Žárlí vaše dítě na svého sourozence? Tady je návod, co mohou rodiče dělat

Je velmi časté, že na sebe sourozenci žárlí, zejména když do rodiny přivítají nové dítě. Může to být ošemetná situace, se kterou si někteří rodiče nevědí rady.

Příběh pokračuje pod reklamou

„Je to velmi časté – v určitém okamžiku je to téměř univerzální ,“ říká odbornice na rodičovství Ann Douglasová. „Ale když do rodiny přibude nové dítě, dostaví se pocity: ‚Záleží mi ještě na mně? Může se to stát o pár měsíců později nebo o pár let později, ale myslím, že je jen málo dětí, které nezažijí pár pocitů žárlivosti a nejistoty, když do rodiny přijde nové dítě.“

PŘEČTĚTE SI VÍCE:

„Nezáleží na tom, jestli je to kluk nebo holka, pravděpodobnost, že sourozenec začne žárlit na druhého, obvykle závisí na úrovni citlivosti dítěte, které žárlí,“ říká Douglas. „Je to prostě tak, jak jsou nastavené. Takže si myslím, že pokud máte starší dítě, které opravdu potřebuje hodně péče, ujištění, výchovy a tak dále, bude pro ně mnohem těžší se o vás dělit se sourozencem než mnohem samostatněji smýšlející dítě.“

Příběh pokračuje pod reklamou

Ačkoli sourozenecká rivalita není v rodinné dynamice ničím novým, přesto může u maminky a tatínka vyvolat pocit beznaděje, co v této situaci dělat.

Aby porozuměli této dynamice a jejímu vývoji v čase, provedli vědci z Michiganské univerzity studii, které se zúčastnilo 200 mladých dospělých. Zjistili, že lidé, kterým se dostávalo stejné náklonnosti od rodičů ve srovnání s jejich sourozenci, uváděli stejnou žárlivost mezi sebou a svým sourozencem, uvedli vědci. Tito lidé uváděli vyšší sebeúctu, bezpečnější styl připoutání a měli méně trápení v romantických vztazích.

Když však lidé měli pocit, že jeden ze sourozenců dostává přednost před druhým, bez ohledu na to, zda to byla pravda, nebo ne, měli tendenci zažívat více trápení v budoucích romantických vztazích.

Ale jak může rodič poznat, zda dítě na druhého žárlí? Někdy mohou být příznaky tak nenápadné, že si jich v danou chvíli nemusíte všimnout, říká Douglasová.

„Svou žárlivost mohou projevovat nejrůznějšími způsoby,“ říká. „Na úrovni chování mohou začít vyvádět nebo se chovat jako dítě, protože chtějí více vaší pozornosti. Tříleté nebo čtyřleté dítě, které je zcela samostatné, začne mluvit dětskou řečí nebo říkat, že potřebuje odnést do postele. Snaží se tak ujistit o své přítomnosti v rodině. Jiné děti pak ale budou nenápadnější. Mohou mít jen špatnou náladu nebo mohou ztratit nervy kvůli věcem, které je normálně netrápí.“

Příběh pokračuje pod reklamou

Abyste pomohli situaci zvládnout a zajistit, aby se každé dítě cítilo v rodině začleněné, navrhuje Douglasová několik rad.

„Především si uvědomte, že je to normální přechodový rituál a že to zvládnete,“ říká. „Také hledejte způsoby, jak poskytnout staršímu dítěti ujištění a jak se starším dítětem trávit čas.“

Dítě může být stejně šťastné, pokud je s jiným členem rodiny nebo rodinným přítelem, říká Douglasová, takže tyto příležitosti využijte, abyste se mohli věnovat i staršímu sourozenci.

„Starší dítě opravdu touží po té chvíli spojení s vámi,“ říká. „Takže pokud jsou ostatní lidé ochotni se zapojit a pomoci, snažte se ochránit část tohoto času se starším dítětem.“

VÍCE ČTĚTE VÍCE:

Douglasová chce také připomenout zejména matkám, že kojení nemusí stát v cestě a může být vlastně stále skvělou příležitostí ke sblížení se starším dítětem.

Příběh pokračuje pod reklamou

„Pokud jste uvázaná u dítěte, můžete mít také volnou ruku a pomáhat tříletému dítěti skládat puzzle nebo společně dělat jednoduchá řemesla,“ upozorňuje Douglasová. „Můžete si spolu i číst knížky nebo si dokonce jen tak povídat.“

V některých případech však může být znepokojující míra žárlivosti jednoho dítěte vůči druhému.

Někdy je podle Douglase známo, že starší děti své malé sourozence bijí, štípou je, koušou a podobně.

Pokud se to stane a vy máte pocit, že vám došly nápady, nemějte pocit, že jste na to sami. Obraťte se na někoho, například na odborníka na děti, který má v tomto oboru zkušenosti.

„Pokud jste cítili, že v tom byl nějaký záměr, nebo si jen nejste jisti, chcete dítěti pomoci, aby si některé z těchto emocí zpracovalo,“ říká Douglas. „Existují výtvarní a herní terapeuti, kteří s dětmi opravdu dobře pracují a pomocí arteterapie se dostanou ke kořenům některých těchto emocí… Takže existují možnosti a nemějte pocit, že to musíte vyřešit sami.“

Reklama

Přihlaste se k odběru novinek z Global NewsOdhlásit se od odběru novinek z Global News

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.