AP
Vyslanec L. Paul Bremer a irácký vicepremiér Barham Sálih se loučí na mezinárodním letišti v Bagdádu 28. června 2004, než Bremer tajně opustil Irák menším letadlem.
Krátce poté, co prezident Bush v květnu 2003 vyhlásil ukončení hlavních bojových operací v Iráku, jmenoval málo známého diplomata L. Paula Bremera, aby se ujal vedení americké mise. okupaci jako šéf koaliční dočasné správy (CPA) v Iráku.
Více než rok byl kariérní úředník s malými zkušenostmi v regionu v podstatě hlavou státu blízkovýchodní země s více než 25 miliony obyvatel.
Bremmer je vzpomínán pro některá kontroverzní rozhodnutí, která významně ovlivnila válku, jako například jeho příkaz rozpustit po invazi iráckou armádu a odstranit členy strany Baas Saddáma Husajna z profesionálních pozic – čímž si znepřátelil desítky tisíc nezaměstnaných sunnitů, kteří se pravděpodobně připojili k rodícímu se povstání.
Rok strávený Bremmerem v Iráku byl poznamenán dvěma méně známými incidenty, které jsou pro něj dodnes zdrojem osobních rozpaků a lítosti. Vyprávěl o nich v nedávném dokumentu PBS Frontline „Losing Iraq“ (Ztráta Iráku).
Protože neměl s politikou na Blízkém východě mnoho zkušeností, absolvoval Bremer před příjezdem do Iráku dvoutýdenní rychlokurz.
Po svém příjezdu byl Bremer svědkem masového rabování iráckých civilistů uprostřed mocenského vakua, které nastalo po svržení dlouholetého režimu Saddáma Husajna.
„Udělal jsem jednu věc, která nebyla příliš chytrá, a to, že jsem na schůzi štábu navrhl, že bychom měli střílet na rabující, že by naše armáda měla mít pravomoc střílet na rabující, což v té době neměla,“ řekl Bremer v dokumentu „Losing Iraq“. „Nebylo to příliš chytré, protože někdo ze štábu okamžitě řekl tisku, že jsem navrhl střílet na rabující, a měli jsme problém.“
„Jeho názor byl, že stačí zastřelit několik z nich, aby se to projevilo, a rabování přestane,“ řekl Dan Senor, Bremerův tehdejší starší poradce. vojenští velitelé s tím odmítli souhlasit.
„No samozřejmě, že je to proti našemu kodexu cti,“ řekl PBS plukovník americké armády H. R. McMaster. „Prostě neexistuje dostatečné ospravedlnění pro to, abychom někoho zastřelili jen proto, že vynáší počítač ze staré budovy ministerstva školství.“
Nejenže to odhalilo Bremerův nedostatek zkušeností hned první den v Iráku, ale také to ukázalo hranice jeho pravomocí. „Myslím, že Bremer toho dne zjistil jednu věc: že nemá žádné velení nad armádou,“ řekl Thomas Ricks, autor knihy „Fiasko: „Americké vojenské dobrodružství v Iráku“, v dokumentárním filmu.
O více než rok později, 28. června 2004, Bremer předal pravomoci prozatímní irácké vládě. Uprostřed sílícího povstání a rostoucího počtu mrtvých Američanů i civilistů to byl pozitivní milník, který znamenal, že Bremerův čas v Iráku skončil.
Ale 30. června, poslední den jeho působení v zemi, ho čekal další trapný okamžik. Chtěl se na bagdádském mezinárodním letišti vyfotografovat s médii, aby vyvolal dojem, že z Bagdádu triumfálně odlétá na palubě dopravního letadla C-130 amerického letectva, stejným způsobem, jakým v květnu 2003 přiletěl.
Ale Američané se obávali, že povstalci zaměří toto mohutné letadlo raketami země-vzduch. Bremerův plán zahrnoval záměrné klamání veřejnosti o stabilitě země, kterou opouštěl.
Jak vysvětlil v dokumentu „Ztráta Iráku“:
Zpravodajské informace naznačovaly, že teroristé a povstalci plánují 30. června velkou sérii útoků, aby nás uvedli do rozpaků, aby to vypadalo, že nás z Iráku vyhánějí, ne že odcházíme sami.
Museli jsme tedy vymyslet způsob, jak se dostat pryč, který by nezahrnoval C-130. A museli jsme to samozřejmě všechno udržet v tajnosti…
e jsme vyjeli po schodech nahoru a prostě jsme seděli v C-130. Seděli jsme tam asi 15 minut, zatímco tisk a všichni odešli. A pak jsme odešli, ven přes náklad, který byl v C-130, dozadu, a odletěli jsme vrtulníkem do jiné části letiště. A místo toho, abychom odletěli letadlem C-130, odletěli jsme vládním letadlem, menším vládním letadlem do Jordánska, bezpečně.
„Vypovídá to hodně o bezpečnosti v zemi v době, kdy jsme předali suverenitu, že jsme museli odejít právě tímto způsobem,“ řekla Barbara Bodineová, která krátce po invazi v roce 2003 pracovala v Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc v Iráku.
Klikněte zde a podívejte se na celý dokumentární film stanice PBS Frontline, který podrobně popisuje události vedoucí k vzestupu džihádistické skupiny Islámský stát, která dnes ohrožuje irácká města.