Tento článek byl původně publikován na serveru Invisible Gamer 18. září 2014.
K krachu videoher došlo v roce 1983. Člověk by si myslel, že bude těžké najít nějakou dobrou hru z tohoto roku, ale popravdě řečeno, krach se výrazně dotkl západních konzolí a vývojářů a nezpůsobil zastavení celého odvětví. Nasycení tehdejšího trhu zabilo zájem mnoha spotřebitelů, což vedlo mnohé k přesvědčení, že videohry jsou jen výstřelek a že bublina tohoto média splaskla. S odstupem času víme, že tomu tak není, a můžeme si udělat trochu jasnější obrázek o kvalitních hrách té doby. Vzhledem k tomu, jakou část světa krach zasáhl nejvíce, není překvapením, že nejlepší videohry, které vyšly v roce 1983, vytvořili japonští vývojáři. Ve skutečnosti budou japonské videohry po mnoho dalších let vládnout trhu jak z hlediska kvality, tak z hlediska finančního úspěchu a budou i nadále zaujímat velkou část spotřeby videoher západními hráči. Někteří se domnívají, že v roce 1983 vznikl skutečný počátek internetu, vyšel třetí nejlepší film Hvězdných válek a největší sugesce, kterou kdy David Bowie vložil do písně. Pojďme si tedy zatančit a podívat se na šest nejlepších her roku 1983.
Poznámka: Vzhledem ke stále komplikovanější povaze této myšlenky bude dost obtížné psát nějak dlouze o každé hře, kterou jsem hrál. Takže to neudělám, i když mi trochu pomohou kolegové z Neviditelného hráče.
Čestné uznání – Spy Hunter
Vývojář/vydavatel: Bally Midway
Seth Scott: Tak ať to máme hned z krku. Spy Hunter jsem nikdy neporazil. Vlastně ani nevím, jestli se ta hra dá porazit. Vím ale, že hratelnost je tak rychlá a křečovitá, jak jen může být, a je to vzrušující pokaždé, když zasunu cartridge. Spy Hunter je „endless driver“ a dává vám pod kontrolu jedno z nejsvižnějších aut, které kdy toto médium zdobilo. Většina dnešních her má hodinové intro a nudné cutscény, ale Spy Hunter vás vysadí na kraji silnice a vyrazíte. Vaším cílem je odrážet ostatní vozidla a přitom sbírat kulomety, olejové skvrny a kouřové clony. Podle obrázku na krabici jsem si vždycky myslel, že cílem je na konci zachránit dívku, ale bohužel si myslím, že to byla jen lest. Prostě jste měli „neumřít“. Bez ohledu na to je Spy Hunter vysokorychlostní napínavá jízda s pevným ovládáním, jejíž zvládnutí vyžaduje precizní dovednosti a cvik.
Michael Burns: Sakra, Spy Hunter je tak úžasný, že o něm musím taky něco říct (a ještě k tomu ve verzi pro NES). Ještě teď si můžu pobrukovat ústřední píseň… i když jsem ji neposlouchal na YouTube, když jsem to psal… i když má jen 20 sekund. Na tom nezáleží. Víc to nepotřebuje. Jak řekl Seth, tahle hra pravděpodobně nemá konec. Já jsem ho rozhodně neviděl. Přecházíte z jednoho úseku dálnice na druhý, brázdíte silnice s až příliš rychlou verzí KITTa z Knight Ridera, někdy likvidujete ostatní auta olejovými skvrnami, kouřovými clonami nebo kulomety a někdy vjedete do zadní části návěsu, ze kterého se vynoříte jako motorka, která vypadá tak trochu jako spálená rupie. Na tom nezáleží. Tahle hra je úžasná a netuším, proč je to jen čestné uznání, ale to je fuk… není to můj seznam.
#6 – Tapper
Vývojář: Marvin Glass and Associates
Vydavatel: Bally Midway
Tapper je taková dospělá hra, lidi. Především se jmenuje Tapper (smích). Za druhé, podáváte alkoholické nápoje! Třeba pivo Budweiser! Ale pak musela společnost Bally Midway přijít a zkazit to hrou Root Beer Tapper, dětskou verzí hry bez veškerého product placementu a… no, měla všechno ostatní. Ta hra je ale v podstatě Tapper, a tak vás donutí nenávidět netrpělivé zákazníky skoro stejně jako práce ve skutečném zákaznickém servisu, a to prostřednictvím balancování na hraně hry. Tapper svým ostrým, kresleným vizuálem rozhodně vyniká po vizuální stránce, zejména s ohledem na dobu svého vydání, a jeho zběsile náročná hratelnost představuje ten správný druh akce, který vídáte u jiných arkádových velikánů. Jen se ujistěte, že hrajete a/nebo pijete zodpovědně.
#5 – Gyruss
Vývojář: Konami
Vydavatel: (Severní Amerika)
Gyruss je dítětem lásky her Tempest a Galaga. Gyruss, v podstatě trubková střílečka, převzal 3D perspektivu a kruhový pohyb z Tempestu, ale abstraktní estetiku vyměnil za rozpoznatelnější téma vesmírné střílečky. Navíc na obrazovku vstupují vlny nepřátel, kteří střemhlav bombardují hráčovu loď podobně jako nepřátelé v Galagě. Samozřejmě, že popisovat Gyruss pouze ve vztahu k jiným, známějším hrám je poněkud medvědí služba, ale také to odhaluje vrozené kvality a předpoklady hry. Pohyb po obrazovce je vyloženě zábavný a vzrušující a uspokojivá výzva vesmírné střílečky stále přítomná.
#4 – Mappy
Vývojář: Namco
Vydavatel: Bally Midway (North America)
Namco má za sebou kvalitní tvorbu roztomilých her na počátku 80. let, a to v podstatě každoročně. V roce 1983 to byla hra Mappy. Válka myšího policisty v ulicích proti kočičím lupičům je nedoceněným zážitkem z doby, kdy společnosti Namco vládly Pac-Man, Galaga a Dig Dug. Stejně jako u těchto her tvoří velkou část přitažlivosti dokonalý estetický a zvukový design. Stejně jako u těchto her, a upřímně řečeno v menší míře, je druhou částí hratelnost. Ačkoli je Mappy prodchnut mocí zákona, proti zločinným kočkám toho moc nezmůže. Místo toho je cílem hry posbírat všechny ukradené předměty a nepřátelům se lze vyhnout pouze za pohybu z trampolín. I na dnešní poměry je Mappy zajímavý tím, že hráč nestřílí ani nezabíjí. V porovnání s jinými velkými hity společnosti Namco hratelnost postrádá onu spršku virtuálního kokainu, která dělá Mappy tak návykovou. Přesto je těžké nehrát hru s policejní myší alespoň na chvíli.
#3 – Donkey Kong 3
Vývojář/vydavatel: Nintendo
Donkey Kong 3 se nepodobá žádné jiné Donkey Kong hře. A není to proto, že by byla opravdu dobrá nebo špatná. Ne, je to tak trochu jen kvůli Stanleymu. Donkey Kong 3 nemá kromě samotné opice téměř žádné rozpoznatelné prvky; hra se dokonce ani nehraje jako původní série. „Broukář“ Stanley musí vyhnat Donkey Konga, který se usídlil ve velmi nudném pánském skleníku, a pokouší se o to tak, že ho… postříká sprejem proti hmyzu. Při vertikální navigaci po plošinách musí hráč zlikvidovat všechny hmyzí nepřátele nebo Donkey Konga vytlačit směrem k hornímu okraji obrazovky. Donkey Kong 3 je tedy divný, zejména ve srovnání se svými předchůdci, ale to neznamená, že není dobrý. S o něco menší výzvou a jaksi repetitivnější akcí si Donkey Kong 3 neudrží pozornost dlouho, ale přesto je to zajímavý kousek historie Nintenda a zábavná hra.
#2 – Dragon’s Lair
Vývojář: Advanced Microcomputer Systems
Vydavatel: Dračí doupě je sotva videohra: Cinematronics
Dračí doupě je sotva videohra. Rozhodně se však jedná o jednu z nejlepších sbírek quick-time eventů, které se podařilo zakódovat. Jo, a je to jedna z nejlépe vypadajících videoher vůbec. A ano, vyšla v roce 1983. Postaral se o to jeden člověk a jeden neuvěřitelně krátce existující mediální formát. Dračí doupě běželo na LaserDisku, který měl zejména na tehdejší dobu neuvěřitelně velký úložný prostor. To otevřelo dveře bývalému disneyovskému animátorovi Donu Bluthovi, jehož animované filmy v 80. letech jako jedny z mála výrazně zpochybnily Disneyho nadvládu, k vytvoření nádherného uměleckého díla. Z hlediska příběhu a hratelnosti není Dračí doupě, pravda, příliš působivé. Poněkud neochotný hrdina Dirk Odvážný se pokouší zachránit princeznu Daphne před drakem Singem a hráčův vstup se omezuje na rychlé volby v náročném, rychlém sledu. Hráčova volba je zcela omezena na chůzi doleva nebo doprava, skákání nebo uhýbání, uhýbání nebo vraždění. A Dirka uvidíte zavražděného, vzhledem k obtížnosti hry, v morbidně komických scénách. Scénách, které, jak již bylo zmíněno, vypadají jako animovaný film. To nakonec definuje kvalitu Dračího doupěte. Hratelnost je zábavná, ale opakující se a jednoduchá, ale umělecký potenciál videoher poprvé dokázalo Dračí doupě, krásný, Donem Bluthem animovaný zážitek stojící mezi pixelovými konkurenty.
#1 – Mario Bros.
Vývojář/vydavatel: Nintendo
Mario Bros. představil Maria v jeho „vlastní“ hře, pojmenované po něm. V ní byl představen Luigi. Zavedla myšlenku, že Mario Bros. jsou instalatéři v newyorské kanalizaci. A pak už bylo všechno „super“ a tak nějak divnější. Obecná témata prvních her s Mariem byla různorodá, podivná a nesouvisející a nějakou dobu to tak zůstalo. Neexistoval ještě ucelený mariovský „vesmír“, ale existovala ucelená mariovská kvalita, kterou dále demonstrovaly hry Mario Bros. Opět se ještě neprosadil hlavní pilíř mariovské série Mario ani neuměl skákat po nepřátelích! Místo toho bylo třeba na každého nepřítele zespodu narazit a skopnout ho z plošinek, aby bylo možné vyčistit každou fázi. A příjemné prvky skutečně spojují základní herní premisu, jako je závěrečné zrychlení nepřítele a přidání nových nepřátel a překážek s novými vzory a vlastnostmi. Díky návykovému postupu se hra stala jednou z mála arkádových her, které dokázaly udržet mou pozornost delší dobu. Tato kvalita Mario Bros. se jistě rozšiřuje i do širšího měřítka, protože přitáhla pozornost, která odstartovala dlouholetou a uznávanou sérii her, a to z dobrého důvodu.
V roce 1983 došlo k několika důležitým událostem ve videoherním průmyslu a v neposlední řadě k vydání několika opravdu, ale opravdu dobrých her. Hráli jste některou z nich? Jaké jsou vaše nejoblíbenější z roku 1983? Dejte nám vědět!