Žalm 8: Boží a náš majestát

Čím jsem starší a čím rychleji se zdá, že se v kalendáři objevuje nový rok, tím více přemýšlím o tom, „Jaký je význam mého života?“. Život je tak nejistý, že nikdo z nás neví, zda to bude náš poslední den na této planetě, natož poslední rok. A i když prožijeme dlouhý život, uteče to všechno tak rychle. Často si proto kladu otázku: „Co jsem dokázal, co má ve světle věčnosti nějakou trvalou hodnotu?“. A také: „Pokud mi Pán dá ještě deset nebo patnáct let zdraví a síly, čeho bych se měl snažit dosáhnout?“

Moji rodiče mívali na stěně u našich vchodových dveří malou tabulku s nápisem: „Jen jeden život, ten brzy pomine, jen to, co je vykonáno pro Krista, přetrvá“. Ten malý dvojverší to dobře vystihuje. Význam našeho života lze měřit pouze ve světle našeho vztahu s Bohem skrze Ježíše Krista. Když se budeme snažit žít ve světle Božího záměru pro náš život, poznáme, kam zapadáme do jeho plánu, a náš život nabude významu, který Bůh zamýšlel.

Osmý žalm rozvíjí téma Boží majestátní nádhery a naší maličké bezvýznamnosti prostřednictvím srovnání. A zároveň nás Bůh stvořil ke svému obrazu a milostivě nás korunoval slávou a majestátem. Přidělil nám roli vládce nad svým stvořením. Všechny tyto myšlenky by nás měly vést k tomu, abychom, jak žalm začíná i končí (Ž 8,1.9), při uctívání prohlásili: „Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvé jméno na celé zemi!“

Derek Kidner (Psalms 1-72 , str. 65-66) komentuje:

Tento žalm je nepřekonatelným příkladem toho, jak má vypadat hymnus, který oslavuje Boží slávu a milost, opakuje, kdo je a co učinil, a vztahuje k němu nás i náš svět; to vše s mistrovskou úsporností slov a v duchu smíšené radosti a úcty…..

Rozsah myšlenek nás zavádí nejen „nad nebesa“ (1) a zpět k počátku (3, 6-8), ale, jak upozorňuje Nový zákon, až na samý konec.

Nevíme, kdy David tento žalm napsal. Zřejmě vycházel z jeho zkušenosti (kterou má většina z nás), kdy se díval na noční oblohu a žasl nad její rozlehlostí ve srovnání se svou vlastní malostí na tomto smítku ve vesmíru zvaném planeta Země. Nevíme jistě, co znamená výraz „Gittith“ v názvu. Odkazuje na filištínské město Gát, což znamená vinný lis. Může tedy odkazovat na žalm na vinobraní (například na svátek stánků); na cestu archy z domu Obed-edoma Gittejského do Jeruzaléma (2 Sam 6,11); nebo na melodii či hudební nástroj pojmenovaný podle tohoto města. Další dva žalmy (81, 84) mají tento termín v názvu. V 8. žalmu nás David nabádá, abychom…

Uctívali Hospodina, protože jeho jméno je majestátní na celé zemi a protože nás milostivě korunoval slávou a majestátem.

Uctívejte Hospodina, protože jeho jméno je majestátní na celé zemi (8,1.2).

A. Hospodin ukázal svůj majestát na celé zemi a v nádheře nebes (8,1).

Pokoušet se komentovat 1. verš je něco jako komentovat nádheru Grand Canyonu. Slovy se to opravdu nedá vyjádřit. Stačí jít z cesty a nechat lidi, aby to viděli! David začíná zvoláním: „Hospodine, náš Pane, jak majestátní je tvé jméno na celé zemi, který jsi vyvýšil svou nádheru nad nebesa!“

První slovo překládané jako „Hospodin“ je hebrejské slovo Jahve, Boží osobní smluvní jméno. Vychází z hebrejského slovesa „být“. Bůh ho poprvé zjevil Mojžíšovi u hořícího keře, když řekl (2 Moj 3,14): „Já jsem, který jsem“. Poukazuje na Boží věčnou sebeexistenci. Je jedinou nestvořenou bytostí ve vesmíru! Druhé „Pán“ je hebrejské „Adonaj“, což znamená svrchovaný nebo pán. Davidovo oslovení bychom mohli parafrázovat: „Ó věčný Bože smlouvy, náš osobní svrchovaný pane!“. Ačkoli je Bůh věčný a zcela oddělený od svého stvoření, milostivě blahosklonně vstoupil do smluvního vztahu se svým lidem jako jeho svrchovaný Pán.

Slovo „majestátní“ naznačuje královskou hodnost, což je pojem, který my jako Američané náležitě nedoceňujeme. Pro obyčejného člověka, který vstoupil do přítomnosti krále na jeho trůnu, to byl děsivý a bázeň vzbuzující okamžik. Když Izrael oslavoval mocné Boží vysvobození při exodu, zpíval (Ex 15,11): „Kdo je ti podobný mezi bohy, Hospodine? Kdo je jako ty, majestátní ve svatosti, úžasný ve chvále, konající divy?“

David dále říká, že majestátní je Boží jméno. Jeho jméno odkazuje na dokonalost jeho vlastností a mocnost jeho činů. Jinými slovy, Boží jméno odkazuje na to, kdo Bůh je a co vykonal, jak je zjeveno v jeho slově. David také říká, že majestátnost Božího jména je vidět na celé zemi i nad nebesy. Je to podobné tomu, co uvádí Pavel, když obviňuje lidský rod z potlačování pravdy v nepravosti (Řím 1,18). Vysvětluje (Řím 1,20): „Vždyť od stvoření světa jsou jasně vidět jeho neviditelné vlastnosti, jeho věčná moc a božská přirozenost, které jsou pochopitelné skrze to, co bylo učiněno, takže jsou bez výmluvy.“

Když uvažujeme o Božím majestátu, který je vidět na celé zemi, mohl bych uvést tolik příkladů, že byste tu mohli být celý den. Už jen v lidském těle je dost důkazů o Stvořiteli, aby přesvědčily každého, kdo je ochoten o tom přemýšlet, že nejsme produktem náhody po dlouhou dobu.

Lidský mozek má 10 miliard nervových buněk, které spolu koordinovaně spolupracují, aby nám umožnily fungovat tak, jak fungujeme. Vaše oči mají asi 100 milionů receptorových buněk v každé sítnici, která obsahuje také čtyři další vrstvy nervových buněk. Tento systém provádí miliardy výpočtů za sekundu, které putují přes váš zrakový nerv do mozku, který má více než tucet samostatných zrakových center pro jejich zpracování. Vaše kůže má více než 2 miliony drobných potních žláz, asi 3 000 na čtvereční palec, které regulují vaši teplotu.

Vaše srdce bije v průměru 75krát za minutu, 40 milionůkrát za rok, tedy dvě a půl miliardykrát za 70 let. Denně přečerpá asi 3 000 litrů krve. Vaše tělo podpírá více než 200 jemně navržených kostí, spojených s více než 500 svaly a mnoha šlachami a vazy. Některé svaly reagují na vaši vědomou vůli, zatímco některé reagují automaticky. Váš trávicí systém obsahuje asi 35 milionů žláz, které vylučují šťávy k trávení potravy a udržení vašeho života. A to jsem ještě nezmínil vaše plíce, ostatní smysly (sluch, chuť, čich a hmat), žlázy s vnitřní sekrecí, imunitní systém a mnoho dalšího. A to vše funguje společně!

A to je jen lidské tělo. Když se zamyslíte nad složitou rovnováhou světa přírody s hydrologickým cyklem, způsobem, jakým rostliny rostou a zpracovávají oxid uhličitý k výrobě kyslíku, ročními obdobími, rovnováhou mezi hmyzem, ptáky a ostatními živočichy, je prostě absurdní předpokládat, že to všechno vzniklo pouhou náhodou v průběhu času bez Stvořitele!“

David také uvažuje o Boží nádheře nad nebesy. Samozřejmě neměl dalekohled, který by mu ukázal, jak velký je vesmír. Co by si asi pomyslel, kdyby věděl to, co víme my! Obrovská rozloha vesmíru a koordinace toho všeho je ohromující. Kdybyste mohli cestovat rychlostí světla, tedy 186 000 mil za sekundu, cesta ke Slunci by vám trvala 8 minut. Cesta ze Slunce do středu Mléčné dráhy by trvala asi 33 000 let. Mléčná dráha patří do skupiny asi 20 galaxií známé jako Místní skupina. Abychom tuto skupinu přešli, museli bychom cestovat 2 miliony let. Místní skupina patří do kupy v Panně, která je součástí ještě větší Místní nadkupy o průměru půl miliardy světelných let. K překonání celého nám známého vesmíru byste potřebovali 20 miliard světelných let (National Geographic World , str. 15)!“

A přesto údajně inteligentní vědci toto všechno vidí a pak to připisují „přírodě“ nebo náhodě! Sir Isaac Newton nechal vyrobit přesnou repliku naší sluneční soustavy v miniatuře. V jejím středu byla velká zlatá koule představující Slunce. Kolem ní se otáčely malé koule představující planety, připevněné na koncích různě dlouhých tyčí. Všechny byly seřízeny ozubenými koly a řemeny, aby se harmonicky pohybovaly kolem Slunce.

Jednoho dne, když Newton model studoval, zastavil se u něj přítel, který nevěřil v biblický popis stvoření. Obdivoval zařízení a sledoval, jak Newton uvádí nebeská tělesa do pohybu po jejich oběžných drahách, a zvolal: „Panečku, Newtone, to je ale nádherná věc! Kdo to pro tebe vyrobil?“

Aniž by vzhlédl, Newton odpověděl: „Nikdo.“

. „Nikdo?“ zeptal se jeho přítel. „Přesně tak! Řekl jsem nikdo! Všechny ty kuličky, ozubená kolečka, řemeny a převody se prostě náhodou sešly a světe div se, náhodou se začaly otáčet po svých nastavených oběžných drahách a s dokonalým načasováním!“ „Cože?“ zeptal se Newton. Jeho nevěřící přítel to pochopil! (Z knihy „Chléb náš vezdejší“, 1977.) Newtonův model však nebyl ničím ve srovnání s rozlehlostí a složitostí vesmíru! Bůh vskutku ukázal svou nádheru nad nebesy!“

B. Hospodin projevil svou velebnost a moc ve zdánlivě slabých nemluvňatech, skrze něž vítězí nad svými nepřáteli (8,2).

David ví, že navzdory všem důkazům Boží slávy v jeho stvoření stále existují protivníci, kteří se mu staví na odpor. Jsou apriorně zaujatí proti Bohu, protože chtějí být pány svých vlastních životů. Vycházejí z předpokladu materialismu, a tak pro Boha nemají místo.

Jak Bůh s takovými nepřáteli jedná? David říká, že právě „z úst nemluvňat a kojenců jsi založil sílu“ (8,2)! Co tím myslí? Myslím, že měl pravdu Jan Kalvín, když řekl, že proces početí a narození nemluvněte ukazuje Boží nádheru tak jasně, že i kojené dítě sráží k zemi zuřivost Božích nepřátel (Kalvínovy komentáře , k Žalmům, str. 98). Kalvín nevěděl nic o složitých biologických a chemických procesech, které probíhají v matce a dítěti při porodu. Pouze pozoroval zázrak novorozeného dítěte. Jak se můžeš dívat na dítě a říkat, že se to stalo pouhou náhodou, bez Stvořitele?“

Biologický proces zrození je však úžasný. V devíti měsících po početí mozek dítěte vyšle přes placentu do matčiny hypofýzy hormon. Ačkoli jde o složitou chemickou látku, její poselství je jednoduché: „Jsem připraven! Je čas!“ Všechny složité systémy dítěte – plíce, srdce, gastrointestinální systém, nervový systém, mozek – jsou připraveny na samostatnou činnost. Lebka dítěte ještě nesrostla, aby byla dostatečně poddajná a mohla projít porodními cestami. Jakmile tento proces začne, nadledvinky dítěte dodají dávku stresových hormonů, aby dítěti pomohly zvládnout situaci.

Dítě nebude dýchat, dokud neprojde porodními cestami. Pokud by se nadechlo příliš brzy, udusilo by se. Pokud by však čekalo příliš dlouho, utrpělo by poškození mozku. Těsně předtím, než se matka a dítě oddělí, dostane novorozenec na poslední chvíli transfuzi krve přes pupeční šňůru. V placentě jsou uloženy živiny, které dítě potřebuje právě pro tento okamžik. Děje se toho mnohem víc, čemu nerozumíme. (Výše uvedené shrnutí porodu pochází z knihy Geoffrey Simmons, Billions of Missing Links, str. 11-12, v časopise The Summit Journal, duben 2007). V pláči novorozence se však projevuje Boží síla.

Kromě toho je tu ještě skutečnost, že malé děti často chválí Boha. Septuaginta (LXX, řecký překlad SZ) překládá slovo „síla“ poněkud volněji jako „chvála“. Boží síla, jak ji vidíme při stvoření dětí, vede k jeho chvále. Na Květnou neděli, když Ježíš vjížděl na oslu do Jeruzaléma a pak v chrámu uzdravoval slepé a chromé, viděly to malé děti a volaly: „Hosana Synu Davidovu“ (Mt 21,15). Ježíšovi nepřátelé, velekněží a zákoníci, se rozhořčili nad tím, co děti říkají. Ježíš jim odpověděl citací tohoto verše (21,16): „Ano, copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu‘?“ (Mt 21,16). James Boice vysvětluje (Psalms, Volume 1 , str. 68),

Pokud byli tito vůdci lidu rozhořčeni již dříve, museli být nyní téměř katatoničtí. Neboť tím, že Ježíš ztotožnil chválu jeruzalémských dětí s 8. žalmem, nejen potvrdil jejich slova a ukázal, že jsou správná. (On byl skutečně „synem Davidovým“, Mesiášem.) Vyložil také jejich chválu jako chválu nikoli pouhého člověka, kterým by byl pouhý „syn Davidův“, ale Boha, neboť žalm říká, že Bůh si ustanovil chválu ze rtů dětí.

Tak Pán přemáhá své nepřátele zázrakem malých dětí a chválou, kterou zpívají ve své prosté víře. První a hlavní Davidovou myšlenkou tedy je, že máme uctívat Hospodina, protože jeho jméno je majestátní na celé zemi.

Uctívejte Hospodina, protože ačkoli jsme maličcí a bezvýznamní, on nás milostivě korunoval slávou a majestátem (8,3-8).

A. Ve srovnání s rozlehlostí Božího stvořeného vesmíru jsme maličcí a bezvýznamní (8,3-4).

David vzhlédl k rozlehlosti noční oblohy a uviděl měsíc a hvězdy, dílo Božích prstů. Nějakým způsobem je všechny postavil na jejich určená místa a dráhy. Pak David přemýšlí o tom, jak je malý, a žasne (8,4): „Co je člověk, že na něj myslíš, a syn člověka, že se o něj staráš?“ (8,5). Hebrejské slovo použité pro „člověka“ zdůrazňuje člověka v jeho křehké lidské existenci (viz Ž 9,20; 90,3; 103,15). Druhý řádek, který ho označuje jako „syna člověka“, může naznačovat náš padlý stav, protože všichni Adamovi synové se narodili podle jeho podoby a obrazu, v hříchu (Gn 5,3nn). Co je člověk ve srovnání s rozlehlostí vesmíru, že na nás Bůh myslí, natož že se o nás stará!“

Před lety žil slavný badatel jménem William Beebe. Byl dobrým přítelem prezidenta Theodora Roosevelta. Když často navštěvoval prezidenta na Sagamore Hill, chodili oba muži v noci ven, aby zjistili, kdo první najde galaxii v Andromedě. Když se pak dívali na malou šmouhu vzdáleného hvězdného světla, jeden z nich pronesl: „To je spirální galaxie Andromeda. Je stejně velká jako naše Mléčná dráha. Je to jedna ze sta milionů galaxií. Je vzdálená 750 000 světelných let. Skládá se ze 100 miliard sluncí, z nichž každé je větší než naše Slunce.“ Pak se Roosevelt ušklíbl a řekl: „Teď si myslím, že jsme dost malí! Pojďme spát.“ (7 700 ilustrací, Paul Tan , #2213.)

B. Navzdory naší bezvýznamnosti nás však Bůh korunoval slávou a majestátem a pověřil nás vládou nad svým stvořením (8,5-8).

David pravděpodobně chtěl hebrejským Elohim označit Boha, nikoli anděly (ve vzácných případech může znamenat „anděly“ nebo „lidské vůdce“, 1 Sam. 28,13; Ž 82,1.6). David tím odkazuje na Genesis 1,26, kde Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě. Ve stejném kontextu Bůh člověku přidělil úkol vládnout nad zbytkem stvoření, jak zde David vyjmenovává. David mohl říci, že jsme byli stvořeni jen o něco výše než ostatní živočichové, ale místo toho říká, že jsme byli stvořeni o něco níže než Bůh, aby vyjádřil úžas nad tím, že jsme stvořeni k jeho obrazu. Jak uvádí H. C. Leupold: „Nikde není důstojnost člověka potvrzena jasněji a odvážněji než v této pasáži. Znovu však čtenáři připomínáme, že jde o člověka před pádem.“ (Exposition of Psalms , s. 104)

Překladatelé LXX však převzali vzácnější význam a přeložili, že jsme byli stvořeni o něco nižší než andělé. Autor listu Židům se tohoto překladu držel (Žd 2,7), protože chtěl zdůraznit, že Ježíš byl na krátkou dobu učiněn nižším než andělé, aby svou smrtí mohl uskutečnit naše spasení. Proto

C. Žalm 8 se nakonec naplňuje v Ježíši Kristu, který obnovuje to, co Adam ztratil.

Člověk od pádu dosáhl pozoruhodných výkonů při získávání vlády nad stvořením. Vzpomeňme na všechny zázraky moderní vědy, včetně pokroků v lékařské vědě. A přesto jsou všechny tyto úspěchy poskvrněny hříchem. Pyšný člověk se jimi chlubí a neuznává, že schopnost objevovat vědecká fakta mu byla dána Bohem. Podobně jako stavitelé babylonské věže využívá pyšný moderní člověk své vědecké objevy k tomu, aby vyhlásil svou nezávislost na Bohu. Stačí pár dalších průlomových objevů a můžeme vyléčit všechny nemoci a žít věčně!“

Věda nás však nemůže smířit s Bohem. Co tedy Bůh udělal? Poslal svého vlastního Syna, Syna člověka, aby přinesl oběť za naše hříchy a naplnil Žalm 8 způsobem, který my nemůžeme. Židům 2 cituje Žalm 8,4-6 a pak ho vztahuje na Ježíše (Žid 2,9): „Vidíme však toho, který byl na malou chvíli učiněn nižším než andělé, totiž Ježíše, pro utrpení smrti korunovaného slávou a ctí, aby z Boží milosti zakusil smrt za všechny.“ (Žid 8,9). Leupold shrnuje (s. 101): „Stvořený člověk odráží Boží slávu. Ale Syn člověka, v němž se původní vzor plněji uskutečnil, odráží tutéž slávu mnohem dokonaleji.“

David nám tedy říká, abychom uctívali Hospodina, protože ačkoli jsme maličcí a bezvýznamní, on na nás milostivě myslel a staral se o nás. Přestože jsme Boží obraz hříchem pošpinili, Bůh jej v Ježíši Kristu obnovil. V něm jsme opět korunováni slávou a majestátem. A tak

Uctívejte Hospodina, protože jeho jméno je majestátní na celé zemi (8,9).

David uzavírá kruh a uzavírá věnec chvály: „Hospodine, náš Pane, jak majestátní je tvé jméno na celé zemi!“

Závěr

Jak můžeme tento žalm použít? Mohl bych se obšírně věnovat každému z těchto bodů, ale mohu je pouze vyjmenovat a věřit, že se nad aplikacemi zamyslíte podrobněji:

1. Měli bychom se v úctě sklonit před naším majestátním Stvořitelem!“

Tento žalm by nás měl pokořit a přimět k úžasu nad Boží milostí a láskou, která se o nás postarala tím, že poslala svého Syna jako našeho Spasitele.

2. Ke každému člověku bychom se měli chovat hodnotně a s úctou jako k bytosti stvořené k Božímu obrazu.

John Piper řekl: „Nemůžete uctívat a oslavovat Boží majestát a zároveň se chovat pohrdavě k jeho nejvyššímu stvoření.“ (http://www.desiringod.org/ResourceLibrary/Sermons/ ByScripture/1/860_What_Is_Man/) Křesťané se musí postavit proti jakémukoli rasismu. Ke všem lidem se musíme chovat s úctou.

3. Měli bychom se rozhodně postavit proti hrůzám potratů, které s majestátním Božím stvořením zacházejí jako s odpadem.

Od okamžiku početí je mezi dítětem v matčině lůně a námi dvěma jediný rozdíl – čas a péče. Zabíjet děti jen proto, že je nepohodlné se o ně starat, je hrozný hřích, kterému musíme čelit.

4. Měli bychom se rozhodně postavit proti absurditě evoluce, která popírá, že jsme stvořeni k Božímu obrazu.

Evoluce je prostě způsob, jak se hříšní lidé snaží vyhnout svému Stvořiteli. Je to jeden z největších vědeckých podvodů, které kdy nepřítel našich duší lidstvu vnutil!“

5. Evoluce je jedním z největších vědeckých podvodů, které kdy nepřítel našich duší lidstvu vnutil. Měli bychom vychovávat své děti k lásce, bázni a službě Bohu, protože jedině tak má život smysl.

Když jsme správně spojeni s Bohem skrze Ježíše Krista, náš život nabývá věčného významu.

6. Měli bychom být dobrými správci Božího stvoření.

Ačkoli moderní člověk uctívá spíše stvoření než Stvořitele, neměli bychom opomíjet skutečnost, že jsme správci nad Božím stvořením. Měli bychom se postavit proti chamtivosti, která často ničí stvoření bez ohledu na jeho krásu a zachování.

7. Měli bychom mít potěšení z jakékoli práce, kterou nám Bůh dává dělat, a dělat ji ze srdce jako pro něj.

Jak zdůrazňovali puritáni, každé legitimní zaměstnání je povoláním daným Bohem. Nezáleží na tom, čím si vyděláváte na živobytí, můžete to dělat pro Pána (Kol 3,22-24).

8. Měli bychom se těšit z Boha skrze jeho stvoření.

Zapomeňte na nákupní centrum nebo kino. Vydejte se na výlet a užívejte si Boha skrze divy, které stvořil!“

Aplikační otázky

1. Je zbytečné nebo potenciálně užitečné diskutovat s ateistou o Boží existenci? Je ateistův problém intelektuální nebo morální?
2. Je jasné, že Bible odsuzuje rasismus. Zakazuje snad mezirasové sňatky? Jak byste někomu v této věci poradili?
3. Měli by křesťané stát v čele ekologického hnutí? Kde je biblická rovnováha?
4. Některá zaměstnání se zdají být zdlouhavá a nudná. Jak by se na takovou práci měl dívat věřící člověk? (Viz Ef 6,5-8; Kol 3,22-24)

.