Nábotova vinice
21 O nějaký čas později došlo k události týkající se vinice patřící Nábotovi(A) Jizreelskému. Vinice se nacházela v Jezreelu,(B) poblíž paláce samařského krále Achaba. 2 Achab řekl Nábotovi: „Dej mi svou vinici, abych ji použil jako zahradu na pěstování zeleniny, protože je blízko mého paláce. Výměnou ti dám lepší vinici, nebo, chceš-li, zaplatím ti, kolik bude stát.“
3 Nábot však odpověděl: „Hospodin mi zakázal, abych ti dal dědictví(C) svých předků.“
4 Achab tedy odešel domů, mrzutý a rozzlobený(D), protože Nábot Jizreelský řekl: „Nedám ti dědictví svých předků.“ A tak se vrátil domů. Ležel na své posteli a trucoval a odmítal(E) jíst.
5 Přišla jeho žena Jezábel a zeptala se ho: „Proč jsi tak mrzutý? Proč nechceš jíst?“
6 Odpověděl jí: „Protože jsem řekl Nábotovi Jizreelskému: ‚Prodej mi svou vinici, nebo chceš-li, dám ti místo ní jinou vinici. Ale on řekl: ‚Svou vinici ti nedám‘.“
7 Jeho žena Jezábel řekla: „Takto jednáš jako král nad Izraelem? Vstaň a jez! Hlavu vzhůru! Dostaneš ode mě vinici(F) Nábota Jizreelského.“
8 Napsala tedy dopisy(G) Achabovým jménem, opatřila je jeho pečetí(H) a poslala je starším a šlechticům, kteří s ním žili v Nábotově městě. 9 V těch dopisech napsala:
„Vyhlaste den půstu a posaďte Nábota na přední místo mezi lidmi. 10 Naproti němu však posaď dva ničemy(I) a nech je vznést obvinění, že proklel(J) Boha i krále. Pak ho vyveďte ven a ukamenujte ho k smrti.“
11 Starší a šlechtici, kteří žili v Nábotově městě, tedy udělali, jak jim Jezábel nařídila v dopisech, které jim napsala. 12 Vyhlásili půst(K) a posadili Nábota na přední místo mezi lidmi. 13 Tehdy přišli dva ničemové, posadili se naproti němu a vznesli proti Nábotovi před lidem obvinění: „Nábot proklel Boha i krále.“ A tak se stalo. Vyvedli ho tedy za město a ukamenovali ho k smrti. 14 Pak poslali zprávu Jezábel: „Nábot byl ukamenován.“
15 Jakmile Jezábel uslyšela, že Nábot byl ukamenován, řekla Achabovi: „Vstaň a zmocni se vinice(M) Jezreelského Nábota, kterou ti odmítl prodat. Už není naživu, ale je mrtvý.“ 16 Když Achab uslyšel, že Nábot zemřel, vstal a sešel dolů, aby se zmocnil Nábotovy vinice.
17 Tehdy se stalo slovo Hospodinovo k Eliášovi Tišbejskému: 18 „Sejdi dolů k izraelskému králi Achabovi, který vládne v Samaří. Je právě na Nábotově vinici, kam se vydal, aby se jí zmocnil. 19 Řekni mu: „Toto praví Hospodin: Nezavraždil jsi člověka a nezabavil jsi jeho majetek?“(N) Pak mu řekni: „Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi lízali Nábotovu krev,(O) budou psi(P) lízat tvou krev – ano, tvou!'“
20 Achab řekl Eliášovi: „Tak jsi mě našel, můj nepříteli!“(Q)
„Našel jsem tě,“ odpověděl, „protože ses zaprodal(R), abys páchal zlo v Hospodinových očích. 21 On říká: ‚Přivedu na tebe pohromu. Vyhladím tvé potomky a vyhladím z Achaba všechny do posledního muže(S) v Izraeli – otroka i svobodného(T). 22 Učiním tvůj dům(U) podobným domu Jeroboáma, syna Nebatova, a domu Baaši, syna Achijášova, protože jsi vzbudil můj hněv a přivedl jsi Izrael k hříchu.“(V)
23 „Také o Jezábel Hospodin říká: „Psi(W) pozřou Jezábel u Jezreelské zdi.‘
24 „Psi(X) sežerou ty, kdo patří Achabovi a zemřou ve městě, a ptáci(Y) se budou živit těmi, kdo zemřou na venkově.“
25 (Nikdy(Z) nebyl nikdo jako Achab, který se zaprodal k páchání zla v Hospodinových očích, podněcován Jezábel, svou manželkou. 26 Zachoval se nejodporněji, když se vydal za modlami, jako Amorejci(AA), které Hospodin vyhnal před Izraelem.“
27 Když Achab uslyšel tato slova, roztrhl své šaty, oblékl si žíně(AB) a postil se. Ležel v pytlovině a pokorně obcházel(AC)
28 Tehdy se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: 29 „Všiml sis, jak se Achab přede mnou pokořil? Protože se pokořil(AD), nepřivedu toto neštěstí za jeho dnů,(AE) ale přivedu je na jeho dům za dnů jeho syna.“(AF)