Arabské jaro a občanská válka

Povstání

Na konci ledna 2011 – poté, co lidové povstání v Tunisku, známé jako Jasmínová revoluce, donutilo prezidenta Zína al-Abidína Ben Alího odstoupit od moci a inspirovalo podobné protesty v Egyptě – se v Saná a několika dalších jemenských městech sešly tisíce protestujících, aby vyzvaly Sáliha k odstoupení z funkce prezidenta. Protestující skandovali prodemokratická hesla a odsuzovali chudobu a korupci na úřadech. Na rozdíl od egyptských a tuniských protestů, které zřejmě neměly centralizované vedení, se zdálo, že protesty v Jemenu organizovala a řídila koalice jemenských opozičních skupin. Jemenské demonstrace probíhaly bez větších násilností mezi protestujícími a bezpečnostními silami. V reakci na demonstrace učinil Sálih několik ekonomických ústupků, včetně snížení daní z příjmu a zvýšení platů státních zaměstnanců. V únoru slíbil, že až mu v roce 2013 skončí stávající funkční období, nebude se ucházet o znovuzvolení, a slíbil, že jeho syn ho v úřadu nenahradí. Tento krok neuspokojil demonstranty, kteří upozorňovali, že Sálih nedodržel předchozí slib, že nebude usilovat o znovuzvolení v roce 2006.

Proti Sálihovým ústupkům pořádali demonstranti každodenní shromáždění, na nichž se často střetávali se Sálihovými stoupenci, kteří útočili kameny, holemi a občas i střelnými zbraněmi. Tisíce jemenských univerzitních studentů a čerstvých absolventů uspořádaly 20. února v areálu univerzity v Saná sit-in a slíbily, že svůj protest neukončí, dokud Sálih neodstoupí z funkce prezidenta. Sálih se bránil výzvám ke svému sesazení s tím, že jeho brzký odchod by v zemi způsobil chaos.

Střety mezi protestujícími a policií pokračovaly i v březnu a vedly k několika dalším obětem na životech. Sálih se 10. března pokusil protestující opět uklidnit slibem, že vypracuje novou ústavu, která posílí parlament a soudnictví. Uvedl, že návrh ústavy bude předložen k referendu do konce roku. Opozice tuto iniciativu okamžitě odmítla a nadále požadovala Sálihův okamžitý odchod.

Stále násilnější taktika, kterou bezpečnostní složky používají proti demonstrantům, oslabuje podporu Sáliha v jemenské vládě a oslabuje jeho moc. Dne 18. března zahájili Sálihovi věrní v civilním oblečení palbu na demonstranty v Saná a zabili nejméně 50 lidí. Tato epizoda přiměla desítky jemenských úředníků, včetně diplomatů, ministrů vlády a členů parlamentu, aby na protest rezignovali. 20. března generálmajor Ali Mohsen al-Ahmar, velitel 1. obrněné divize armády, oznámil podporu opozici a slíbil, že k ochraně protestujících použije své jednotky. Po přeběhnutí al-Ahmara, který je považován za nejmocnějšího vojenského důstojníka v Jemenu, následovalo rychle podobné oznámení několika dalších vysokých důstojníků. Zběhnutí dále zvýšilo napětí v Saná, kde jak zběhlé vojenské jednotky, tak jednotky stále pod Sálihovou kontrolou rozmístily na klíčových místech v okolí města tanky a obrněná vozidla.

Dne 22. března Sálih opět odmítl okamžitě odstoupit a místo toho nabídl odchod z funkce v lednu 2012, po parlamentních volbách. Jeho nabídku opozice odmítla. Protože tlak na odstoupení sílil, zahájil Sálih jednání s vojenskými důstojníky, politickými představiteli a zástupci kmenů, aby rozhodli o podmínkách jeho odchodu. Dne 26. března se objevily zprávy, že dohoda je na spadnutí, a sám Sálih podpořil dojem, že se chystá odstoupit, když ve svém projevu prohlásil, že předá moc pouze do „bezpečných rukou“, aby zabránil upadnutí země do chaosu. Nicméně 28. března, uprostřed zpráv, že jednání uvázla na mrtvém bodě, se Sálih opět tvářil vyzývavě a prohlásil, že již nebude dělat ústupky opozici.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.