DOC je prekurzorová molekula pro tvorbu aldosteronu. Hlavní cesta pro produkci aldosteronu je v zóně adrenal glomerulosa nadledvin. Nejedná se o hlavní sekreční hormon. Je produkován z progesteronu 21β-hydroxylázou a přeměněn na kortikosteron 11β-hydroxylázou. Kortikosteron se pak přeměňuje na aldosteron aldosteron syntázou.
Většinu DOC vylučuje zona fasciculata kůry nadledvin, která také vylučuje kortizol, a malé množství zona glomerulosa, která vylučuje aldosteron. DOC stimuluje sběrné tubuly (tubuly, které se společně větví a vyživují močový měchýř), aby pokračovaly ve vylučování draslíku podobně jako aldosteron, ale ne jako aldosteron na konci kličkovitých tubulů (distálních). Zároveň není zdaleka tak přísný při zadržování sodíku jako aldosteron, více než 20krát méně. DOC se normálně podílí na retenci sodíku pouze 1 %. Kromě jeho vrozené nedostatečné razance existuje únikový mechanismus řízený neznámým nesteroidním hormonem, který po několika dnech přehluší schopnost DOC uchovávat sodík, stejně jako je přehlušen i aldosteron. Tímto hormonem může být peptidový hormon kallikrein, který je zvýšen DOC a potlačen aldosteronem. Pokud se sodík stane velmi vysokým, DOC také zvyšuje průtok moči. DOC má asi 1/20 síly aldosteronu zadržovat sodík a uvádí se, že při vysokém příjmu vody je to jen jedno procento aldosteronu. Protože DOC má asi 1/5 vylučovací schopnosti draslíku oproti aldosteronu, musí mu pravděpodobně aldosteron pomáhat, pokud se obsah draslíku v séru příliš zvýší. Injekce DOC nezpůsobují při nízkém příjmu sodíku velké dodatečné vylučování draslíku. Je to pravděpodobně proto, že aldosteron již stimuluje odtok draslíku. Když je sodíku málo, DOC by pravděpodobně nemusel být přítomen, ale když sodík stoupá, aldosteron výrazně klesá a DOC má pravděpodobně tendenci převzít funkci.
DOC má podobnou zpětnou vazbu s ohledem na draslík jako aldosteron. Vzestup sérového draslíku způsobuje vzestup sekrece DOC. Sodík má však malý vliv, a ten, který má, je přímý. Angiotenzin (hormon krevního tlaku) má na DOC malý vliv, ale DOC způsobuje rychlý pokles reninu, a tedy angiotenzinu I, prekurzoru angiotenzinu II. DOC tedy musí nepřímo inhibovat aldosteron, protože aldosteron závisí na angiotenzinu II. Vnitřní regulace sodíku, a tedy i objemu krve, je obtížná. To znamená, že když velká dávka sodíku ohrožuje organismus vysokým krevním tlakem, nelze to vyřešit přesunem sodíku do intracelulárního prostoru (dovnitř buňky). Červené krvinky by to sice umožnily, ale objem krve by se tím nezměnil. Naproti tomu draslík lze do velkého intracelulárního prostoru přesunout, a to zřejmě pomocí DOC u králíků. Problém s vysokým obsahem draslíku v krvi lze tedy poněkud vyřešit, aniž by bylo nutné vyhazovat příliš mnoho někdy nebezpečně nedostatkového minerálu, který nelze aktivně čerpat nezávisle na sodíku. Je nezbytné udržovat celkový draslík v dostatečném množství, protože jeho nedostatek způsobuje ztrátu síly srdce. Přesun draslíku do buněk by poněkud zesílil problém se sodíkem, protože když se draslík přesune do buňky, přesune se o něco menší množství sodíku ven. Je tedy žádoucí vyřešit problém krevního tlaku co nejvíce výše uvedeným poklesem reninu, a proto se vyhnout ztrátám sodíku, kterého byl na afrických savanách, kde se pravděpodobně vyvinuli lidští předkové, obvykle velký nedostatek.
Podobnost vzoru elektromotorických sil vytvářených DOC v ledvinových tubulech při normálním příjmu draslíku a naprostá odlišnost jejich tvaru, jak je vytváří tubuly s nedostatkem draslíku, by spíše podporovala výše uvedený názor. Výše uvedené atributy odpovídají hormonu, na který se spoléhá při uvolňování přebytečného sodíku i draslíku. Působení DOC při zvyšování kallikreinu, peptidového hormonu považovaného za „únikový hormon“ sodíku, a působení aldosteronu při jeho potlačování rovněž podporuje výše uvedenou koncepci.
ACTH má větší vliv na DOC než na aldosteron. Může to být proto, aby imunitní systém měl kontrolu nad regulací elektrolytů během průjmu, protože během dehydratace aldosteron prakticky mizí, i když renin a angiotenzin stoupají vysoko. Právě proto, že aldosteron mizí, jsou doplňky draslíku během dehydratace velmi nebezpečné a nesmí se o ně pokoušet dříve než hodinu po rehydrataci, aby se hormony mohly dostat do jádra.
Primárním účelem DOC je regulace elektrolytů. Má však i další účinky, např. odstraňuje draslík z leukocytů a svalů, tlumí tvorbu glykogenu a stimuluje enzym lysyloxidázu obsahující měď a pojivovou tkáň, kteréžto vlastnosti může organismus využít k přežití při střevních onemocněních s nedostatkem draslíku.Větší účinnost DOC při umožnění vylučování sodíku (nebo by možná měla být vyjádřena jako neúčinnost při retenci) musí být částečně způsobena morfologickými změnami v ledvinových buňkách, protože únik z retence sodíku DOC trvá několik dní, než se projeví, a když se tak stane, jsou tyto buňky mnohem účinnější při vykládání sodíku, pokud je sodík následně přidán, než buňky zvyklé na předchozí nízký příjem. Nízký příjem soli by tedy měl paradoxně chránit před ztrátou sodíku při pocení.
Progesteron zabraňuje některým ztrátám draslíku DOC.
.