K úplnému studiu jógy je třeba studovat a aplikovat pojmy abhjása a vairagja. Jsou to dva hlavní principy, na nichž je jóga založena. Abychom o nich mohli hlouběji hovořit, musíme pochopit, co jsou zač. Abhjása je definována jako cvičení a opakování praxe. „Je to umění naučit se to, co se má naučit, pěstováním disciplinované činnosti. To zahrnuje dlouhé, horlivé, klidné a vytrvalé úsilí.“ (Iyengar, 1993, s. 5). Vairagja je odříkání, odpoutanost nebo nezaujatost. Je to „umění vyhýbat se tomu, čemu je třeba se vyhýbat“ (Iyengar, 1993, s. 5).
Před podrobným zkoumáním abhjásy a vairagjá je třeba důkladně porozumět tomu, co je jóga. V našem moderním světě, kde naší kultuře dominuje konzum a okamžité uspokojení, je jóga často mylně považována za cvičení a nic víc. Jóga, starobylý duchovní předmět, byla zredukována na cvičení, které postrádá svůj filozofický základ. Cvičení je definováno jako tělesná nebo duševní námaha, zejména pro zlepšení zdraví. Jóga skutečně zahrnuje tělesnou a duševní námahu prostřednictvím ásan (pozic). A skutečně zlepšuje zdraví. Jóga však není cvičení. Cvičení může být důvodem, proč někteří lidé cvičí jógu, ale cvičení není jóga.
Co je tedy jóga? Pataňdžali, učenec žijící před více než 2000 lety, se zasloužil o sestavení a sepsání Jóga súter, 196 aforismů, které nastiňují filozofii jógy. Sutry nejenže poskytují józe důkladný a konzistentní filozofický základ, ale také objasňují mnoho důležitých pojmů. Sutra 1.2 uvádí Yogah cittavrtti nirodhah, v překladu „jóga je ustání pohybů vědomí“. Vědomí (citta) je naše schopnost uvědomovat si a skládá se z mysli, inteligence a ega. Vrtti jsou výkyvy vědomí neboli volně přeloženo myšlenkové vlny, které neustále narušují naši mysl. Jóga je omezení kolísání vědomí neboli omezení kolísání myšlenek. Jóga nám poskytuje metody pro pochopení mysli a pomáhá ji zklidnit.
Co jsou výkyvy vědomí?
Výkyvy vědomí (vrttis) jsou neustálé myšlenkové vlny, které máme, ať už negativní, nebo pozitivní, a které neustále zaměstnávají naši mysl. Výkyvy jsou často reakce, které máme na naše životní okolnosti. Vzhledem k naší minulosti můžeme mít predispozice k tomu, abychom za určitých okolností reagovali určitým způsobem. Například člověk, který zažil mnoho zklamání, může dojít k tomu, že bude vždy očekávat zklamání a v mnoha situacích bude reagovat negativně. Stejně tak si člověk může vypěstovat predispozici k podrážděnosti, hněvu nebo smutku a v některých situacích reagovat neoprávněně. Výkyvy vědomí se týkají také našich návyků nebo závislostí, které nás podmiňují, abychom se chovali určitým způsobem, místo abychom na každou novou okolnost reagovali s čerstvou a otevřenou myslí. Dokonce i odpor, s nímž někdy musíme jít na hodinu nebo brzy vstát a cvičit, jsou výkyvy citty.
Tyto výkyvy neboli vibrace citty jsou jako vlny a mohou mít velkou nebo malou amplitudu nebo vysokou či nízkou frekvenci. Trvalým oddaným cvičením (abhjása) a odpoutáním (vairagja) jóga tyto vibrace omezuje. Podobně jako vlnění lodi na klidné vodě se amplituda a frekvence vlnění snižuje a vlny nakonec slábnou a mizí. Praktikující se zklidní, zůstane jen ticho a klid.
Zklidnění kolísání
Jak překonat tyto poruchy, kolísání citty? Nápovědu nám dává Pataňdžali. V sútře 1.12 stojí abhjása vairagjabhjám tannirodháh, v překladu „Cvičení a odpoutání jsou prostředky k utišení pohybů vědomí“. Výkyvy vědomí je třeba ovládat cvičením (abhjása). Oddaní studenti jógy znají zážitek zklidnění v savaně po intenzivní práci v ásaně. To je praktická aplikace jógové filozofie. Jedná se o zklidnění pohybů vědomí. Jestliže studium súter čtením literatury je čistou formou studia jógové filozofie, praktikování abhjásy a vairagjá a pozorování následného zklidnění mysli při cvičení ásan je aplikovanou formou. Jedná se o jógovou filozofii v praxi.
Iyengar však uvádí, že k omezení výkyvů je nutná síla vůle, tedy určitý stupeň radžas. (Iyengar, 1993, s. 61). Rádžas je vibrace nebo dynamika. Ve svém úsilí při ásanách musíme být dynamičtí. Máme-li se dočkat výsledků, musíme použít určitou míru intenzity. Musíme se snažit. Musíme vynaložit velké úsilí, jinak nedojde k žádné změně. Nestačí jen dodat naše tělo na hodinu a nechat naši mysl utéct. Musíme zůstat zaujatí, soustředění, zůstat přítomní.
Patandžali pokračuje ve svém pojednání a zdůrazňuje důležitost cvičení v níže uvedených sútrách 1.13 a 1.14:
1.13 tatra sthitau yatnah abhyasah
„Cvičení je vytrvalé úsilí o zastavení těchto výkyvů.“
1. „Cvičení je vytrvalé úsilí o zastavení těchto výkyvů.“
1. „Cvičení je vytrvalé úsilí o zastavení těchto výkyvů.14 sa tu dirghakala nairantarya satkara asevitah drdhabhumih
„Dlouhá, nepřerušovaná, bdělá praxe je pevným základem pro zadržení těchto výkyvů.“
V 1. sútře: „Dlouhá, nepřerušovaná, bdělá praxe je pevným základem pro zadržení těchto výkyvů.15 se Pataňdžali obrací k vairagjá (odpoutání) drsta anusravika visaya vitrsnasya vasikarasamjna vairagyam v překladu: „Odříkání je praxe odpoutání se od tužeb.“
Vairagjá zajišťuje stažení energie dovnitř. Prvním stupněm vairagjá je naučit se pozorovat sebe sama. Jóga je studiem sebe sama a studium sebe sama začíná sebepozorováním. Hned na první hodině vás učitel požádá, abyste se opřeli o podhlavník a pozorovali sami sebe – své nohy, hrudník, ramena a obličej. Pozorujte, kde je v těle napětí. Pozorujte stav své mysli. Od pozorování napětí a nepnutí v těle přejdeme k pozorování smyslů vnímání. Jazyk, oči, uši, nos a kůži. Učíme se je ztišit. Tento akt sebepozorování je začátkem samostudia. Abychom mohli studovat sami sebe, musíme se dívat dovnitř. Tak, aby se naše energie obrátila dovnitř, se odpoutáváme a vyrovnáváme vnější energii vznikající při cvičení ásan. (Iyengar, 2005, s. 99&100).
Praktikování vairagjá umožňuje proces zkulturnění, zjemnění našeho těla a mysli. Naše mysl se stává klidnou, ale bystrou. Protože se v ásaně hluboce soustředíme na to, co děláme v přítomnosti – stlačujeme kopeček palce, vytočíme stehno ven a podobně, nemáme čas ani prostor přemýšlet o tom, co budeme dělat v budoucnosti, co uvaříme k večeři, jakou práci musíme udělat zítra. Nebo přemýšlet o tom, co se stalo v minulosti – co se stalo dříve během dne nebo co jsme měli udělat včera. Jsme zcela pohlceni tím, zda máme natažené nohy v tadásaně, zvednutá ramena v sirsásaně nebo lopatky nahoře a v sarvangásaně. Právě tento vše pohlcující aspekt jógy vtahuje naši energii dovnitř a vede nás k vairagji. Právě tento aspekt zklidňuje naši mysl a my se nevyhnutelně cítíme lépe než předtím, než jsme začali.
Vairagja (odříkání) neznamená, že se odpojíme od světa kolem nás. Naopak, vairagja nám umožňuje jasně vnímat situace takové, jaké skutečně jsou, a díky zostřenému smyslu pro vnímání se rozhodovat nebo jednat na základě správného poznání.
Důležitost abhjásy a vairagji
Pojmy abhjása a vairagja jsou důležité, protože poskytují základy jógy. Pokud cvičíme ásany bez abhjásy, pak cvičíme bez disciplíny, rozlišování a úsilí. Pokud tyto vlastnosti chybí, není v józe žádný účinek, žádný úspěch. Pouze vytváříme tvar ásany na vnější straně těla, ale k vnitřní změně nedochází a mysl zůstává zaneprázdněná, rozrušená. Jóga se redukuje na pouhé cvičení.
Praktikujeme-li ásanu bez vairagjá, chybí v ní jógičnost. Vnější energie vytvořená ásanou se zvyšuje a ego se příliš nafoukne, což způsobuje nesprávné vnímání sebe sama. Dochází k nafouknutému pocitu vlastního já. Nesprávné vnímání může vést k nesprávnému chování, jak je někdy možné pozorovat u elitních sportovců (například fotbalistů různých sportů), kde chybí energie obrácená dovnitř, která by vyvážila účinek vnějších sil vytvořených jejich cvičením.
Jogu začínáme jako začátečníci, kteří se zabývají neohrabaností svých hrubých těl. Učíme se narovnávat kolena, prodlužovat páteř, zvedat hrudník a stáčet ramena dozadu. Propracováváme se však ke stále větší jemnosti. Kopeček palce je subtilnější než koleno, roztažení malíčku je subtilnější než stlačení kopečku palce. To nemusí být naším cílem. Naším cílem v józe může být zpočátku pouhé cvičení. Snaha o dosažení zdraví a kondice. Pokud však budeme uplatňovat abhjásu a vairagju, nevyhnutelně získáme jemnost v našich cvičebních schopnostech. Naše tělo a mysl se stanou vytříbenými a kultivovanými.