Iván Zamorano byl jedním z nejlepších jihoamerických útočníků v historii. Střílet góly, ať už nohou nebo hlavou, pro něj bylo vždy snadné, a tak se stal idolem všude, kam přišel. Chilský reprezentant ukončil svou dlouhou evropskou kariéru přestupem do Milána. V Interu si „Bam Bam“ díky gólům, charismatu a rozhodujícímu titulu vydobyl trvalé místo v srdcích Interu. Tuto zvláštní přezdívku mu dal novinář Juan Spinosa Cataldo ve snaze dát útočníkovu jménu zvučnější zvuk. Před přezdívkou byl konzultován se Zamoranem, který okamžitě schválil přezdívku, jež ho provázela po celou jeho kariéru. Zamorano se narodil ve velmi chudé rodině a ještě ve 13 letech přišel o otce, což jeho cestu jen ztížilo. Ani po smrti svého velkého učitele však jeho sen stát se fotbalistou nezmizel. Ještě jako dítě začal hrát v Benito Juárez, kde dělal první krůčky jako obránce, ale brzy začal vynikat svým gólovým instinktem a stal se útočníkem.
V šestnácti letech ho podepsal Cobresal, klub z hornického tábora v poušti Atacama, který měl hrát za deset dolarů měsíčně. Díky jednoduchosti si útočník za svůj první plat koupil džíny Ellus na úvěr, což byl jeho dlouholetý sen. Zamorano však ukázal, že z něj bude hvězda, když byl zapůjčen do Cobreandina, kde hrál druhou chilskou ligu a ve 29 zápasech vstřelil 27 gólů, což rozhodlo o zisku titulu. Útočník se vrátil do posíleného Cobresalu a podílel se na největším úspěchu v historii klubu – zisku Chilského poháru v roce 1987. „Bam Bam“ vstřelil 13 gólů v 15 zápasech a ve finále proti Colo-Colo vstřelil první gól při vítězství 2:0.
Rok po titulu si pro něj přišla Bologna, ale Chilan za italský tým nikdy nehrál. V Emilii-Romagně byl na zkoušce společně se svým krajanem Hugo Rubiem, ale vedení Gigiho Maifrediho raději vsadilo na zkušenějšího útočníka, kterému se v Itálii nedařilo. Zamorano byl nakonec převezen do St. Gallenu. Ve Švýcarsku během dvou let vstřelil 37 gólů a dokázal udělat další krok vpřed ve své kariéře. Chilan Vicente Cantatore, který trénoval Sevillu, požádal o podpis svého krajana. Klub koupě nelitoval, protože Zamorano v 59 zápasech za „rojiblancos“ skóroval 21krát a po dvou sezonách skončil prodán do Realu Madrid za více než 5 milionů dolarů – v té době velmi vysokou hodnotu.
O přestupu se traduje velmi kuriózní historka. Rodina se sešla na civilní svatbě Ivánovy sestry a v domě zazvonil telefon. Útočník to zvedl a na druhém konci linky se ozval jeho zástupce se zprávou: „Nyní jste hráčem Realu Madrid.“ Od té doby přestaly být dárky pro nový pár a ano, i pro novou madridskou zbraň.
Zamorano si skvěle rozuměl s Djorkaeffem (File/Inter)
„Bam Bam“ se zhmotnil jako světová hvězda a získal tituly v dresu blanca. Chilský tým začal vítězstvím v Copa del Rey 1992-93. Na začátku následující sezony vyhrál Supercopu nad konkurenční Barcelonou a Zamorano vstřelil dva góly, které přispěly k celkovému vítězství 4:2. Navzdory dobrému začátku se rok nevydařil a Real Madrid nevyhrál další pohár. Do historie chilského merengue se však nejvíce zapsala sezóna 1994-95. Zamorano dovedl Real Madrid k ligovému titulu s 28 góly. Proti Barceloně na Santiago Bernabéu „Bam Bam“ skóroval třikrát a podílel se i na dalších dvou gólech madridského vítězství 5:0. Na konci soutěže získal devítka ocenění pro nejlepšího zahraničního hráče ligy a také trofej Pichichi, která se uděluje nejlepšímu střelci šampionátu.
Po dalším roce v Madridu přišel Zamorano do Itálie. Zvyklý vždy inkasovat mnohokrát, na modročerné straně Milána tomu tak nebylo. Chilský reprezentant však svým svérázným způsobem závodění a střílením gólů v důležitých momentech způsobil, že Massimo Moratti byl na tuto investici hrdý. Ve svém prvním roce byl však nový podpis jedním z protagonistů velkého zklamání nerazzurri. Inter se díky gólům Maurizia Ganze dostal do finále Poháru Uefa, kde se utkal se Schalke 04. Ve druhém zápase Zamorano vstřelil gól na 1:0, který zajistil, že o titulu rozhodnou penalty. Chilan se jako první dostal k míči za Inter a minul. Tato chyba byla klíčem k vítězství Němců.
Rok po příchodu „Bam Bama“ podepsal Inter dalšího slavného středního útočníka ze španělského fotbalu, rovněž Jihoameričana Ronalda, který hrál za Barcelonu. V prvním roce působení jihoamerického dua v útoku dosáhl Chilan svého jediného titulu v Itálii, a to vykoupením. Pohár Uefa 1997-98 přišel s Ronaldem v centru pozornosti, ale ve finále proti Laziu vstřelil Zamorano jeden ze svých dvou gólů v soutěži. Souboj Italů skončil vítězstvím Interu 3:0, když skórovali také Brazilec a Zanetti.
V následující sezoně Inter angažoval italskou hvězdu Roberta Baggia, a tak Ronaldo, který v té době nosil dres s číslem deset, předal toto číslo nové hvězdě Nerazzurro. A na začátku her to byl Brazilec, kdo přišel s číslem devět, které bylo obvykle vytištěno na zádech Chilana, který používal neobvyklé 1+8. V souvislosti s tím se objevilo mnoho spekulací o krizi mezi jihoamerickými středními útočníky, Zamorano však v nedávném rozhovoru celou věc znovu vysvětlil. „Ronaldo vynechal mistrovství světa 1998 a byl to můj velmi dobrý přítel, takže s příchodem Baggia jsem se rozhodl předat mu devítku jako gesto náklonnosti.“
Varianta 18/1+8 se osvědčila, protože tričko se velmi dobře prodávalo a podle „Bam Bam“ se v italském fotbale žádnému jinému nepodařilo překonat jeho prodeje. V sezóně 1998-99 navíc Zamorano vstřelil za Inter nejvíce gólů: celkem 14. Během svého působení v Itálii zažil útočník své nejlepší chvíle v chilské reprezentaci. Spolu s Marcelem Salasem, který hrál také za Belpaese, Lazio a Juventus, vytvořil vynikající útok Za-Sa. S touto dvojicí se Chile po 18 letech mimo finále dostalo na mistrovství světa ve fotbale 1998? a bylo vyřazeno Brazílií v 16. kole. Posledním velkým počinem Zamorana byla olympiáda v roce 2000, kdy se se šesti góly stal nejlepším střelcem a dovedl La Roja k bronzové medaili.
Zamorano s kuriózním číslem poznamenal své působení v Interu góly, charismatem a závoděním (imago/Alternate)
Po skvělém roce, mezi lety 1999 a 2001, útočníkova výkonnost klesala, kvůli čemuž se rozhodl klub opustit. Po čtrnácti letech, kdy v Evropě nastřílel mnoho gólů, odešel hrát do América de México, kde během dvou let nastřílel 36 gólů, z toho devět při neuvěřitelném mexickém titulu v roce 2002. Águilas se do vyřazovací fáze kvalifikovali z osmého místa a poté vyřadili lépe umístěné soupeře a získali devátý titul v soutěži. O rok později si Zamorano splnil sen svého otce a rozhodl se hrát za Colo-Colo, klub otcova a synova srdce, a navíc bez nároku na plat.
Na největšího chilského mistra se „Bam Bamovi“ příliš nedařilo. Ve 14 zápasech se trefil osmkrát a své působení v Cacique ukončil kvůli disciplinárním problémům. Ve finále Apertury 2003 Zamorano napadl rozhodčího zápasu proti Cobreloa poté, co rozhodl o jasném ofsajdu. Colo-Colo zápas prohrál a útočník, který byl suspendován na 16 zápasů, se rozhodl ukončit svou skvělou kariéru. K dnešnímu dni je Zamorano s 327 oficiálními góly druhým Chilanem s největším počtem gólů v historii světového fotbalu, hned za Osvaldem Castrem.
Po ukončení kariéry je Zamorano nadále úzce spjat s fotbalem a na mistrovství světa 2014 přijel do Brazílie, aby jako komentátor několikrát vystoupil na ESPN Brazil. Ve své vlasti je bývalý hráč navíc velmi aktivní v sociální oblasti a je jedním z hlavních vyslanců chilského Teletónu.
Iván Zamorano
Narozen: 18. ledna 1967 v Santiagu, Chile
Pozice: útočník
Kluby: Cobresal (1983-88), Cobreandino (1985-86), St. Gallen (1988-90), Sevilla (1990-92), Real Madrid (1992-96), Internazionale (1996-01), América de México (2001-02) a Colo-Colo (2003).
Tituly: chilská Segunda División (1985), Copa Chile (1987), Copa del Rey (1992-93), španělský Superpohár (1993-94), španělská liga (1994-95), Pohár Uefa (1997-98) a mistrovství Mexika (2002).
Chilská reprezentace: 69 zápasů a 34 gólů