V roce 1973 byl republikánský viceprezident Spiro Agnew nucen odstoupit v důsledku sporu o jeho osobní daně. Podle podmínek 25. dodatku se uvolněné místo viceprezidenta obsadí, když prezident navrhne kandidáta, kterého potvrdí obě komory Kongresu. Republikánský prezident Richard Nixon tak měl za úkol vybrat viceprezidenta, který by získal většinovou podporu obou komor Kongresu, jež ovládali demokraté.
Prezident Nixon zvažoval výběr bývalého texaského guvernéra Johna Connallyho, newyorského guvernéra Nelsona Rockefellera a kalifornského guvernéra Ronalda Reagana. Nixon se však rozhodl pro vůdce menšiny ve Sněmovně reprezentantů Geralda Forda z Michiganu, umírněného republikána, který byl mezi členy Kongresu oblíbený a který se s Nixonem dobře přátelil. Ford získal s velkým náskokem souhlas obou komor a 6. prosince 1973 složil přísahu jako 40. viceprezident Spojených států. V roce 1974 Ford nastoupil do prezidentského úřadu poté, co skandál Watergate vedl k rezignaci prezidenta Nixona.
.