1 Samuelova 4. kapitola

A. Archa je zajata

1. (1-2) Izrael je poražen před Filištíny.

K celému Izraeli se doneslo Samuelovo slovo. Izrael vytáhl do boje proti Filištínům a utábořil se u Ebenezeru; Filištínští se utábořili v Afeku. Tehdy se Filištíni postavili do bojového šiku proti Izraeli. Když nastoupili do boje, byl Izrael poražen Pelištejci, kteří v poli pobili asi čtyři tisíce mužů z vojska.

a. Izrael vytáhl do boje proti Filištínům: V této době neexistovala žádná velká světová mocnost (jako Egypt nebo Asýrie), která by se snažila ovládnout tuto oblast. Izrael tedy vedl bitvy proti svým blízkým sousedům, jako byli Moábci, Amónovci nebo jako zde Pelištejci.

i. Izrael soupeřil s Moábem a Amónovci za rovnějších podmínek, ale Pelištejci měli řecké vojenské vybavení (např. přilby, štíty, řetízkové brnění, meče a kopí), což z Pelištejců činilo hrozivější protivníky. Pelištejci byli prvním národem v Kanaánu, který zpracovával železo, a maximálně toho využívali.

ii. Pelištejci byli přistěhovaleckým národem z vojenské aristokracie ostrova Kréta (Amos 9,7). Malý počet Filištínů byl v zemi v době Abrahamově, ale ve větším počtu přišli brzy poté, co Izrael přišel do Kanaánu z Egypta. Byli organizováni do pěti městských států.

iii. Toto období bylo pro Izrael obtížné. „Nikdy se doba nezdála beznadějnější, než když povstal Samuel. Pelištejci, posilovaní nejen neustálým přílivem přistěhovalců, ale i dovozem zbraní z Řecka, rychle snižovali postavení Izraele na úroveň podřízené rasy.“ (1Kor 1,6). (Smith, Pulpit Commentary)

b. Samuelovo slovo se doneslo k celému Izraeli … nyní Izrael vytáhl do boje: To neznamená, že bitvu zahájil Samuel. Některé rukopisné tradice (patrné v Septuagintě) jasně říkají, že tento konflikt zahájili Filištíni. Přesto bitva skončila katastrofou: (3-4) Starší Izraele reagují pověrčivou důvěrou v archu.

Když lid přišel do tábora, řekli starší Izraele: „Proč nás dnes Hospodin porazil před Filištíny? Přiveďme k nám ze Šíla Truhlu Hospodinovy smlouvy, aby nás, až přijde mezi nás, zachránila z rukou našich nepřátel.“ Tak se stalo. Lid tedy poslal do Šíla, aby odtud přinesli Archu smlouvy Hospodina zástupů, který sídlí mezi cherubíny. Dva synové Élího, Chófni a Fínes, tam byli s Archou Boží smlouvy.

a. Přinesme Archu úmluvy, ať nás zachrání z rukou našich nepřátel: Izraelští starší se po bitvě s Pelištejci rozhodli, že příští bitvu mohou vyhrát, když s sebou vezmou Archu úmluvy.

i. Archa úmluvy představovala Boží trůn v Izraeli. Byla uchovávána na nejsvětějším místě svatostánku a lid ji nikdy neviděl. Pouze velekněz do ní vstupoval a viděl ji, a to jen jednou za rok. Starší chtěli toto znázornění Božího trůnu vynést ze svatyně svatých (mohlo být přemístěno, když se měl stěhovat příbytek), přikrýt ho a vzít s sebou do boje. Doufali, že jim to dodá jistotu, že Bůh je skutečně s nimi.

ii. Archa šla do bitvy dříve. Archa šla před pochodujícími kolem města Jericha (Joz 6,6-8). Mojžíš řekl kněžím, aby vedli archu do bitvy proti Midjáncům (Numeri 31,6). Později vzal archu do bitvy Saul (1. Samuelova 14,18), stejně jako David (2. Samuelova 11,11).

b. Může nás zachránit: Starší správně vycítili, že k vítězství v bitvě potřebují Boží pomoc. Mýlili se však ve způsobu, jakým pomoc hledali. Místo pokorného pokání a hledání Boha se obrátili k metodám, které Bůh nikdy neschvaloval. Záleželo jim jen na tom, jestli to bude fungovat.

i. Věřili, že přítomnost archy přiměje Boha, aby pro ně pracoval. „Jejich představa byla taková, že by Bůh měl být nucen za ně bojovat. Kdyby to nechtěl udělat kvůli nim, musel by to udělat kvůli své cti.“ „Ať si to udělají sami. (Ellison)

ii. Nepochybně to vypadalo jako geniální návrh. Pravděpodobně byli rádi, že dospěli k tak skvělému řešení.

c. Aby nás to zachránilo z rukou našich nepřátel: Považovali archu za dokonalý „talisman pro štěstí“ a věřili, že s ní nemohou prohrát. Vzhlíželi k arše, aby je zachránila, ne k Hospodinu.

i. „Místo toho, aby se tito Izraelité snažili usmířit s Bohem, pustili se do vymýšlení pověrčivých prostředků, jak si zajistit vítězství nad nepřáteli. V tomto ohledu je většina z nás napodobila. Vymýšlíme tisíce vynálezů, ale zanedbáváme to jediné potřebné… Zapomínají na hlavní věc, kterou je dosazení Boha na trůn v životě a snaha plnit jeho vůli skrze víru v Ježíše Krista.“ (Spurgeon)

ii. „Je spousta křesťanů, jako jsou tito starší, kteří, když zjistí, že jsou biti světem a ďáblem, lámou si hlavu, aby si vymysleli nejrůznější důvody Božího bití, kromě toho pravého – svého vlastního odklonu od Něho.“ (Spurger, J.) (Maclaren)

d. Dva synové Élího, Chofni a Fínes, byli u archy Boží smlouvy: Místo důvěry v archu měli mít větší starost o to, že archu obsluhují a nesou kněží, kteří opustili Hospodina.

3. (5) Důvěra Izraele v archu smlouvy

Když archa Hospodinovy smlouvy vcházela do tábora, celý Izrael křičel tak hlasitě, že se země otřásala.

a. Celý Izrael křičel tak hlasitě, až se země otřásala: Někdo, kdo by procházel kolem izraelského tábora, by si myslel, že se děje něco ohromného. Jistě by to bylo považováno za velkou bohoslužbu a mnozí by si mysleli, že Izrael opravdu důvěřuje Bohu. Ale přes všechno zdání to ve skutečnosti nic nebylo. Všechen ten hluk a vzrušení nic neznamenaly, protože nebyly založeny na Boží pravdě.

i. Izraelci měli pravděpodobně pocit, že jsou lepší než Filištíni, protože Filištíni byli pohané a uctívali falešné bohy. Izraelité však mysleli a jednali stejně jako pohané a mysleli si, že mohou s Bohem manipulovat a nutit ho, aby dělal to, co chtějí oni.

ii. „Kdyby se pokořili a zbožně a vroucně se modlili za úspěch, byli by vyslyšeni a zachráněni. Jejich křik dokazoval jejich marnost i nenáboženskost“. (Clarke)

b. Země se otřásla: „Nyní, milovaní, když uctíváte Boha, křičte, jste-li naplněni svatou radostí. Vychází-li křik z vašeho srdce, nežádal bych, abyste jej zadržovali. Bůh chraň, abychom soudili uctívání kohokoli! Nebuďte však tak pošetilí, abyste se domnívali, že když je hlasitý hluk, musí být i víra. Víra je tichá voda, teče do hloubky. Pravá víra v Boha se může projevovat skákáním a křikem; a je šťastné, když se tak děje: ale může také klidně sedět před Pánem, a to je snad ještě šťastnější.“ (Spurgeon)

4. (6-9) Strach Filištínů před archou úmluvy

Když Filištínští uslyšeli hluk křiku, řekli si: „Co znamená zvuk tohoto velkého křiku v táboře Hebrejců?“ „Co znamená ten křik?“ ptali se. Pak pochopili, že Hospodinova schrána vstoupila do tábora. Pelištejci se tedy vyděsili, neboť si řekli: „Bůh přišel do tábora!“ A tak se stalo. A řekli: „Běda nám! Vždyť něco takového se ještě nikdy nestalo. Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těchto mocných bohů? To jsou ti bohové, kteří Egypťany na poušti zasáhli všemi ranami. Buďte silní a chovejte se jako lidé, Pelištejci, abyste se nestali služebníky Hebrejců, jako byli oni vám. Chovejte se jako muži a bojujte!“

a. Bůh přišel do tábora! Měli bychom Filištíny pochválit za to, že pochopili, že Archa úmluvy představuje Boží přítomnost, a za jejich znalost izraelských dějin

i. Věděli, že je neobvyklé – dokonce neslýchané -, aby Izraelité přinesli archu do bitvy (Nikdy předtím se totiž nic takového nestalo), a věděli, že Bůh Izraele porazil Egypťany (který Egypťany zasáhl všemi ranami).

b. Tito mocní bohové: I když Filištíni Bohu příliš nerozuměli, uznávali nadřazenost Boha Izraele. Přesto se Bohu nepodřídili, ale prostě se rozhodli proti němu o to víc bojovat. Kdyby skutečně věřili, že jejich bohové jsou větší než Bůh Izraele, neměli by si dělat starosti. Pokud věřili, že Bůh Izraele je větší než jejich bohové, měli se mu podřídit.

i. Stejně jako oni i my často víme, že Bůh je větší a zaslouží si naši podřízenost. Přesto se i my často Bohu bráníme, místo abychom se mu podřídili. Poznání nebylo jejich problémem. Tím bylo podřízení se Bohu.

c. Buďte silní a chovejte se jako muži, Filištíni: Přítomnost archy nezpůsobila, že by se Filištíni chtěli vzdát. Místo toho v nich vyvolala pocit, že musí bojovat o to usilovněji, aby překonali přesilu. Měli odvahu zoufalých mužů.

i. Bezbožní Filištíni nás mohou něčemu naučit. Křesťané by měli projevovat více této odvahy. Místo abychom se vzdávali, když to vypadá špatně, měli bychom důvěřovat Hospodinu a bojovat o to usilovněji a rozhodnout se, že se nevzdáme. Odvaha a vytrvalost vítězí v mnoha bitvách, i když někdy na špatné straně.

5. Ať už je to jakkoli, odvaha a vytrvalost nám pomůže. (10-11) Archa jde do boje a Izrael je poražen hůř než předtím.

Pelištejci tedy bojovali, Izrael byl poražen a každý utekl do svého stanu. Nastala velmi velká porážka a z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků. Také Boží schrána byla ukořistěna a oba synové Élího, Chofni a Fínes, zemřeli.

a. Izrael byl poražen: Tato velká porážka měla tři důvody. Za prvé, Filištíni bojovali s odvahou zoufalých mužů. Za druhé, Izraelci měli pocit, že bitva bude snadná, když je tam schrána smlouvy, a tak se tolik nesnažili. A konečně Bůh nepožehnal pověrčivé víře Izraele v moc archy místo v moc Boží.

i. Často děláme stejnou chybu, když se domníváme, že když je Bůh s námi, nemusíme se tolik snažit. Myslíme si, že když je Bůh na naší straně, bude práce snadná. To ale vůbec nemusí být pravda.

ii. Jak se ukázalo, Bůh se necítil povinen Izraelcům požehnat jen proto, že vzali archu do boje. Nechtěl připustit, aby jeho ruku pokřivily pověry Izraelitů. Bůh je Osoba, ne džin, kterého lze přivolat podle vůle člověka.

b. Z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků: Izrael nejenže prohrál, ale prohrál mnohem hůře než před tím, než vzal archu do boje. Ztráta, která je přiměla vzít archu, měla za následek smrt asi čtyř tisíc Izraelců (1 Samuelova 4,2). S archou bylo zabito více než sedmkrát tolik izraelských mužů.

i. Koncem 70. let 20. století byl na obilném silu v ruinách Izbet Sarteh nalezen pětiřádkový nápis. Po rozluštění se zjistilo, že obsahuje filištínskou zprávu o této bitvě, o zajetí archy, dokonce se výslovně zmiňuje o knězi Chofnim. Jedná se o nejstarší známou mimobiblickou zmínku o starozákonní události.

c. Boží archa byla zajata: To bylo horší než pouhá prohra v bitvě. Právě ta „věc“, o které si mysleli, že bitvu vyhraje, byla zajata. Izraelci si z archy udělali modlu a Bůh se s naším modlářstvím často vypořádává tak, že nám modlu vezme.

i. Z dobrých věcí si můžeme udělat modly. Na samotné arše nebylo nic špatného. Bůh jim přikázal, aby ji vyrobili. Byla pro Izrael důležité. Řekl jim, aby do archy vložili desky Zákona, nádobu s manou a Áronovu hůl, která pučela. Přesto si i z tak dobré věci, jako je archa, můžeme udělat modlu a Bůh nebude tolerovat naše modly.

ii. Boží archa byla zajata, ale Bůh archy byl stále na nebeském trůnu a řídil tyto okolnosti ke své slávě. Izrael si myslel, že může Boha archy ignorovat a najít vysvobození v Boží arše. Bůh ukázal, že je větší než archa.

d. Dva synové Élího, Chofni a Fínes, zemřeli: Kněží, kteří měli na archu dohlížet, byli v bitvě zabiti. Bůh slíbil, že oba synové Élího zemřou ve stejný den jako důkaz jeho konečného soudu nad domem Élího (1 Samuelova 2,34). Nyní přišel důkaz soudu.

B. Velké trápení Izraele nad ztrátou archy

1. Ztráta archy byla pro Izraele velkým utrpením. (12-18) Elí se dozvídá o ztrátě archy Boží smlouvy a umírá.

Téhož dne vyběhl z bojové linie jeden benjamínský muž a přišel do Šíla s roztrhaným oděvem a špínou na hlavě. Když přišel, seděl tam Elí na sedadle u cesty a díval se, protože jeho srdce se třáslo o Boží truhlu. Když ten muž přišel do města a vyprávěl o tom, celé město křičelo. Když Elí uslyšel ten křik, zeptal se: „Co znamená ten hluk?“ Elí mu odpověděl: „Nevím. Muž rychle přišel a oznámil to Élímu. Élímu bylo devadesát osm let a jeho oči byly tak slabé, že neviděl. Muž pak řekl Élímu: „Já jsem ten, který přišel z bitvy. A dnes jsem utekl z bojové linie.“ „Co se stalo, můj synu?“ zeptal se Elí. Posel odpověděl: „Izrael utekl před Filištíny a mezi lidem nastala velká řež. Také tvoji dva synové, Chofni a Fínes, jsou mrtví a Boží schrána byla zajata.“ „Co se stalo?“ zeptal se. Když se zmínil o Boží arše, stalo se, že Élí spadl ze sedadla dozadu u brány, zlomilo mu to vaz a zemřel, neboť ten muž byl starý a těžký. Soudil pak Izrael čtyřicet let.

a. Téhož dne utekl z bojové linie jeden muž z Benjamína a přišel do Šíla: Bitva se odehrála poblíž Afeku (1 Samuelova 4,1) a z Afeku do Šíla to bylo nejméně dvacet mil. Posel měl před sebou dlouhou cestu, trasa byla většinou do kopce a nesl velmi špatné zprávy.

i. Protože zpráva byla tak špatná, přišel s roztrhaným oděvem a špínou na hlavě. To byly jedny z tradičních znaků smutku. Posel přinášel špatné zprávy a nechal svůj vzhled, aby odrážel, jak špatné zprávy to byly.

ii. Podle nepodložené židovské tradice byl tímto nejmenovaným poslem z kmene Benjamín mladík jménem Saul.

b. Élí seděl na sedadle u cesty a díval se, neboť jeho srdce se třáslo o Boží schránu: Elí s úzkostí čekal zpátky ve stánku na zprávy o bitvě. Elí se právem obával více o osud archy než o osud svých synů.

i. Proč byl tak nervózní? Élí věděl, že pustil archu na nerozumnou, pověrčivou výpravu, a jeho svědomí ho nutilo obávat se, že to skončí katastrofou.

c. Elí spadl ze sedátka dozadu u brány, zlomil si vaz a zemřel: Elí se při zprávě o arše (když se zmínil o Boží arše) převrátil a zemřel. Nebyla to zpráva o prohře Izraele v bitvě, o porážce vojska nebo dokonce zpráva o smrti jeho vlastních synů, co ho zabilo. Bylo to slyšení, že Boží archa úmluvy byla zajata.

i. „Žádný filištínský meč ho nemohl zabít mocněji; ani nemůžeš říci, zda mu dřív zlomil vaz nebo srdce“. (Trapp)

ii. Bůh slíbil, že oba Elího synové zemřou téhož dne na znamení soudu nad Elího domem (1 Samuelova 2,34). Bůh neoznámil, že ve stejný den zemře i Élí. Bůh nám v proroctvích říká mnohé, ale ne všechno. Něco vidíme v plnosti až poté, co se naplní.

iii. Podle jiných veršů Filištíni poté, co porazili izraelské vojsko, pokračovali ve zničení samotného města Šíla (Žalm 78,60-64; Jeremiáš 7,12 a 26,9).

2. (19-22) Další tragédie v Elího rodině.

Jeho snacha, Fínesova žena, čekala dítě a měla porodit; když uslyšela zprávu, že Boží schrána byla zajata a že její tchán a manžel jsou mrtví, sklonila se a porodila, neboť ji přepadly porodní bolesti. V době, kdy měla zemřít, jí ženy, které stály u ní, řekly: „Neboj se, vždyť jsi porodila syna.“ A tak se stalo. Ona však neodpověděla a nebrala na to ohled. Dítěti pak dala jméno Ichabod a řekla: „Sláva odešla z Izraele!“ Kvůli tomu, že byla zajata Boží archa, a kvůli svému tchánovi a manželovi. A řekla: „Sláva odešla od Izraele, protože Boží schrána byla zajata.“ A tak se stalo.

a. Když tu zprávu uslyšela: Chudák žena Fínesova! Těhotná se dozvěděla o smrti svého manžela, švagra, tchána, o porážce mezi izraelskými vojáky, o prohrané bitvě a o zajetí archy úmluvy – to vše v jeden den. Úzkost byla příliš velká a přišly na ni porodní bolesti.

b. Pak dala dítěti jméno Ichabod: Pro židovskou ženu bylo narození syna úžasnou zprávou – ne však pro Fínesovu manželku v tento den. Aby vyjádřila svou úzkost a národní tragédii dopadající na Izrael, pojmenovala dítě Ichabod, což znamená: „Sláva odešla z Izraele.“

i. Ona však neodpověděla a nebrala na něj ohled: Její zármutek byl tak velký, že překonal její mateřskou radost z narození syna. Pro ni to byla naprostá ztráta, a dokonce ztratila chuť žít.

c. Sláva odešla: Boží sláva, kterou ukazovala Archa úmluvy, z Izraele odešla. Nyní ji drželi Filištíni.

i. Boží sláva odešla v jednom smyslu. Ale sláva odešla, když Izrael přestal činit pokání a důvěřovat Bohu a začal pověrčivě důvěřovat samotné arše. „Boží sláva skutečně odešla, ale ne proto, že by byla zajata Boží archa; archa byla zajata, protože sláva již odešla.“ Izraelité se tedy domnívají, že Boží sláva odešla. (Ellison)

ii. Jak mohl Bůh dopustit, aby se stalo něco tak strašného? Za prvé, dopustil to jako spravedlivý soud nad Izraelem jako národem a rodinou Elího. Prostě dostali to, co si zasloužili. Za druhé to Bůh dopustil jako nápravu národa, aby nedůvěřoval Boží arše, místo aby důvěřoval Bohu archy. A konečně, i když se to lidem zdálo tak strašné, bylo to pro Boha až tak strašné? Mnul si v tu chvíli Bůh v nebi ruce v obavách, jak to dopadne? Obával se o svou pověst? Obával se o Filištíny a jejich bohy? Když se na to podíváme takto, sláva vůbec neodešla. Naopak, Bůh právě začínal ukazovat svou slávu.

iii. Mnohé okolnosti, které považujeme za pohromu, Bůh používá podivuhodným způsobem k tomu, aby se oslavil. Izrael měl právo být toho dne smutný ze ztráty životů a archy. Měli si však být jisti, protože věděli, že Bůh se o sebe dokáže dobře postarat.

iv. „A tak jako Bůh touto událostí neprodělal, tak ani Filištíni na ní nezískali; a Izrael, když to všechno uvážíme, z ní měl víc užitku než škody, jak ještě uvidíme.“ (Poole)