Benigní submukózní léze žaludku a duodena: zobrazovací charakteristiky s endoskopickou a patologickou korelací

Při endoskopii se občas setkáváme s benigními submukózními lézemi žaludku a duodena. Endoskopie má však při diagnostice a diferenciaci těchto lézí svá omezení, protože submukózní léze jsou při endoskopii často obtížně zobrazitelné vzhledem k minimálním změnám krycí sliznice. Navíc endoskopická biopsie nemusí vždy poskytnout adekvátní tkáň pro diagnózu vzhledem k submukózní lokalizaci lézí. Z tohoto důvodu je v diagnostice submukózních lézí žaludku a dvanáctníku důležitá role radiologického zobrazení. Nejnovější pokroky v počítačové tomografii (CT) a sonografické technologii pomáhají zúžit diferenciální diagnostiku submukózních lézí gastroduodena. Na rozdíl od endoskopie a bariových studií poskytuje CT nebo ultrasonografie (US) informace jak o žaludeční stěně, tak o extragastrickém rozsahu onemocnění. CT s kontrastem v arteriální fázi nám umožňuje v diferenciální diagnostice gastrických nebo duodenálních lézí odlišit masu submukózního původu od masy slizničního původu. Ačkoli je endoskopická sonografie považována za lepší metodu v diagnostice gastroduodenálních submukózních lézí, transabdominální sonografie může být stále alternativní metodou k endoskopické sonografii při posuzování původu a charakteru submukózních lézí. Některé gastroduodenální submukózní léze mají podobné radiologické nálezy, které znesnadňují jejich rozlišení. I přes překrývání radiologických nálezů však mají některé léze charakteristické radiologické znaky, které mohou naznačovat specifickou diagnózu. Znalost diferenciální diagnostiky benigních submukózních lézí žaludku a duodena může podpořit správnou diagnózu a vhodnou léčbu.