Jeden z každých 200 lidí v Británii je bez domova – spí na ulici nebo trčí v dočasném ubytování, včetně ubytoven a B&B, vyplývá z analýzy charitativní organizace Shelter. Možná vás však překvapí, že přestože nemají zajištěný domov, malá, ale významná část lidí bez domova má placené zaměstnání.
Získání práce je často prezentováno jako řešení, jak dostat lidi z ulice. Bývalá premiérka Theresa Mayová v projevu o řešení bezdomovectví skutečně řekla:
Řešení bezdomovectví … je o něčem víc než jen o ubytování … klíčové je zajistit, aby lidé mohli pracovat a vydělávat a neocitli se v takové situaci.
Práce však ne vždy nabízí cestu z chudoby – a mnoho lidí, kteří pracují, se nadále potýká s nejistotou bydlení. Nedávná analýza charitativní organizace Shelter zabývající se bydlením skutečně zjistila, že 55 % rodin v dočasném ubytování pracuje. A že tento nárůst „pracujícího bezdomovectví“ je způsoben kombinací drahých soukromých nájmů, pokračujícího zmrazení příspěvků na bydlení a chronického nedostatku sociálního bydlení.
Priced out
Náš nový výzkum odhaluje zkušenosti 18 pracujících lidí, kteří byli bez domova nebo jim bezdomovectví ve Walesu hrozilo.
Zjistili jsme, že lidé přišli o domov z různých důvodů. Patřilo mezi ně vystěhování, rozpad vztahu a ukončení krátkodobých nájemních smluv. Poté se potýkali s vysokými počátečními náklady na zahájení nového nájemního vztahu – s kaucemi a poplatky pronajímatelům. Vzhledem k nízkým příjmům byli lidé, se kterými jsme hovořili, vyloučeni ze soukromých nájemních domů. Jeden z účastníků naší studie vysvětluje více:
Prohlíželi jsme si různé nemovitosti, ale všechny byly daleko za hranicí rozpočtu, na který bychom měli nárok při , no při mém platu… Pokud jste rodina s nízkým příjmem… není tady v soukromém sektoru moc s čím pracovat.
I tam, kde si mohli nemovitost dovolit, byli mnozí diskriminováni pronajímateli, kteří nechtěli přijmout nájemníky pobírající příspěvek na bydlení:
Každý telefonát s agentem, který pronajímá nemovitost, mě hned odmítl… otočí a řeknou: „Vlastně tuhle nemovitost nemůžete mít, protože budete pobírat příspěvek na bydlení.“… Pracuji na částečný úvazek“.
Omezené možnosti
Interviewované osoby hovořily o tom, že pro ně bylo velmi náročné zůstat v práci a zároveň čelit bezdomovectví. Jeden z účastníků hovořil o tom, že se snaží být reprezentativní, protože si nemá kde vyprat oblečení:
Vracel jsem se, no, domů na pole, smradlavý, páchnoucí odpadky mám… nemám si kde vyprat oblečení.
Práce mohla také omezovat možnosti bydlení, protože najít cenově dostupné ubytování v dojezdové vzdálenosti od pracoviště bylo náročné:
Nabízeli nám dočasné bydlení, ale neměli nic …pracuji v pečovatelském domě, kde dělám pozdní směny…také pracuji v místní hospodě a někdy končím až v jednu ráno…nemohu chodit pěšky do několika vesnic přes a nemohu si dovolit taxíky.
Další osoba, se kterou jsme mluvili, vysvětlovala, že vhodné ubytování není vždy možné:
Když pracujete na profesionálním místě a musíte si vzít do práce košili a kravatu a boty a vypadat vyžehleně a vyžehleně, tak se mi opravdu nechce …ani nevím, jestli tam ty boty ráno ještě budou.
Žádná podpora
Mnoho účastníků mělo pocit, že jsou na všechno sami. A bez jiných možností někteří střídavě přespávali na černo, na gauči a v autech a karavanech. Jiní se přestěhovali do nevhodného ubytování:
Vlastně jsme si našli dům, i když si myslím, že není vhodný. Není v něm ústřední topení a je v něm vlhko, můj syn má astma.
Jeden účastník se zadlužil, aby se dostal k ubytování. Tím se sice zbavil bezprostřední hrozby bezdomovectví, ale nyní byl v nemovitosti, kterou si nemohl dovolit:
Připadám si, jako bych v tom bytě dřepěl… Neustále svádím bitvy s kontokorentem… Mám bydlení, ale finančně na tom nejsem dobře… Byl jsem v situaci, kdy jsem neměl žádné možnosti.
Jak zdůrazňuje náš výzkum, být zaměstnaný není jednoduchým řešením bezdomovectví. A pokud to Spojené království myslí s ukončením bezdomovectví vážně, je třeba řešit širší problémy, jako je nízká mzda, nejistá práce a nedostatek dostupného bydlení. Bez těchto změn se problém ještě zhorší.