11 šokujících okamžiků historie

Ráno 19. května 1536 se druhá manželka Jindřicha VIII., Anna Boleynová, stala první veřejně popravenou anglickou královnou. Anna, obviněná z cizoložství, incestu a zosnování královy smrti, byla sťata na lešení postaveném na Tower Green uvnitř hradeb londýnského Toweru. Její smrt, jak říká historička Suzannah Lipscombová, „je nám natolik známá, že je těžké si představit, jak šokující mohla být“.

Anna a Jindřich byli v době její smrti manželé něco málo přes tři roky. Jindřich kvůli ní opustil svou téměř čtyřiadvacetiletou manželku a matku svého dítěte (budoucí Marii I.) a rozešel se s katolickou církví. Na jaře roku 1536 však Jindřichova náklonnost ochabla a on horlivě usiloval o Aninu dvorní dámu Janu Seymourovou.

Společně s pěti dvořany, včetně Anina bratra Jiřího, byla Anna počátkem května 1536 zatčena a uvězněna v londýnském Toweru. Mark Smeaton, William Brereton, Francis Weston a Henry Norris byli souzeni a shledáni vinnými z cizoložství s královnou a ze zosnování královy smrti, zatímco Anna a její bratr byli shledáni vinnými z velezrady. Do 19. května bylo všech šest odsouzených popraveno.

Eustach Chapuys, španělský velvyslanec u Jindřichova dvora, při zprávě o Annině popravě v roce 1536 napsal: „Nikdo nikdy neprojevil větší odvahu nebo ochotu jít smrti naproti než ona.“

Dnes, téměř 500 let po její popravě, se historici nemohou shodnout, proč musela Anna zemřít. Tento díl pořadu Svědectví se zabývá Anninými posledními hodinami a zvažuje, proč byla popravena…

Pro poslech klikněte zde.

Téměř 30 let oddělovala Berlínská zeď komunistický východ Německa od západu přátelského USA. Zeď byla postavena přes noc z 12. na 13. srpna 1961 Německou demokratickou republikou (NDR) a jejím oficiálním účelem bylo zabránit západním „fašistům“ v pronikání do východního Německa a podkopávání budování socialistického státu. Ve skutečnosti však sloužila k tomu, aby zabránila masovému přebíhání z východu na západ.

Berlíňané se 13. srpna probudili a zjistili, že jsou odříznuti od rodiny, přátel, práce a v některých případech i od svých domovů – z východu na západ se nyní nebylo možné dostat. Provizorní zeď brzy nahradila 12 stop vysoká a 4 stopy široká železobetonová bariéra, přísně střežená a obložená nástražnými výbušnými systémy. Celkem bylo zabito nejméně 171 lidí, kteří se snažili dostat přes, pod nebo kolem Berlínské zdi, která stála až do 9. listopadu 1989.

Pro více informací klikněte zde.

V noci 14. dubna 1912 se údajně nepotopitelná loď RMS Titanic při své první plavbě srazila s ledovcem a potopila. Z 2 208 osob na palubě lodi – v té době největšího plavidla na světě – přežilo pouze 712 osob. Potopení obrovského plavidla trvalo pouhé dvě a půl hodiny a při mrazivých teplotách mnoho lidí pravděpodobně zemřelo během několika minut po vstupu do vody.

Rozsah zkázy byl znám až o několik dní později – 16. dubna o katastrofě informoval deník Daily Mail titulkem „Titanic se potopil. Žádné oběti na životech“. Podle odborníka na Titanic doktora Aidana McMichaela byla tragédie nejprve přijata „s šokem a nedůvěrou a poté s nesmírným zármutkem nad rozsahem ztrát na životech. Jak mohla loď, kterou média označovala za nepotopitelnou, skončit tak tragicky?“

Chcete-li si poslechnout příběhy lidí, kteří katastrofu přežili, klikněte zde.

V září si připomínáme 350. výročí Velkého požáru Londýna, požáru, který zničil více než 65 000 domů a 13 000 budov včetně Královské burzy a původní katedrály svatého Pavla.

Požár vypukl v časných ranních hodinách v neděli 2. září 1666 v domě Thomase Farynora (alias Farrinora), královského pekaře, v Pudding Lane poblíž London Bridge. Požár, kterému napomáhal silný východní vítr spolu se suchým a prašným vzduchem, zuřil tři dny, na jejichž konci přišlo o střechu nad hlavou 100 000 lidí.

Oficiálně při požáru zemřela jen hrstka lidí, ale skutečný počet obětí byl pravděpodobně mnohem vyšší.

Tato epizoda Svědectví přináší přímá svědectví deníkáře Samuela Pepyse a školáka Williama Taswella, kteří viděli, jak požár pustoší město. Vyslechneme si také Meriel Jeaterovou, odbornici z Londýnského muzea.

Pro poslech klikněte zde.

Dvanáctého dubna 1961 se sovětský kosmonaut Jurij Gagarin stal prvním člověkem, který se vydal do vesmíru, a uskutečnil 108minutový orbitální let ve své kosmické lodi Vostok 1.

První člověk ve vesmíru.

Oblečen do zářivě oranžového skafandru a přilby s červeně namalovaným nápisem „CCCP“ (který ho označoval jako sovětského občana, aby byl po katapultáži z kosmické lodi na padáku rozpoznán v bezpečí) se 27letý Gagarin vydal na cestu se slovy „Pojechali!“. (

Sergej Chruščov, syn Nikity Chruščova, který byl v době Gagarinova letu sovětským premiérem, řekl v roce 2010 zpravodajské stanici BBC News: „Když se podíváme na reakci Moskvanů, kde byli všichni v ulicích, na střechách budov a v oknech, přirovnal bych tuto oslavu ke Dni vítězství 9. května (konec druhé světové války pro Sovětský svaz)“.

V této epizodě Witness zkoumá, jak se mladý kosmonaut stal okamžitě celosvětovou celebritou a plakátovým chlapcem sovětských technologických úspěchů.

Pro poslech klikněte zde.

Mezi červnem a zářím 1692 bylo v malé náboženské obci Salem ve státě Massachusetts na severovýchodě Ameriky shledáno vinnými z čarodějnictví a popraveno asi 19 mužů a žen. Salemské čarodějnické procesy, které šokovaly celý svět, daly vzniknout stovkám filmů, knih, vědeckých článků a divadelních her, včetně proslulého díla Arthura Millera The Crucible z roku 1953.

Popravení muži a ženy byli odsouzeni na základě falešných důkazů skupiny mladých vesnických dívek, které tvrdily, že byly očarovány. Paranoia, živená pokračujícími rodinnými spory a útoky původních obyvatel Ameriky, přerostla ve vlnu hysterie, která se rychle rozšířila po celém koloniálním Massachusetts. Na jaře 1692 bylo obviněno dalších 150 mužů, žen a dětí, kteří byli ušetřeni šibenice jen díky tomu, že se přiznali.

Chcete-li se dozvědět více, klikněte zde.

První světová válka, v níž bojovalo více než 30 států v dosud nevídaném geografickém měřítku, byla pravděpodobně prvním skutečně globálním konfliktem. Vyžádala si životy více než devíti milionů vojáků a neznámého počtu civilistů a podle Imperiálního válečného muzea „navždy změnila společenskou a politickou krajinu světa“.

Británie vyhlásila válku Německu 4. srpna 1914 po týdnech napětí, které následovalo po atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda v Sarajevu 28. června. V následujících měsících, kdy se Evropa propadala do války, bylo jasné, že válka nebude „vyhrána do Vánoc“.

V tomto díle seriálu Svědectví je s využitím archivních záznamů očitých svědků z Německa, Francie, Británie a Belgie vyprávěn příběh začátku války, která zničila celou jednu generaci.

Pro poslech klikněte zde.

Během několika týdnů v roce 1888 sériový vrah přezdívaný „Jack Rozparovač“ zmrzačil a zabil pět prostitutek v londýnském East Endu. Město zachvátila panika, policie pátrala po vrahovi a spekulovalo se o jeho totožnosti. Byl Jack lékař, Žid, cizinec nebo řezník? Byl Jack ve skutečnosti Jill? Jedna z teorií dokonce spojovala vraždy s vnukem královny Viktorie, princem Albertem Viktorem.

I přes výslechy desítek podezřelých se policii nepodařilo nikoho z vražd usvědčit a totožnost vraha zůstává dodnes záhadou.

Zde Simon Watts na základě dobových svědectví popisuje, jak Jack Rozparovač pronásledoval ulice viktoriánského Londýna.

Chcete-li si poslechnout, klikněte zde.

Možná největší archeologický objev všech dob, v roce 1922 našel britský archeolog Howard Carter a jeho tým neporušenou hrobku egyptského faraona z 18. dynastie: Hrobka byla plná artefaktů včetně soch a uměleckých děl – bylo jich tolik, že jejich katalogizace trvala deset let.

Objev z roku 1922, jak říká umělecký kritik Alastair Sooke, vyvolal celosvětové šílenství po starověkém Egyptě. „Západem otřásla mánie po egyptské exotice, která pronikla do vysoké i nízké kultury v oblasti hudby, výtvarného umění, módy, filmu a nábytkového designu.“
Carter se stal celosvětovou celebritou a v roce 1924 objel Ameriku, aby o svých nálezech přednášel.

Tento díl seriálu Witness se zabývá Carterovými podrobnými záznamy o jeho objevu.

Pro poslech klikněte zde.

6. srpna 1945 shodila Amerika na japonské město Hirošima jadernou bombu, která zabila asi 135 000 lidí. Během prvních tří vteřin, říká odborník Stephen Walker, byly tisíce lidí zpopelněny, protože teplota v místě výbuchu dosáhla 60 milionů stupňů Celsia – 10 000krát vyšší teploty než na povrchu Slunce.

Po útoku následovala o tři dny později druhá atomová bomba svržená na město Nagasaki, která zabila nejméně 50 000 lidí, ačkoli podle některých odhadů jich zemřelo až 74 000.

Mnozí z těch, kteří útok přežili, trpěli příznaky nemoci z ozáření, mezi něž patří zvracení, horečka, únava, krvácení z dásní, řídnutí vlasů, průjem a v nejhorších případech smrt.

Svědectví přináší vyprávění mladé japonské školačky, která útok na Hirošimu přežila, z první osoby z archivu BBC.

Pro poslech klikněte zde.

Jedná se pravděpodobně o jeden z nejpozoruhodnějších momentů v dějinách – v roce 1661 bylo z Westminsterského opatství exhumováno tělo Olivera Cromwella, aby bylo „popraveno“ za velezradu.

Jen dva a půl roku předtím, v listopadu 1658, byl Cromwellovi ve Westminsteru vypraven státní pohřeb. Jako důstojník Roundheads (parlamentní armády) na počátku občanské války v létě 1642 se Cromwell stal jednou z klíčových postav konfliktu a hrál hlavní roli v procesu s Karlem I. a jeho následném stětí. Po králově popravě byla vyhlášena republika, známá jako Commonwealth of England.

Jak tedy došlo k vykopání a symbolické popravě Cromwellova těla? Svědek pátrá….

Pro poslech klikněte zde.

Svědectví z BBC World Service je k dispozici na BBC iPlayer. Chcete-li se dozvědět více, klikněte zde.

Tento článek byl poprvé publikován v časopise History Extra v květnu 2016

.