Všichni jsme viděli pátou sérii Black Mirror. Recenzi si můžete přečíst zde. Černé zrcadlo se specializuje na zobrazení satiry, dystopického prostředí a temné stránky technologického pokroku až dystopie. Mnoho spisovatelů science fiction si toto téma oblíbilo.
Vybrat z nespočtu přečtených děl jen pět povídek se ukázalo jako obtížný úkol.
Klikněte na název povídky a přečtěte si ji! Podívejte se na mé stránky zde.
Jsem velkým fanouškem Vonnegutových sci-fi děl. Každá jeho povídka čtenáře zmate. Díky chytrému využití satiry, dobře umístěným ironickým poznámkám a složitým postavám skutečně vynikne záměr, s nímž příběh píše.
Přejdu-li k Harrisonu Bergeronovi, lidé ho znají díky jeho románům, ale toto je skutečné mistrovské dílo v oblasti dystopické literatury. Vonnegut používá datum 2081, dobu, kdy vláda zavádí rovnost na všech úrovních. Příběh není věrný dystopickému tématu na začátku. Ale to je Vonnegutův záměr, aby nás přesvědčil, že tento svět je lepší než ten náš současný, umocňuje to vypravěčem, který systému věří.
Nikdo není hezčí, chytřejší nebo jakkoli lepší než kdokoli jiný v tomto světě prováděném prostřednictvím handicapů vysazených k paliaci konkrétních výhod respektive pro každého jedince.
George Bergeron je velmi inteligentní, a tak si nese mentální handicap rádio, které omezuje jeho používání myšlení. Zatímco jeho žena Hazel je ve všech ohledech průměrná. Příběh vypráví o jejich synovi Harrisonovi, který je jim odebrán, protože je výjimečný ve všem, co dělá.
Koncept věčného opakování a zneužití kontroly naplňuje Vonnegutovu dystopii.
„Všichni se rodí rovní, možná by měli rovní i zemřít.“
Amaryllis- Carrie Vaughnová
Tuto povídku jsem četla během nejnudnější přednášky na vysoké škole. Amarylis je něžný příběh s temnou premisou. Příběh začíná ve světě přísně kontrolovaném kvótami. Ty omezují zdroje i počet obyvatel na minimum, aby nedošlo k dožití vyřazených.
Mary, dítě, které se nemělo narodit, opovrhované okolím. Je kapitánkou rybářské lodi Amaryllis. Vaughn se pouští do popisu nespravedlnosti světa, jemuž vládnou kvóty. Neukazuje však jejich realizaci jako prospěch světa.
Tento příběh tedy více než dystopický vychází jako nevyhnutelnost. Již nyní jsme svědky dopadu na planetu. Klimatické změny jdou z kopce. Vaughn se tím dále nezabývá; I když je to napsáno krásně, myslím, že skutečný dopad celého tématu zůstává nedotčen.
Každá totalitní vláda nahání hrůzu, a to právem. Vaughnův svět mi však dovolil doufat v ten lepší. V budoucnost bychom měli spíše doufat, než se jí obávat. To jsem se naučil od tvůrčího Amarylise.
Ženatý na Marsu- Martin Amis
Je rok 2049. Dostáváme signál z Marsu od osamělého přeživšího příslušníka staré civilizace. Říká si údržbář. Robot s principy a konstrukcí celého vesmíru na pevném disku. Naprogramování robota určuje, že se odhalí pouze v případě, že Zemi dotlačíme do bodu, odkud není návratu. Před blížící se zkázou však není úniku, protože za dvacet let nás stejně rozdrtí asteroid o velikosti Grónska.
V příběhu však vystupuje ještě jeden údržbář, Pop Jones, který pracuje v posledním nezávislém britském sirotčinci. Tommyho v sirotčinci znásilní.
Náš Pop Jones přijde na to, že znásilnění je dílem ředitele, a zatímco se tak děje, vláda dostane ultimátum od údržbáře na Marsu.
Soulad mezi koncem světa a osobním dramatem zprostředkovaným prostřednictvím školníků v tomto dystopickém světě je úžasný.
4. Vítejte v opičárně- Kurt Vonnegut
Ano, to je zase Vonnegut! Na jeho povídkách prostě něco je, oslovují mě na jiné úrovni. Opičí dům dystopický svět je zpustošený přelidněním. Vláda tedy jako krajní opatření odebrala potěšení plynoucí ze sexu. Není to průšvih?“
Také existují Etická centra sebevražd, kde krásné panenské hostesky pomocí injekčních stříkaček pokojně zabíjejí dobrovolné sebevrahy. Je to hrůzný svět.
Příběh sleduje hostesku Nancy, kterou unese Billy Básník, „nicka“, která dokáže cítit rozkoš ze sexu. Jak se jí hroutí svět, hroutí se i její představy o sexu, světě a hlavně o sobě samé.
Vonnegut svůj děsivý svět naplňuje absurdním humorem. Hlas rozumu v příběhu se neustále mění. Ach, fanoušci černého zrcadla, tohle je pro vás ideální příběh. Odebrání nejpřirozenějších lidských tužeb nahrazuje sklon a potřeba spáchat předčasnou sebevraždu.
Vítejte v opičárně ospravedlňuje svůj název hned několikrát.
Útěk z pavoučí hlavy – George Saunders
GUYS! Největší průser jsem si nechal na konec. Pavoučí hlava mi zničila schopnost důvěřovat svým rozhodnutím. Je to příběh, v němž je zkoušena pevnost lidských hranic. Tyto hranice jsou emocionální, morální i fyzické. Příběh nutí čtenáře, aby si položil dvě otázky.
Těmi jsou „v jakém okamžiku převáží vrozený smysl pro empatii nad velitelským vlivem chemického složení těla“ a „v jakém okamžiku je člověk nucen zajít tak daleko, že zabije sám sebe, aby ochránil blaho jiného nevinného člověka“.
Základním tématem je hledání lidskosti. Co z nás dělá lidi? Zejména v jakém okamžiku převáží naplnění naší přirozenosti cítící bytosti nad touhou uspokojit naše nadřízené a vědecký pokrok, který hodlají vytvořit. „Útěk ze Spiderheadu“ tvrdí, že jako lidé jsme vrozeně empatičtí a jsme proti způsobování bolesti a nepohodlí jinému nevinnému člověku.
Distopický příběh je vyprávěním v první osobě, které vypráví muž jménem Jeff, odsouzenec v alternativním vězeňském systému, kde se provádějí vědecké experimenty ve snaze potvrdit účinky různých sér se schopností měnit mysl.
Kontrastní názory dobra a zla na využívání lidí jako pokusných králíků. Vytvořením tohoto střetu mezi dobrem a zlem může Saunders ukázat, kdo je vítězem. Zde je to pravděpodobně „dobro“, kdo má navrch. Je však důležité si zde uvědomit, kdo nebo co přesně je „dobro“. Jeff je odsouzený vrah. Abnesti je pokrokový vědec na pokraji zázračného objevu. Základní definice postav, jako jsou tyto, při hledání „dobra“ nestačí, protože „dobro“ nespočívá ve vzhledu těchto mužů, ale v těch vlastnostech a činech, které se vztahují k jejich lidskosti.
Doufám, že se vám můj první příspěvek bude líbit v mnoha dalších! Více o mém podniku si můžete přečíst zde.