1 Samuelova 10. kapitola

A. Saul je pomazán za krále nad Izraelem

1. Saul je pomazán za krále nad Izraelem. (1) Samuel pomazává Saula.

Samuel vzal baňku s olejem, vylil mu ho na hlavu, políbil ho a řekl: „Není to proto, že tě Hospodin pomazal za velitele nad svým dědictvím?“

a. Samuel vzal baňku s olejem a vylil mu ho na hlavu: To bylo doslovné pomazání Saula. Slovo „pomazat“ znamená potřít nebo pokropit; nanést na něj mast nebo olejovitou tekutinu. Když mu ji Samuel vylil na hlavu, byl Saul pomazán olejem.

i. Myšlenka pomazání je však mnohem širší. To, co se stalo se Saulovou hlavou a tělem, bylo obrazem toho, co v něm Bůh vykonal duchovně. Byl na něj vylit Duch svatý, který ho vybavil pro úkol vládnout jako král nad Izraelem.

ii. Jako křesťané pod Novou smlouvou máme také pomazání: Vy však máte pomazání od Svatého (1J 2,20). V novozákonním smyslu má pomazání význam naplnění a požehnání Duchem svatým. Je to něco, co je společným vlastnictvím všech křesťanů, ale něco, čemu se můžeme a měli bychom více podřizovat a na co bychom měli více reagovat.

b. A políbil ho: Nebyl to jen pozdrav; bylo to také znamení Samuelovy osobní podpory Saulovi. Bylo důležité, aby izraelský král cítil podporu Božího muže.

c. Není to proto, že tě Hospodin pomazal: Bůh Saula pomazal a toto pomazání mělo mnoho aspektů, které byly pro Saula obzvláště pamětihodné.

i. Bylo to tajné pomazání, protože ještě nenastal čas zjevit Saula jako krále národu. Naše pomazání jako křesťanů často přichází právě takovým soukromým způsobem, nikoliv okázalým nebo veřejným obřadem.

ii. Bylo to památné a zjevné pomazání, protože Saulova hlava byla zalitá olejem. Žalm 133,2 popisuje, jak špinavé pomazání může být: Je to jako vzácný olej na hlavě, stékající po vousech … stékající po okraji jeho šatů. Jako křesťané bychom měli být naplněni a zmocněni Duchem svatým nezapomenutelně a zřetelně. Saul se mohl na tuto událost ohlédnout a vědět, že ho Bůh povolal k něčemu výjimečnému jako izraelského krále.

d. Velitel nad svým dědictvím: Samuel Saulovi připomněl, že Izrael patří Hospodinu, že je jeho dědictvím. Zároveň měl Saul důležitý úkol, protože ho Bůh postavil jako velitele nad svým dědictvím. Saul se měl snažit být co nejlepším králem, protože měl na starosti lid, který patřil Hospodinu Bohu.

2. (2) Samuel říká Saulovi o znamení, které mělo potvrdit pomazání na krále.

„Až ode mne dnes odejdeš, najdeš u Ráchelina hrobu na Benjamínově území v Zelze dva muže, kteří ti řeknou: ‚Oslíci, které jsi šel hledat, se našli. A teď se tvůj otec přestal starat o osly a dělá si starosti o tebe a říká: „Co mám dělat se svým synem?“““

a. U Ráchelina hrobu najdeš dva muže: Samuel dal Saulovi konkrétní prorocké slovo, díky němuž mohl mít Saul jistotu, že jeho pomazání je skutečně od Boha. Kdyby u Ráchelina hrobu nebyli žádní muži nebo kdyby tam byl jen jeden muž, a ne dva, pak by Saul věděl, že Samuel skutečně nemluvil od Boha.

i. Čistě teoreticky řečeno však mohli být u Ráchelina hrobu tři muži a proroctví by bylo stále naprosto správné. Můžeš říci, že jsou dva muži, pokud jsou tři, čtyři nebo pět; ale nemůžeš říci, že jsou dva muži, pokud je jen jeden. Když je slovo od Boha, vždy se splní přesně tak, jak Bůh říká, ale ne vždy přesně tak, jak očekáváme.

b. Řeknou ti: Když muži u Ráchelina hrobu neřekli Saulovi o nalezení oslů, mohl Saul poznat, že Samuel není pravý prorok. Bůh dal Saulovi toto znamení, aby si vybudoval důvěru v Hospodinovo dílo.

i. Potřebujeme důvěřovat Božímu potvrzení na cestě. Bůh nechtěl, aby Saul později pochyboval o svém povolání, a proto mu dal mnoho potvrzení.

3. (3-4) Samuel říká Saulovi o dalším znamení, které má potvrdit, co Bůh učinil.

„Potom půjdeš odtud dál a přijdeš k terebintu na Táboře. Tam se s tebou setkají tři muži vystupující k Bohu do Bét-elu, jeden ponese tři kůzlata, druhý tři chleby a další kůži s vínem. Přivítají tě a dají ti dva chleby, které přijmeš z jejich rukou.“

a. Terebintový strom na Táboře… tři muži… tři kůzlata… tři chleby… kůži vína… pozdraví tě a dají ti. Samuel dal Saulovi opět konkrétní předpovědi, aby je bylo možné přesně ověřit. Bůh má sice místo pro neurčitá, obecná slova (jako když řekne pětistovce lidí: „Je tu někdo, koho bolí hlava“), ale ta nejsou pozoruhodným důkazem proroctví.

b. Které obdržíte: Bylo by neobvyklé, kdyby lidé jednoduše dali cizinci jako Saul chléb. Ale jako král bude Saul často přijímat dary, takže to byl dobrý způsob, jak potvrdit jeho pomazání na krále.

i. Dva chleby byly zvláštním darem, ale „čím byl dar zvláštnější, tím více se hodil na znamení mimořádné Boží prozřetelnosti v Saulových záležitostech“. (Poole)

4. (5-7) Samuel říká Saulovi o třetím znamení, které má potvrdit, co Bůh učinil.

„Potom přijdeš na Boží pahorek, kde je filištínská posádka. Až tam přijdeš k městu, stane se, že potkáš skupinu proroků, kteří sestoupí z výšiny se strunným nástrojem, tamburínou, flétnou a harfou před sebou; budou prorokovat. Tehdy na tebe sestoupí Hospodinův duch a budeš prorokovat s nimi a proměníš se v jiného člověka. A až k vám přijdou tato znamení, ať uděláte, co si žádá příležitost, neboť Bůh je s vámi.“

a. Skupina proroků: Zřejmě hledali Hospodina a klaněli se mu na místě uctívání (na výšině). Budou prorokovat neznamená nutně, že všichni předpovídali budoucnost, ale že všichni mluvili pod inspirací Ducha svatého.

i. „Členové prorockých skupin byli často mladí (2 Kr 5,22; 9,4); často spolu bydleli (2 Kr 6,1-2), společně jedli (2 Kr 4,38) a byli podporováni štědrostí svých izraelských spoluobčanů (2 Kr 4,42-43) … Samuel poskytoval hnutí v jeho počátečních fázích vedení a orientaci, stejně jako později Eliáš a Elíša.“ „Prorocké hnutí bylo v počátcích vedeno Samuelem. (Youngblood)

b. Tehdy na vás sestoupí Hospodinův duch: Toto přijetí Ducha svatého bylo skutečným pomazáním. Olej vylitý na Saulovu hlavu byl jen jeho předobrazem. Na hlavu mu mohl přijít galon oleje, ale kdyby na něj nesestoupil Hospodinův Duch, nic by to neznamenalo.

i: „Všichni jsme byli pomazáni. Poole poznamenal sestoupí na tebe je doslova „skočí nebo se na tebe vrhne, to jest , na určitou dobu. Může se tedy stavět proti tomu, že Duch spočine na člověku, jako v Numeri 11,25; Izajáš 11,2.“

c. A budeš s nimi prorokovat a proměníš se v jiného člověka: Předtím Saul nikdy nebyl zvlášť duchovním člověkem. Proto to, že prorokoval – to znamená, že mluvil jako inspirovaný od Hospodina, ať už předpovídal budoucnost, napomínal druhé nebo mluvil k Bohu -, bylo skutečným důkazem, že byl proměněn v jiného člověka.

i. Aby Bůh mohl Saula plně použít, musel být naplněním Hospodinovým Duchem proměněn v jiného člověka.

d. Až k vám přijdou tato znamení: Bůh zařídil, aby každá z těchto tří událostí byla pro Saula znamením. Bůh vždy potvrzuje své pomazání.

5. Bůh vždy potvrzuje své pomazání. (8) Saulovi je přikázáno, aby na Samuela čekal v Gilgálu.

„Sestoupíš přede mnou do Gilgálu a já jistě sestoupím k tobě, abych obětoval zápalné a pokojné oběti. Sedm dní budeš čekat, dokud k tobě nepřijdu a neukážu ti, co máš dělat.“

a. Sedm dní budete čekat: To byl důležitý příkaz. Z povahy svého úřadu králové na nikoho nečekají – jiní čekají na ně. Samuel však Saulovi přikázal, aby na něj čekal, protože Boží prorok měl nad Izraelem větší skutečnou moc než tento král. Saul musel ukázat, že i když je králem, je podřízen Hospodinu a Hospodinovu prorokovi. To, že Saul na Samuela nepočká, ho v budoucnu přivede do problémů.

6. (9-13) Znamení se naplnila.

Tak se stalo, že když se otočil zády, aby odešel od Samuela, dal mu Bůh jiné srdce a všechna ta znamení se toho dne naplnila. Když tam přišli na pahorek, vyšla mu vstříc skupina proroků; tehdy na něj sestoupil Duch Boží a on mezi nimi prorokoval. A stalo se, když všichni, kdo ho dříve znali, viděli, že skutečně prorokuje mezi proroky, že si lidé mezi sebou řekli: „Co to přišlo na syna Kíšova? Je snad Saul také mezi proroky?“ Jeden muž odtamtud odpověděl: „Ale kdo je jejich otec?“ „Ale kdo je jejich otec?“ zeptali se. Proto se z toho stalo přísloví: „Je i Saul mezi proroky?“ A tak se stalo, že se Saul stal jeho otcem. Když skončil s prorokováním, odešel na výšinu.

a. Když se otočil zády, aby odešel od Samuela, že mu Bůh dal jiné srdce. Samuel nemohl dát Saulovi jiné srdce. To mohl udělat jen Hospodinův Duch. Na důkaz toho Bůh Saulovi tuto změnu srdce udělil, až když opustil Samuelovu přítomnost. Bůh chtěl, aby Saul Samuela ctil a respektoval, ale aby k němu nikdy nevzhlížel místo Hospodina.

i. Bůh mu dal jiné srdce: Samuel mu ho nedal. Saul ho nedal ani sám sobě. Nové srdce bylo Božím darem. I my můžeme mít jiné srdce od Hospodina, ale musíme ho od něj přijmout. Nemůžeme dostat nové srdce od nikoho jiného než od Boha a nikdy nemůžeme vytvořit nové srdce v někom jiném.

b. Je Saul také mezi proroky: Tato věta se stala příslovím popisujícím údiv nad tím, že je někdo nyní hluboce věřící. Jak někteří říkali: „On má náboženství?“. Saul byl neduchovní člověk, který se stal velmi duchovním v okamžiku, kdy na něj sestoupil Hospodinův Duch.

c. Ale kdo je jejich otcem: Tato otázka zněla: „Kdo je zdrojem vnuknutí na proroky?“ „Kdo je jejich otcem?“ ptali se proroci. Jestliže jejich inspirací byl Bůh, nebylo nic divného na tom, že Bůh inspiroval tak nepravděpodobného člověka, jako byl Saul.

d. Když skončil s prorokováním: Saul prorokoval, aniž by byl kdy uznán za proroka. To nám ukazuje, že někdo může přijmout proroctví jako dar od Ducha svatého, aniž by byl skutečně „prorokem“ ve smyslu, že by měl tento úřad nebo titul.

7. (14-16) Saul skrývá svou zkušenost před svou rodinou.

„Kam jsi šel?“ zeptal se Saulův strýc jeho a jeho služebníka. Odpověděl: „Hledat osly. Když jsme viděli, že nejsou nikde k nalezení, vydali jsme se za Samuelem.“ Samuel se tedy vydal na cestu. Saulův strýc řekl: „Povězte mi, prosím, co vám Samuel řekl.“ Saul tedy svému strýci řekl: „Řekl nám jasně, že osly našli.“ Samuel mu odpověděl: „Ne. Ale o záležitosti království mu neřekl, co Samuel řekl.

a. Kam jsi šel: To byla možná jednoduchá a logická otázka. Nebo Saulův strýc možná chtěl vědět, proč měl Saul velmi, velmi mastné vlasy.

b: Jak to, že se Saul vrátil? O záležitosti království mu neřekl: Zdá se zvláštní, že Saul neřekl, co zažil. Možná byl Saul moudrý, protože věděl, že ho Hospodin musí zjevit jako krále nad Izraelem. Jaký smysl mělo říkat: „Teď jsem král já!“, dokud ho Hospodin neprohlásil za krále? Nebo možná Saul zažil to, co mnozí po mocném setkání s Hospodinem: útok nepřítele, který v nich vyvolal strach a zbabělost říci ostatním, co Bůh udělal.

B. Saul se prohlásil králem.

1. (17-19) Samuelova řeč k národu před jmenováním krále.

Samuel svolal lid k Hospodinu do Micpy a řekl synům Izraele: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Vyvedl jsem Izraele z Egypta a vysvobodil jsem vás z rukou Egypťanů, z rukou všech království a těch, kdo vás utiskovali. Vy jste však dnes odmítli svého Boha, který vás sám vysvobodil ze všech vašich protivenství a soužení, a řekli jste mu: ‚Ne, ustanov nad námi krále! Nyní tedy předstupte před Hospodina po svých kmenech a po svých rodech.“

a. Vyvedl jsem Izrael z Egypta: Než Bůh ustanovil Izraeli krále, připomněl jim, co všechno pro ně udělal. Bůh Izraeli připomněl, že je stále více než způsobilý být jejich králem a že jejich odmítnutí bylo jen kvůli nim, a ne kvůli Hospodinu.

b. Vy jste však odmítli svého Boha, který vás sám zachránil ze všech vašich protivenství a soužení: Hospodin skrze Samuela ukázal Izraeli, jak málo smysluplné bylo jeho odmítnutí. Nemá smysl odmítat toho, který vás sám zachránil ze všech vašich protivenství a soužení.

2. (20-21a) Saul je vybrán losem.

Když Samuel nechal přistoupit všechny izraelské kmeny, byl vybrán kmen Benjamín. Když dal přistoupit všem Benjamínovcům podle jejich rodů, byl vybrán rod Matri. A byl vybrán Saul, syn Kišův.

a. Vybrán byl Saul, syn Kíšův: Saul už byl pomazán za krále nad Izraelem. Bůh to však udělal, aby celému národu ukázal, že Saul je ten pravý. Ukázalo to, že Bůh vyvolil Saula, a ne nějakého jiného muže.

b. Byl vyvolen: Je důležité říci, že Saul se nestal králem díky volbě losem. Místo toho byl zvolen králem na základě Božího slova proroku Samuelovi. Výběr losem pouze potvrdil Hospodinovo slovo prostřednictvím Samuela.

3. (21b-24) Saul je odhalen jako král.

Když ho však hledali, nemohli ho najít. Ptali se proto Hospodina dál: „Už sem ten muž přišel?“ Hospodin jim odpověděl: „Ne,“ odpověděli. Hospodin jim odpověděl: „Tady je, ukrytý mezi výstrojí.“ A tak ho našli. Běželi tedy a přivedli ho odtud, a když se postavil mezi lid, byl od ramen nahoru vyšší než kdokoli z lidu. Samuel řekl všemu lidu: „Vidíte toho, kterého si Hospodin vyvolil, že mezi celým lidem není nikdo, kdo by se mu podobal?“ A tak se Samuel obrátil k lidu. Všechen lid tedy křičel a říkal: „Ať žije král!“

a. Skrytý mezi vybavením: Saul zde projevil zdravé rozpaky a pokoru. Netěšil se na to, že bude před národem „v centru dění“; zdálo se, že se toho děsí. Saul se nestal králem kvůli svým osobním ambicím nebo proto, aby uspokojil touhu po záři reflektorů.

i. Spurgeon ve svém kázání Skrývání mezi věcmi ukázal, jak se věřící i nevěřící skrývají a vyhýbají se své koruně: „Někteří z vás, kteří jste zde přítomni, možná děláte přesně to, co dělal Saul, jen to děláte hloupěji než on. On se jen schovával před pozemskou korunou, ale vy se schováváte před nebeskou.“ (Spurgeon)

b. Od ramen nahoru byl vyšší než kdokoli z lidí: Fyzický popis Saula ukazoval, že byl přesně tím, co lid chtěl – králem, který vypadá dobře před ostatními národy. Bůh jim dal „krále z ústředního odlitku“

c. Ať žije král: Ve své touze po obrazu a okázalosti lidského krále Izrael dlouho toužil vykřikovat tato slova. Věděli, že všechny ostatní národy se dostaly ke královským obřadům a funkcím. Nyní to všechno dostali také.

d. Vidíte ho… mezi všemi národy není nikdo jemu podobný: Samuel to možná řekl s náznakem sarkasmu v hlase. Chtěl, aby národ viděl krále, a podle toho, co mohli vidět, to byl velký král. Ale ze svých dlouhých rozhovorů se Saulem (1 Sam 9,25-26) ho Samuel pravděpodobně znal natolik dobře, že myslel něco jiného, když řekl: Mezi celým lidem není nikdo jemu podobný.

4. (25-27) Ustavení monarchie

Potom Samuel vysvětlil lidu chování královské moci, zapsal to do knihy a uložil před Hospodinem. Samuel pak poslal všechen lid pryč, každého do jeho domu. Také Saul se vrátil domů do Gibeje a s ním šli stateční muži, jejichž srdcí se Bůh dotkl. Někteří vzbouřenci však řekli: „Jak nás může tento muž zachránit?“ A tak se vzbouřili. Proto jím pohrdli a nepřinesli mu žádné dary. On však mlčel.

a. Samuel vysvětlil lidu chování královské rodiny: Samuel je poučil o Božích pokynech pro panovníky i poddané, pravděpodobně s použitím 5. Mojžíšovy 17,14-20.

b. Napsal to do knihy a uložil před Hospodinem: Nezdá se, že by tato kniha, kterou Samuel napsal, byla obsažena v některé z biblických knih. To však neznamená, že by v našich biblických knihách něco chybělo. Znamená to jen, že Bůh nechtěl, aby se tato kniha zachovala v jeho věčném Slově.

c. Saul se také vrátil domů do Gibeje: V té době tam nebyl žádný palác ani hlavní město. Saul tedy prostě šel domů se svými budoucími vůdci, udatnými muži, kteří šli s ním.

i. Bůh povolal Saula, aby se stal králem a vedl národ. Přesto to nebylo něco, co by mohl udělat sám. Potřeboval kolem sebe statečné muže, muže, jejichž srdcí se Bůh dotkl.

d. Proto jím pohrdali… On však mlčel: Ještě ne všichni Izraelci Saula podporovali. Protože nikdy předtím neměli krále, bylo nepravděpodobné, že by si mohli vybrat nějakého muže, kterého by okamžitě podpořil celý národ. Saul na to reagoval moudře (mlčel). V této chvíli by nejistý nebo nemoudrý vůdce mohl cítit potřebu „rozdrtit“ jakoukoli opozici nebo ji prostě považovat za nepřátele. Saul neudělal ani jedno, ani druhé, protože chápal, že mu může nějakou dobu trvat, než pochybovače získá na svou stranu.

i. „Hebrejština, jak naznačuje okraj, je ještě nápadnější. ‚Byl jako hluchý‘ – předstíral, že neslyší. Slyšel, každé slovo mu hluboce zasáhlo duši, ale dělal, jako by byl hluchý. Je to velká síla, když se člověk dokáže chovat, jako by byl hluchý k pomluvám, hluchý k pomluvám, hluchý k nevlídným a nelaskavým řečem, a zachází s nimi, jako by nebyly vyřčeny, obrací se od člověka k Bohu, nechává u Boha svou obhajobu, věří Bohu, že mu dříve či později dá příležitost… obhájit skutečnou statečnost a povahu své duše.“ (Meyer)

ii. Z toho vidíme, že Saul začal s velkým příslibem. Byl:

– Bohem vyvolený a pomazaný.

– Naplněný Duchem svatým.

– Podporovaný velkým Božím mužem.

– Obdařený dary vhodnými pro královskou rodinu.

– Nadšeně podporován většinou celého národa.

– Obklopen statečnými muži, muži, jejichž srdcí se dotkl Bůh.

– Dostatečně moudrý, aby nepovažoval každého pochybovače nebo kritika za nepřítele.

iii. Přes všechny tyto velké výhody mohl Saul stále skončit špatně. Musel se rozhodnout, že bude kráčet ve výhodách, které mu Bůh dal, a rozhodnout se nejít svou vlastní cestou. Zbytek 1. knihy Samuelovy ukazuje, jak se Saul s touto volbou vypořádal.

.