12 tajemství designérů kukuřičného bludiště

Příště, až se beznadějně ztratíte v kukuřičném bludišti, věnujte trochu času designérovi, který vás tam dostal. Navrhování kukuřičných bludišť je relativně nová profese, sezónní kukuřičná bludiště, jak je známe, se prosadila teprve v posledních zhruba několika desetiletích – ale už se vyvinula v uměleckou formu. Mluvili jsme s designéry s uměleckým, zemědělským a divadelním vzděláním o tom, co je potřeba k vytvoření nezapomenutelného bludiště.

1. A BACKGROUND IN ART-OR THEATER-CAN BE HELPULF.

Jimmy Golub, který se svou ženou Janine provozuje farmu Our Farm nedaleko Syrakus ve státě New York, se nechce nazývat umělcem. Nemůže se však ubránit přirovnání toho, co od roku 1999 každoročně dělá na svém kukuřičném poli, ke komponování obrazu. „Pole je moje plátno, sázecí stroj je můj štětec a semena jsou moje barvy,“ říká v rozhovoru pro Mental Floss.

Ať už tvůrci kukuřičného bludiště sázejí kukuřici do tvaru bludiště, jako to dělá Jimmy, nebo se řídí standardní praxí a vyrývají cesty, jakmile obilí stihne dorůst několika centimetrů výšky, umělecký pohled je pro tento úkol přínosem. Megan Hurd-Deanová je v rodině tou kreativní osobou a od střední školy má na starosti navrhování bludiště na farmě Hurd Family Farm v newyorském Hudson Valley, kterou provozují její rodiče. Pomáhá s mnoha aspekty farmy, ale jak říká pro Mental Floss: „Kukuřičné bludiště bylo vždycky moje dítě.“

Zakladatel společnosti Amazing Maize Maze Don Frantz není farmář – k navrhování kukuřičného bludiště se dostal z tvůrčího prostředí. Po muzikálech na Broadwayi a v Disneylandu se rozhodl, že jeho dalším projektem bude kukuřičné bludiště. Od té doby navrhoval bludiště po celém světě, od Číny po Pensylvánii. Hlavní designér společnosti MazePlay Chayce Whitworth také přišel do firmy s uměleckým vzděláním, nikoli se zemědělským. Když studoval umění na vysoké škole, kamarád ho zkontaktoval s farmářem, který hledal výkresy. „Ani jsem nevěděl, k čemu je používá,“ říká pro Mental Floss. „Když jsem pak dokončil vysokou školu, zavolal mi a zeptal se, jestli bych se nechtěl posunout trochu dál a proměnit tyto kresby v návrhy kukuřičných bludišť, od té doby jsem designérem kukuřičných bludišť.“

2. MŮŽE TO BÝT TECHNICKÉ.

Umělecký talent není to jediné, co se od designérů kukuřičných bludišť vyžaduje. Poté, co si návrháři načrtnou svůj návrh na grafický papír, musí spočítat, kolik řádků kukuřice vyjde na každý blok, a pak tento tvar znovu vytvořit na poli – buď pomocí traktoru, nebo ručně. V některých případech návrháři používají nástroje GPS (například sekačku řízenou GPS), aby se ujistili, že každý prvek bludiště je na správném místě. Jimmy Golub je kreativní při používání běžné mapové aplikace tak, že přes telefon přelepí papír s načrtnutým návrhem. „Pak chodím tak, aby modrá tečka sledovala obrys,“ říká. Tato metoda je užitečná zejména u složitějších návrhů, jako je Golubovo bludiště ve tvaru Spojených států.

3. PLÁNUJÍ VČAS.

Většina lidí začíná přemýšlet o kukuřičném bludišti až na podzim, ale návrháři kukuřičného bludiště musí začít pracovat mnohem dříve. Podle Frantze začíná s brainstormingem nápadů už před Vánocemi. „Farmáři v listopadu zorají pole, sklidí úrodu a rádi začnou mluvit o tom, jaké bude téma na příští rok,“ říká. Mezi návrhy bludišť, které v minulosti vytvořil v rámci projektu Amazing Maize Maze, patří například sluneční soustava, „největší živé sluneční hodiny“ nebo rekonstrukce Washingtonova přejezdu přes Delaware.

Samotné vysekávání bludiště není časově nejnáročnější: Je to shoda na konečném návrhu. „Je to spousta práce tam a zpět s farmáři na předběžných náčrtech a získání správných rozměrů pole,“ říká Whitworth. „Takže proces navrhování může mít několik kroků, které se protáhnou na několik měsíců, aby byl správný.“

4. Snaží se přidávat INTERAKTIVNÍ PRVKY.

Frantz přistupuje ke každému bludišti, které navrhuje, stejně jako k představení v zábavním parku nebo k muzikálu. „Nejraději mám publikum v zajetí,“ říká. „To znamená, že jediné, co musím dělat, je bavit je, když jsou uvnitř.“ První bludiště, které navrhl, proměnil v show tím, že podél cesty přidal interaktivní prvky, jako jsou barevné vlajky, krabice se vzkazy a trubky, kterými mohou hosté mluvit s lidmi v různých částech bludiště. Jak postupovali, sbírali dílky, které se sčítaly a vytvářely mapu. „Teorie je taková, že každé tři minuty hráč dostane něco, na co může reagovat,“ říká Frantz.

Frantz také z produkce muzikálů ví, že hudba je skvělý způsob, jak budovat atmosféru. „Od začátku mi bylo jasné, že chci, aby se hudba linula kukuřičným polem, a podle mě je nejlepší skladba, kterou můžete v kukuřičném poli pustit, znělka Jurského parku.“ Tvar jeho prvního bludiště byl dinosaurus (konkrétně „Cobosaurus“, jako v kukuřičném klasu), takže výběr písně byl vhodný.

Dnes je interaktivita kukuřičných bludišť pro hosty normou: je to způsob, jak udržet hosty v napětí, ať už se s bludištěm potýkají, nebo jím projíždějí. „Vím, že rodiny si rády hrají,“ říká Dean-Hurd. „Aby měly ještě něco jiného na práci než se ztratit.“

5. POUŽÍVAJÍ TRIKY, KTERÉ VÁS ODVEDOU ZE SPRÁVNÉ CESTY …

Pokud chcete projít kukuřičným bludištěm, aniž byste se ztratili, dejte si pozor na tento trik, který někteří designéři používají, aby poslali lidi špatným směrem. „Přesně ve chvíli, kdy se objeví odbočka, o které je jasné, že ji všichni udělají, umístíte na protější cestu něco zábavného,“ říká Frantz. „Takže když je tam poštovní schránka, mluvící trubka nebo něco podobného, můžete lidi odlákat od správné cesty, a to jim nepřipadá jako podvod, protože za to dostanou odměnu.“

6. … ALE NESNAŽÍ SE BÝT PŘÍLIŠ ZLODĚJSKÝ.

Konstruktéři kukuřičných bludišť chtějí, aby jejich bludiště byla náročná – ale ne tak náročná, aby rodině zkrátila čas na sběr dýní. Frantz říká, že jedním ze způsobů, jak hosty od bludiště odradit, je vyvolat v nich pocit hlouposti. „Nechcete, aby se hráč cítil jako hlupák, jako by ho někdo využil.“ Jedním ze způsobů, jak toho může designér dosáhnout, je příliš dlouhá slepá ulička. „Pokud jdete příliš daleko, než si uvědomíte, že je to slepá ulička, je to prostě podlé,“ říká Frantz.

Na Golubově farmě, kde se bludiště zaměřují na spoustu mladších školáků, je také důležitá spravedlnost. „Lidé, kteří k nám přijíždějí, nechtějí strávit dvě hodiny v kukuřičném bludišti,“ říká Golub. „Chceme, aby ti, kteří sem přijdou, prošli rovnou. Nechceme, aby špatně odbočili, protože jsme časově omezeni.“

Na farmě Hurd Family Farm si hosté mohou vybrat mezi větším, obtížnějším bludištěm a jednodušším mini bludištěm uvnitř bludiště. „Máme takovou smíšenou skupinu lidí, kteří na farmu přijíždějí,“ řekl Hurd-Dean. „Chtěli jsme to lidem usnadnit.“ A pokud se hosté přesto z nějakého důvodu ztratí, jsou kolem bludiště rozmístěni zaměstnanci, na které mohou zavolat o pomoc.

7. KORUNA NEVŽDY SPOLUPRACUJE.

Málokterý umělec je nucen přizpůsobovat se přírodě tak jako tvůrci kukuřičného bludiště. Po měsících strávených dokončováním návrhu musí být připraveni provést změny na poslední chvíli podle toho, jak se v daném roce dařilo úrodě kukuřice. „Jedna věc, o které jsem v umění nikdy nepřemýšlel, je, jak moc počasí ovlivní mé návrhy,“ říká Whitworth. „Pokud je sucho, některé oblasti kukuřice rostou sporadicky a já musím návrh upravit tak, aby stále vypadal dobře, ale aby se vyhnul této oblasti se špatnou kukuřicí.“ V mnoha případech musí tyto úpravy provést ve stejný den, kdy je kukuřice připravena k sekání. „Je to výzva navrhnout něco úžasného a pak to za pár hodin musíte zničit a udělat z toho něco jiného, a doufám, že je to pořád úžasné.“

8. ŘEŠENÍ NĚKTERÝCH BLUDIŠŤ TRVÁ CELÝ DEN.

Průměrné bludiště může trvat 20 minut, ale některá trvají mnohem déle. Frantz říká, že většině lidí trvá projít jedno z jeho větších bludišť něco mezi 90 minutami a dvěma hodinami. V bludišti, které navrhl v kalifornské Ventuře, trvalo jedné skupině šest a půl hodiny, než se dostala na konec – což je pro jeho bludiště rekord. „Nechali si přivézt pizzu,“ říká.

9. VĚTŠÍ NENÍ VŽDY LEPŠÍ.

Když se Frantz na začátku 90. let 20. století začal věnovat agroturistice, kukuřičná bludiště nebyla ve Spojených státech příliš rozšířená a první bludiště, které navrhl, překonalo rekord v rozloze tří akrů. Dnes se tříakrové bludiště považuje za malé, typické bludiště má v průměru pět až osm akrů. V závodě o překonání nových rekordů jsou designéři se svými návrhy kukuřičných bludišť stále ambicióznější a vrcholu dosáhli v roce 2014, kdy poblíž Sacramenta vzniklo bludiště o rozloze 63 akrů, které vyvolalo četná volání na linku 9-11 od lidí, kteří v něm uvízli. (Od té doby se o překonání rekordu žádná farma nepokusila, možná z respektu k místním policejním složkám.)

Frantz říká, že snaha o dosažení určité rozlohy může vést k nedbalému návrhu. „Chcete, aby si hosté zahráli co nejvíce bludišť a zároveň ušli co nejmenší vzdálenost – aby byla co nejkompaktnější,“ říká. Pět akrů je podle něj ideální číslo: „Zjistil jsem, že mezi šesti a pěti akry není v požitku diváků žádný rozdíl. A je to jen další akr, o který se musí farmář starat a udržovat ho.“

10. BLÁZINCE JSOU PŘÍLEŽITOSTÍ PRO BRANDING.

Přestože hosté nevidí celkový design bludiště ze země, neznamená to, že ho nikdy neuvidí. Farmy rády uvádějí fotografie svých bludišť pořízené shora na pohlednicích a propagačních materiálech. Většina návrhářů kukuřičných bludišť vychází z obrázku, který bude dobře vypadat na letecké fotografii. Může to být něco, co pozná každý – například postava z popkultury -, ale často je to sdělení, které je specifické pro danou farmu. Frantz říká: „Je to něco, co chtějí lidé sdělit komunitě, ať už v rámci marketingu, přímé reklamy nebo komunitního ducha.“ A pokud návrh obsahuje jméno farmy, znamená to pro ni bezplatnou reklamu pokaždé, když je obrázek bludiště sdílen.

11. KOMPLIKOVANÉ DESIGNY JSOU JEJICH NEVÝHODOU.

Farmáři mohou po designérech chtít, aby se s jejich bludišti vyřádili, ale zkušený designér ví, že na to nemá přistoupit. „Číslo jedna je přimět lidi, aby svůj návrhový nápad zjednodušili,“ říká Whitworth. „Většina lidí chce mít v návrhu co nejvíce předmětů a věcí.“ Nejenže se složité návrhy obtížně realizují, ale také ze vzduchu tolik nevyniknou jako jednodušší obrázek. „Pokud na první pohled nepoznáte, co je to za design, tak se vám to tak trochu nepovedlo.“

12. V případě, že se jedná o design, který je na první pohled nepoznatelný. MYSLÍ NA AUTORSKÁ PRÁVA.

Autorský zákon se o reprodukci obrázků v podobě kukuřičných bludišť nijak zvlášť nezmiňuje, ale Golub neriskuje. V roce, kdy navrhl bludiště ve tvaru kytary Stratocaster, se spojil se společností Fender a požádal ji o povolení. „Museli se kvůli tomu sejít,“ vzpomíná. Nakonec dostal svolení labyrint vyrobit – pokud bude obsahovat registrovanou ochrannou známku -, ale ne vždy se mu držitelé autorských práv ozvou. V takových případech přijímá další opatření. „Když jsme dělali Bugse Bunnyho, napsali jsme Warner Bros. a nikdy se nám neozvali. Každý rok děláme pohlednici a já jsem na ni napsal ‚slavný králík‘.“