Získejte každou neděli ráno do své e-mailové schránky poutavé dlouhé čtení a nezbytné tipy pro životní styl – skvělé ke kávě!
Když budete mít dnes v Center City polední pauzu, projděte se po ulici Front and Market, kde kdysi stávala historická kavárna London Coffee House, a oslavte instituci, která z Ameriky udělala jednu z nejbohatších a nejmocnějších zemí světa, instituci, která se zrodila přesně před 393 lety, 20. srpna 1619: instituci otroctví. Ve skutečnosti to bylo právě na tomto místě v centru Filadelfie, kde byli černí muži, ženy a děti kupováni a prodáváni jako dobytek a jako nářadí.
Tento osudný den před téměř čtyřmi stoletími, jak poznamenal anglický osadník John Rolfe, bohatý plantážník tabáku a takzvaný manžel Pocahontas, “ … přišel holandský válečník, který nám prodal dvacet a více černochů“ ve virginské kolonii Old Point Comfort (nyní Fort Comfort v Hamptonu). Byli to první zotročení černoši v zemi, která se později stala Spojenými státy americkými.
Po portugalských nájezdech v jižní Africe, které začaly v roce 1617, vpadl Luis Mendes de Vasconcellos v roce 1619 do vesnice Ndongo v angolské Luandě, naložil 60 zajatců na otrokářskou loď Sao Joao Bautista a nařídil ji poslat do Vera Cruz v Mexiku. Lodě White Lion – s kapitánem Johnem Jopeem (známým také jako „Létající Holanďan“) u kormidla spolu s jeho pomocníkem, anglickým lodivodem Marmadukem Raynerem – a Treasurer spojily své síly, když ve vodách Západní Indie narazily na loď Sao Joao Bautista, napadly ji a oloupily o celý náklad včetně Afričanů – a naložily je na White Lion, který 20. srpna 1619 dorazil do Old Point Comfort s 20 z 60 zajatců. Když o čtyři dny později dorazil pokladník a pokusil se vyměnit 40 afrických zajatců na palubě za zásoby, byl odmítnut. Svůj odsouzený lidský náklad tedy neodvezli na slunné pláže Bermud, ale na jejich pekelné plantáže, aby o něm už nikdy nikdo neslyšel. Cena za tyto lidi? Kukuřice!
Z 20 zajatých Angolanů, kteří zůstali v Old Point Comfort, byli dva, konkrétně Antonio a Isabella (jejichž španělská křestní jména jim byla vnucena podobně, jako dnes dáváme jména svým domácím mazlíčkům), vyměněni kapitánu Williamu Tuckerovi za „nezbytně nutné zásoby“. Mimochodem, o čtyři roky později se Antonio a Isabella stali rodiči prvního černošského dítěte, jehož narození bylo v koloniální Americe oficiálně zdokumentováno. A jméno, které mu bylo vnuceno, bylo William Tucker – také jméno muže, který zotročil jeho rodiče. Třetí identifikovaná osoba, která dostala jméno Pedro, a zbývajících sedmnáct byli vyměněni za další produkty guvernérovi Georgi Yeardleymu a Abrahamu Pierseymu, kteří je donutili pracovat na plantážích podél nedaleké řeky James River v místě, které se později stalo Charles City.
Takové obchodování a prodej a nucené práce však nebyly ojedinělé ani pro Charles City, ani pro plantáže na James River, ani pro Old Point Comfort, ani pro Virginii, ba ani pro Jih. Dělo se to přímo ve Filadelfii, přesněji v centru Filadelfie. Na jihozápadním rohu ulic Front a High-now Market stála kavárna London Coffee House, která byla otevřena v roce 1754 z prostředků více než 200 filadelfských obchodníků. Bylo to místo, kde se obchodníci, přepravci, podnikatelé a místní úředníci včetně guvernéra scházeli, popíjeli kávu a alkohol a jedli v soukromých kabinkách, zatímco uzavírali obchody. Na straně High Street se zde konaly dražby kočárů, potravin a koní – a mimochodem i lidí, konkrétně afrických lidí, kteří byli právě vyloženi z lodí, jež kotvily přímo naproti přes ulici na řece Delaware.
V roce 1991 byla na rohu ulic Front a Market instalována historická značka s nápisem: „Dějiště politické a obchodní činnosti v koloniálním období, London Coffee House … sloužil jako místo pro prohlídku černých otroků, kteří nedávno dorazili z Afriky, a pro nabídky na jejich koupi ve veřejných dražbách“. To se tam skutečně píše. A skutečně se to tam stalo. Vlastně tady. V Center City.
A stalo se to takto. Zajaté černošské muže, ženy a děti, obvykle asi pět nebo šest najednou, položili na tlusté dřevěné prkno, přibližně tři stopy široké a osm stop dlouhé, postavené na dvou těžkých sudech na každém konci. Tyto zbičované a spoutané lidské bytosti byly předváděny na prknech, nuceny se na nich pomalu otáčet a ohýbat, prohlíženy tak, že jim byla násilím otevřena ústa, uchopeny genitálie a prohnuty svaly končetin, a pak byly vydraženy tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu. Hned poté byli prodáni, matka odňata dceři, otec synovi, bratr sestře, manžel ženě. Po těchto nucených rozlukách byli rozptýleni po celé zemi. A už se nikdy nedotkli a ani se neviděli.“
Cítím povinnost poznamenat, že navzdory mé úporné snaze napsat to tak, jak by měl profesionální novinář, teď vlastně brečím. Slzy bolesti a vzteku mi doslova stékají po tváři a nutí mě na chvíli se zastavit a zamyslet se nad brutální bezcitností těchto podlých aukcí a zlých odloučení. Přestaňte na pár vteřin dělat to, co právě děláte, a představte si, že by se to dnes stalo vám, vašim dětem, vašim rodičům a vašim sourozencům. Pokračujte a zkuste to.
Tato srdcervoucí nelidskost natolik pobouřila otce zakladatele Thomase Paina, který trávil čas jako penzista naproti londýnské kavárně, že mezi jeho prvními úvodníky byly eseje ostře odsuzující obchod s otroky.
V Pennsylvánii obecně a konkrétně ve Filadelfii bylo otroctví nezbytnou součástí každodenního života. V 60. letech 17. století pracovalo v kolonii téměř 4 500 zotročených černochů. Přibližně každá šestá bělošská domácnost ve městě držela v otroctví alespoň jednoho černocha. Tato krutá instituce vznikla v této kolonii v roce 1684, kdy ve Filadelfii zakotvila otrokářská loď Isabella z anglického Bristolu se 150 zajatými Afričany. O rok později měl sám William Penn na svém panství v Pennsbury, přibližně 20 mil severně od Filadelfie, v otroctví tři černé lidské bytosti.
Také George Washington, velký vlastenec, velký generál a velký prezident zotročoval černochy, přesněji řečeno 316 lidí. A devět z nich nelegálně – ano, nelegálně – držel přímo zde, ve městě bratrské lásky, v prvním americkém „Bílém domě“, který byl oficiálně známý jako Prezidentský dům na Šesté a Marketově (tehdy High) ulici. Právě na tomto místě totiž v roce 1793 podepsal proslulý Fugitive Slave Act, zákon, který uvrhl uprchlé černochy, ženy a děti zpět do otroctví.
Mohli byste si říct, že všechno to otroctví se stalo už dávno, že skončilo před 147 lety, v roce 1865, a že bych se s tím tedy měl „smířit“. Ale otroctví a jeho přímé působení tehdy ve skutečnosti neskončilo. Po přijetí 13. dodatku došlo k rozdělování půdy, pak k pronájmu odsouzených, pak k zákonům Jima Crowa de iure, pak k praktikám Jima Crowa de facto. Ve skutečnosti se rovná práva začala stávat alespoň trochu praktickou realitou až po přijetí zákona o občanských právech v roce 1964 – tedy před pouhými 48 lety. A pokud s tím nesouhlasíte, odpovězte si na tuto otázku: Kdybyste vy, vaši rodiče, prarodiče, praprarodiče atd. mohli v Americe zažít to, co zažili černoši, nebo to, co zažili běloši, co byste si vybrali? Vím, co by si vybralo 20 lidských bytostí v Old Point Comfort před 393 lety od dnešního dne.