Nikdy jsem nebyla nadšená ze střední školy, když jsem na ní byla. Většinou jsem ji docela nenáviděla, kromě toho, že jsem byla s kamarádkami a kluky. Když skončila, byla jsem ráda a jsem ráda dodnes. Nicméně jsem se těšila, až půjdu na sraz po deseti letech střední školy. Chtěla jsem jet hlavně proto, abych viděla staré kamarády a abychom si popovídali. Účast byla dobrá, i když několik lidí, které jsem opravdu chtěl vidět, tam nebylo, ale myslím, že je to lepší než nic.
Několik věcí mě však během toho večera, co jsem tam byl, opravdu překvapilo a utkvělo mi v paměti.
1. Na srazu jsem se setkal se spolužáky z gymnázia. Ženy vypadají mnohem lépe než na střední škole.
Vůbec si nedělám legraci. Myslím, že spousta z nich vzadu, včetně mě, byla v osmnácti letech ještě v té trapné fázi „nemám ponětí, co dělám se svým osobním stylem“. Dnes vypadají úžasně.
2. Lidé jsou přátelštější.
Vlastně jsem si toho všimla hned po maturitě. Najednou se mi zdálo, že spousta lidí, kteří se o mě nezajímali nebo dokonce nevěděli, kdo jsem, se mnou mluví opravdu rádi. Lidé na srazu byli vřelí a přívětiví.
3. Někteří lidé vypadají jinak a někteří vypadají úplně stejně.
Mnoho mužů vypadalo jinak, měli vousy a byli oblečeni. Ale přesto všichni vypadali dobře. Ženy mi většinou připadaly stejné, jako by jim bylo pořád osmnáct, jen měly lepší vlasy, make-up a oblečení.
4. Většina z nich vypadala, že jsou buď ženatí, nebo mají děti, nebo obojí.
Rozhodně jsem si připadala, že jsem v tomto oddělení v menšině, a měla jsem pocit, že mám o něco míň co říct, protože jsem nesdílela fotky batolat a příběhy o fyzickém/psychickém vyčerpání, ale takhle jsem si svůj život úplně naplánovala, takže si ani trochu nestěžuji.
5. Vždycky jsem si myslela, že jsem v menšině. Lidé zapomněli na spoustu věcí ze střední školy. Myslím tím opravdu hodně.
Nejčastěji slyšené věty večera byly něco ve smyslu: „Nevím, kdo je kdo….Jak se jmenuje?…Nepamatuji si, že by se to dělo….Je to vůbec někdo, kdo s námi chodil do školy?“. Několikrát mi trvalo minutu, než jsem přiřadil jména k tvářím.
6. Deset let mi nepřipadá jako deset let.
Tak to opravdu není. Čas letí. Připadá mi, že uběhlo možná pět let, ale určitě ne deset.
7. Ve vzduchu byla cítit zvláštní směs trapnosti a pohody.
Těžko se to vysvětluje. Útěcha pramenila z toho, že jsem si konečně mohla sednout se stejnými lidmi, které jsem měla ráda na střední škole, a uvědomit si, že si pamatují stejné vzpomínky jako já. Trapas z toho, že jsem přemýšlela, o čem budu mluvit, a snažila se neříct nic divného, trapného nebo urážlivého, zvlášť ke konci, když už jsme všichni měli pár skleniček.
8. Na drby a dramata nejste nikdy dost staří.
Ano, během srazu i po něm se trochu omílaly staré drby a události a byl prostor i pro nové. Asi to patří k tomu, co nás dělá lidmi.
9. Někteří lidé zůstali ve své klice a někteří se prostě rozešli.
Mnoho lidí přijelo se svými drahými polovičkami a někteří přijeli ve skupinkách po třech a čtyřech stejných lidech, se kterými se stýkali na střední škole. Já se v podstatě s nikým ze své staré party nestýkám a jen občas si s nimi povídám na facebooku. Prostě už s nimi nemám moc společného.
10. Kamarádi, které jsem měl, jsou pořád kamarádi, které bych měl znovu, kdybych to mohl udělat znovu.
Možná jsem ve čtrnácti něco věděl a to, s jakými lidmi si dobře rozumím. Všichni mi připadali jako ti samí pohodoví lidé, které si pamatuju, a bylo vážně fajn je zase vidět. 
.