II.
(1) Proto nabádám…Nyní měl Timoteus začít plnit velký úkol svého učitele svatého Pavla – úkol, který mu ukládal, aby všechny lidi učil vkládat celou, dokonalou důvěru ve Spasitele hříšníků – tím, že církev v Efezu v první řadě poučil, aby se neustále modlila za všechny druhy a stavy lidí. Podrobné pokyny, jak má být tento příkaz plněn, jsou uvozeny řeckou částicí oun, která je v naší verzi přeložena slovem „proto“; lze je tedy parafrázovat takto: „Při plnění svého velkého příkazu postupuji podle zvláštních podrobností; v první řadě ať shromáždění obětuje modlitby za všechny.“
Prosby, modlitby, přímluvy a vzdávání díků – gramatikové a komentátoři se mnohokrát pokoušeli, někteří z nich nepříliš šťastně, rozlišovat mezi těmito pojmy, z nichž každý označuje modlitbu. Celkově lze předpokládat, že řecké slovo překládané jako „prosby“ označuje žádost o konkrétní dobrodiní a je zvláštní formou obecnějšího slova „modlitby“. Třetí výraz v českém překladu „přímluvy“ naznačuje užší a důvěrnější společenství s Bohem ze strany toho, kdo se modlí. Hovoří o přiblížení se k Bohu, o vstupu do volné, důvěrné řeči s ním. Řecké slovo naznačuje modlitbu v její nejosobnější, nejnaléhavější podobě. Čtvrtý výraz, „vzdávání díků“, vyjadřuje to, co by nemělo chybět v žádné naší pobožnosti, vděčnost za minulé milosti. Arcibiskup Trench poznamenává, jak tato zvláštní forma modlitby bude v nebi přetrvávat, až z podstaty věci všechny ostatní formy modlitby ustanou v úplném zúročení věcí, za které se modlí, neboť teprve tehdy budou vykoupení vědět, jak mnoho svému Pánu dluží. Slovo eucharistie je odvozeno od řeckého slova používaného na tomto místě – eucharistie – neboť ve svatém přijímání církev ztělesňuje svůj nejvyšší úkon díků za nejvyšší přijatá dobrodiní.
Za všechny lidi – profesor Reynolds dobře komentuje obtížnost úkolu, který je zde před nás postaven – „Je pro nás těžké vždy milovat všechny lidi, myslet na všechny lidi jako na stejně drahé Bohu nebo považovat všechny lidi za stejně schopné být blahoslavenými. Timoteus se po přečtení tohoto dopisu pravděpodobně procházel po mramorové kolonádě velkého Artemidina chrámu nebo slyšel hukot asi dvaceti tisíc asijských Řeků, kteří se tísnili v rozlehlém divadle, aby byli svědky gladiátorského zápasu, nebo se setkal s průvodem bakchantek, nebo se obrátil do synagogy na straně Koresiovy a viděl odvrácené pohledy a cítil hořkou nenávist některých starých přátel. My, s určitou znalostí moderního světa, musíme nahlédnout do „pekel“ na zemi; prohlédnout si zlatá pole a bitevní pole; africké hony na otroky; davy a salony v Pekinu, Kalkatě a Paříži; kláštery v Tibetu; a také pronést modlitby, prosby, přímluvy a díky za všechny lidi. Na začátku evangelia dostal Timoteus od apoštola Pavla tento tichý pokyn. Nyní toto kdysi zašeptané slovo zaznívá jako hlas mnoha vod a mocné hřmění nad celou Boží církví.“
Verš 1. – Především, že za to, především, A.V.; díkůvzdání za a vzdávání díků. A.V. Proto napomínám. Vložení spojovací částice „proto“ značí, že toto uspořádání církevních modliteb je součástí – jako následující slova především značí, že jde o první část – onoho úkolu či správy, která byla nyní svěřena Timoteovi. Prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání (viz Modlitba za bojující církev). Přirozeně vyvstává otázka, zda zde použitá první slova – δεήσις προσευχάς a ἐντεύξεις – mají nějaký rozlišující význam, nebo jsou pouze nahromaděna, podobně jako synonyma m právních dokumentů nebo různé fráze v řečnických projevech, aby byla zajištěna úplnost a dodána síla. Proti představě, že se k nim váže nějaký distinktivní význam, hovoří to, že žádné takové rozlišení nelze podložit skutečným užitím. Ve Fp 4,6 jsou dvě z těchto slov (προσευχή a δέησις) použita ve spojení jako zde s εὐχαριστία bez zjevného rozdílu, v obou případech jde o způsob, jak sdělit Bohu své prosby (tak také Ef 6,18 a 1 Tim 5,5). Ve starověkých liturgiích se zase slova δεέσθαι a προσεύχεσθαι neustále používají o téže modlitbě. Lze však snad říci, že každé δέησις je προσευχή, i když každé προσευχή není δέησις. δέησις je „prosba“ – zřetelná prosba o něco Boha, kterou προσευχή nutně být nemusí. Může jít o pouhý akt klanění, vyznání, vyprávění o Božích milostech apod. Tak je tomu i v případě ἐντεύξεις, zde přeloženého jako „přímluvy“. V etymologii/ ani v použití tohoto slova, které se jinde v Novém zákoně vyskytuje pouze v 1 Tim 4,5, není nic, co by omezovalo jeho význam na „přímluvy“. Tento význam nemá ani v pasáži, kde se vyskytuje v Liturgii svatého Klementa, blízko závěru, kde je Bůh osloven jako Ὁ καὶ τῶν σιωπώντων ἐπιστάμενος τὰς ἐντεύξεις, „který chápe prosby i těch, kdo mlčí“. V 2 Mak 4,8 a Diod. Sic. 16,55 zřejmě znamená „žádost upřednostňovanou v osobním rozhovoru“, což je rozšíření jeho běžného významu v klasické řečtině „přístup“, „rozhovor“, „společenský styk“ apod. Když se však obrátíme k použití slovesa ἐντυγχάνω v Novém zákoně, zdá se, že dostáváme představu „rozmluvy“. Αντυγχάνειν znamená jít za někým a požádat ho, aby podnikl kroky proti nějaké třetí straně nebo v její prospěch (viz Sk 25,24; Řím 11,2; Řím 8,27.28.34; Žid 7,25); a tak Chrysostom (citovaný ve Štěpánovi, „Thesaur.“) vysvětluje ἐντυχία jako jednání toho, kdo se obrací na Boha, aby se pomstil těm, kdo mu ublížili. Takže snad „přímluvy“ je zde vcelku nejlepší, i když nedokonalé podání; zahrnovalo by modlitby za císaře, za církev, za nemocné, pocestné, otroky, zajatce atd. za biskupy, duchovenstvo a laiky atd. a takové modlitby jako „Odvrať od nás každé spiknutí (ἐπιβουλήν) zlých lidí“ (Liturgie sv. Marka).
Paralelní komentáře …
První
πρῶτον (prōton)
Příslovce – superlativ
Strong’s Greek 4412: První, na prvním místě, dříve, dříve. Neuterum od protos jako příslovce; nejprve.
ze všech,
πάντων (pantōn)
Adjektivum – genitiv středního rodu množného čísla
Strong’s Greek 3956: Všeho, celého, všeho druhu. Včetně všech tvarů deklinace; zřejmě primární slovo; všechen, jakýkoli, každý, celý.
tedy,
οὖν (oun)
Spojení
Strong’s Greek 3767: Proto, tedy. Zřejmě primární slovo; jistě, nebo podle toho.
Naléhám, aby
Παρακαλῶ (Parakalō)
Sloveso – přítomný indikativ aktivní – 1. osoba singuláru
Strong’s Greek 3870:
petitions,
δεήσεις (deēseis)
Noun – Accusative Feminine Plural
Strong’s Greek 1162: Prosba, modlitba, úpěnlivá prosba. Od deomai; prosba.
modlitba,
προσευχάς (proseuchas)
Noun – Accusative Feminine Plural
Strong’s Greek 4335:
intercese,
ἐντεύξεις (enteuxeis)
Noun – Accusative Feminine Plural
Strong’s Greek 1783:
děkování
εὐχαριστίας (eucharistias)
Noun – Accusative Feminine Plural
Strong’s Greek 2169: Vděčnost, vděčnost; vzdávání díků, díkůvzdání. Od eucharistos; vděčnost; aktivní, vděčná řeč.
být obětován
ποιεῖσθαι (poieisthai)
Sloveso – přítomný infinitiv střední nebo pasivní
Strongova řečtina 4160: (a) dělám, vyrábím, konstruuji, (b) dělám, působím, způsobuji. Zřejmě prodloužený tvar zastaralého primárního; vyrábět nebo dělat.
v zastoupení
ὑπὲρ (hyper)
Předložka
Strongova řečtina 5228: Gen: jménem; acc: nad.
všichni
πάντων (pantōn)
Adjektivum – genitiv mužského rodu množného čísla
Strongova řečtina 3956: Všechen, celý, každý druh. Včetně všech tvarů deklinace; zřejmě primární slovo; všechen, jakýkoli, každý, celý.
muž
ἀνθρώπων (anthrōpōn)
Podstatné jméno – Genitiv mužského rodu množného čísla
Strong’s Greek 444: Muž, jeden z lidského rodu. Od aner a ops; člověk s lidskou tváří, tj. lidská bytost.1 NIV
1 Timoteovi 2:1 NLT
1 Timoteovi 2:1 ESV
1 Timoteovi 2:1 NASB
1 Timoteovi 2:1 KJV
1 Timoteovi 2:1 BibleApps.com
1 Timoteovi 2:1 Biblia Paralela
1 Timoteovi 2:1 Čínská Bible
1 Timoteovi 2:1 Francouzská Bible
1 Timoteovi 2:1 Clyx Citáty
NT Listy: 1 Timoteovi 2:1 Napomínám tedy především, aby (1 Tim 1Ti iTi 1tim i Tm).