mě vyvíjen žádný tlak. Jen od něj odrážím vtipy. A najednou mě napadne lepší struktura nebo tag. A on na to: „Jo. Prostě potřebuješ mluvit s někým a ne sám se sebou.“
Změnily se tvé ambice s přibývajícím věkem?“
Myslím, že čtyřicítka byla dar, o kterém jsem nevěděl, že ho potřebuji. Měla jsem za sebou čtyři roky IVF, byla jsem nafouklá a potlučená a moje duše byla zlomená. Zkoušela jsem to ještě rok a pak jsem si řekla: „Tak jo, jsem v pohodě.“ A pak jsem si řekla: „Tak jo, jsem v pohodě. Dala jsem si povolení přestat, vrátit se k stand-upu s plným srdcem a říct: „Tohle se mi stalo. Potřebuju se smát. Všichni se musíte smát.“ A tehdy jsem se dostal na nový životní a kariérní vzestup. Když už na to kašleš, tak se ti všechno spojí dohromady.