Kdybyste si prošli celý můj web, všechny příspěvky, viděli byste postupem času expanzi-kontrakci, nádech-výdech-výdech mezi nejhlubším povolením zcela se odpoutat s odpuštěním a soucitem bez podmínek a nabádáním k tomu, abyste se rozkrájeli a přitlačili na pilu – protože tohle je koneckonců váš život a nebyl určen k tomu, abyste ho žili z levných sedadel.
Tento příspěvek je připomínkou: Život není snadný. (Tak si dejte pauzu.)
Občas může být těžké si uvědomit, že být člověkem je těžká věc. A jestli je tvým důvodem, proč se nenechat trochu odvázat, to, že někde jinde jiní lidé trpí víc, a kdo jsi ty, aby sis stěžoval na své trápení, když jiní procházejí horšími věcmi?“
No, jestli si tohle myslíš, pak bych si přála, abych tě teď mohla zabalit do té nejvřelejší a nejtěsnější náruče a říct ti, že všechno bude v pořádku; že slzy, které stále zadržuješ, jsou platné; že povolení přiznat si bolest života existuje.
* * *
Je těžké milovat lidi a zároveň mít pocit, že jsou to ty nejotravnější lidské bytosti na planetě, a pak se cítit jako špatný člověk, který by měl být trpělivější.
Je těžké nevědět, jak zacházet s penězi, nebo nevědět, proč jich není nikdy dost nebo proč nemůžeš přestat chtít-chtít-chtít víc věcí.
Je těžké být nemocný, snažit se orientovat ve zdravotním pojištění a doktorech, nebo nemít zdravotní pojištění a nemít doktory, nebo mít všechny prostředky na světě, a přesto vám nikdo nedokáže říct, co je špatně, nebo to napravit.
Je těžké sledovat smrt, sledovat všechny lidi na světě, kteří aktivně ubližují druhým, kteří chodí kolem živí – živí – živí, zatímco člověk, kterého jste měli nejraději a který by neublížil ani mouše, je pryč.
Je těžké cítit, jak přátelství vyprchává a rozplývá se, jak vám na někom záleží a zjistíte, že základy, které jste postavili, stojí na písku.
Je těžké být kritizován, odmítán, ignorován, opouštěn, pomlouván, vynecháván.
Je těžké mít pocit, že ať už vypadáš jakkoli nebo jsi kdokoli, nebudeš dost dobrý.
Je těžké smířit se s vlastním selháním. Je těžké plně a radostně oslavovat své úspěchy v kultuře, která jen čeká, až překročíte neviditelnou hranici „Má to moc dobré, takže teď jsou její úspěchy arogance.“
Je těžké sledovat, jak se odehrává sociální nespravedlnost, a nevědět, jak ji napravit. Je těžké čelit vlastnímu pocitu viny, že jste se na nich podíleli, že jste byli příjemci takových systémů nebo že jste otupěli, abyste jim nemuseli čelit.
* * *
Všechny tyto věci jsou prostě těžké. To je prostá pravda. Život není snadný.
Mohl bych samozřejmě říct i jiné věci – povstat a změnit to, cvičit se v odvaze to zvládnout, deset rad pro snadnější život.
Pro tento den, pro tento příspěvek, však nabídnu jen to, že je to těžké, což je v pořádku. Budeš v pořádku. Nikdo z nás není sám, všichni se jen navzájem doprovázíme domů.