Zapojil se do mnoha revolučních aktivit. Rychle se prosadil v Hindustánském republikánském sdružení (HRA) a stal se jedním z jeho hlavních vůdců. Nakonec byl název organizace 9. září 1928 změněn na Hindustánské socialistické republikánské sdružení (HSRA).
Britská vláda jmenovala komisi známou jako Simonova komise, která měla dohlížet na správu Indie za účelem dalších politických reforem. Komise, která dorazila do Indie 3. února 1928, se rozhodla objet celou Indii, aby získala informace o stavu správy z první ruky. V komisi však nebyli žádní Indové, což pobouřilo mnoho indických politických vůdců, kteří proti komisi vedli protesty.
Vůdci vedli pochody a shromáždění všude, kam komise zavítala, a používali přitom heslo „Simon Go Back“. 30. října 1928 dorazila komise do Láhauru. Protestní pochod vedl Lala Lajpat Rai. Když členové komise vystoupili z vlaku na nádraží v Láhauru. Protestující začali křičet „Simon Go Back“, brzy se protest změnil v násilnosti a policie se musela uchýlit k použití lathi, aby protest zastavila. Policista z Láhauru James A. Scott začal Láládžího bít obuškem. Laládží se po úderu obuškem zranil, ale i nadále křičel „Simon Go Back… Simon Go Back… Simon Go Back…“. Láládží byl zraněn a padl k zemi, před pádem prý prohlásil:
„Každý obušek, který na mě padne, se ukáže jako poslední hřebík do rakve této říše.“
Osmnáct dní později Láládží svým zraněním podlehl. Bhagat Singh, který se protestního pochodu rovněž zúčastnil, byl svědkem tohoto incidentu a rozhodl se pomstít.
Aby se Bhagát pomstil, vymyslel plán a svolal schůzku do Mozang House (úkryt HSRA). V noci z 10. na 11. prosince se uskutečnil plán na zabití SP Scotta. Jaigopal byl požádán, aby Scotta pět dní sledoval a oznámil čas, který je třeba stanovit k provedení plánu.
15. prosince se konala poslední schůzka, na níž Sukhdev předložil mapu policejního ředitelství v Láhauru, kde Scott pracoval. K provedení plánu byli vybráni Bhagát a Rádžguru. Jaigopalovi bylo řečeno, aby dal Bhagatovi a Rajguruovi signál, jakmile uvidí Scotta vycházet z kanceláře. Plán byl nyní připraven k provedení.
Dne 17. prosince se Bhagát spolu s Rádžguruem & Čandrášekharem Azadem vydali do oblasti policejního ředitelství. Bhagát a Rádžguru se ukryli za nedalekým stromem. Džaigopal také přijel na kole a dělal, že ho opravuje, aby počkal na Scotta. Když v 16:20 vyšel z kanceláře další policista ASP Saunders, Jaigopal si ho spletl se Scottem a pokynul Bhagatovi a Rajguruovi. Jakmile se Saunders přiblížil ke stromu poblíž kanceláře, vyšel ven Rajguru a střelil ho do hlavy, čímž ho zranil, a Bhagata střelil třikrát do hrudi a zabil ho.
Vrchní strážník Chanan Singh pronásledoval Bhagata Singha, Rajgurua a Azada, ale byl zraněn Azadovou krycí palbou.
Dopravní inspektor Fern, který tam stál a řídil dopravu, je uviděl běžet a začal je pronásledovat. Bhagat vystřelil na Fern, ale ten se přikrčil, aby zabránil výstřelu, a tak střela minula cíl. Čtveřice pak utekla zadními dveřmi koleje D.A.V. do domluvených úkrytů.
Na druhý den se po zdech Láhauru objevily plakáty informující veřejnost o odvetné akci proti Britům –
„TYRANTSKÁ VLÁDA POZOR“. Saunders byl zabit. Lalajiho smrt byla pomstěna………
Zbytek látky plakátu obsahoval motivy vraždy důstojníka a varování určené zpravodajskému oddělení a byrokracii. Podepsán byl Balraj (pseudonym Chandrashekhara Azada).
Když zpráva o Saunderově vraždě dorazila do britské vlády v Láhauru. Vláda zahájila pátrací akci v celém Láhauru. CID byla požádána, aby sledovala každou osobu odjíždějící a přijíždějící do Láhauru.
Ve dnech 18. a 19. prosince bylo pro podezření z vraždy zatčeno mnoho lidí. Mnoho lidí bylo nemilosrdně zbito, chyceno a uvězněno bez soudního příkazu.
HSRA rozhodla, že pro Bhagáta není bezpečné být v Láhauru, protože v takovém případě by ho policie brzy dopadla. Naplánovali tedy Bhagatův útěk z Láhauru, aby se dostal do Kalkaty.
Večer 19. prosince Sukhdev požádal Durgu Bhabhi (manželku Bhagwatiho Vohry, člena HSRA), aby doprovodila Bhagata na útěku z Láhauru. Durga Bhabhi ochotně souhlasila.
Aby se Bhagát vyhnul poznání, oholil si vousy a ostříhal dlouhé vlasy (což bylo porušením sikhských zvyků) a oblékl si anglický oděv. Požádal Durgu Bhabhi, aby si také oblékla anglický oděv. Rádžgurua požádal, aby se stal vrátným na nádraží.
Přibližně v 6:00 ráno dorazil Bhagát spolu s Durga Bhabhi a Rádžguruem, který jim dělal nosiče, na nádraží a nastoupili do prvního vlaku z Láhauru do Kalkaty. Spolu s nimi z Láhauru uprchl i Čandra Šekhar Azad.
V Kalkatě se Bhagát a Čandra Šekhar Azad v lednu 1929 setkali s Jatindranathem Dasem, učencem a vědcem. Jatin byl požádán, aby pro HSRA vyrobil bomby, arzenál a další zbraně. HSRA za tímto účelem zřídila v Ágře továrnu na bomby. V březnu byly arzenály tajně vyzkoušeny a otestovány poblíž řeky Jamuny.
V dubnu britská vláda předložila dva návrhy zákonů nazvané jako Public Safety Bill a Trade Dispute Bill. První z nich byl určen k omezení masových protestů, které probíhaly v mnoha částech země, a druhý ke snížení důchodů dělníků ve mlýnech a zemědělců o 10 %.
Dělníci bombajské textilky mezitím vyhlásili na 15. února stávku na protest proti nízkým mzdám vypláceným majitelem textilky. Dělníci zůstali ve stávce po mnoho dní. Zabránili také vstupu majitele do továrny. Majitel oznámil problém svému příteli, který byl britským důstojníkem. Důstojník souhlasil, že mu pomůže. Dne 1. dubna přijel důstojník s velkou jízdní jednotkou, aby rozehnal protestující dělníky a uvolnil cestu majiteli. Důstojník nejprve požádal dělníky, aby stávku ukončili, ti to však odmítli. Důstojník poté nařídil jezdectvu, aby na dělníky zaútočilo lathi. Při tomto útoku lathi bylo mnoho lidí zraněno.
Aby vláda zastavila stávky dělníků, rozhodla se co nejdříve schválit zákony.
Britové se rozhodli schválit zákony 8. dubna.
Bhagat Singh se rozhodl chránit práva farmářů své země na protest proti nespravedlivým zákonům vlády a rozhodl se zastavit schvalování zákonů.
Vytvořil plán bombového útoku na Ústřední zákonodárné shromáždění v Dillí. Pro tento úkol se spojil s Batukeshwarem Duttem.
Osmého dubna, když předseda Vithalbhai Patel vstal, aby oznámil přijetí zákona, odpálil dvě bomby ve shromáždění a ujistil se, že to nikomu neublíží. Provolávali revoluční hesla a házeli letáky.
Po bombardování se vzdali. Od 16. dubna do 13. června byl držen v ústřední věznici v Dillí.
Proces v případu bombového útoku na shromáždění v Dillí začal 7. května úvodním slyšením s předsedajícím soudcem PB Poolem. Při dalším slyšení o měsíc později, 6. června, obhajoval Bhagata Singha a Batukeshwara Dutta právník Asaf Ali. Asaf se ze všech sil snažil revolucionáře hájit, ale marně, protože 12. června byli oba odsouzeni k doživotnímu transportu do vězení v Dillí.
Při soudním jednání Bhagat Singh a Batukeshwar Dutt učinili prohlášení, aby objasnili své motivy k bombovému útoku a o represivním postupu vlády proti dělníkům a zemědělcům v zemi, kteří se velkou měrou podílejí na hospodářském rozvoji země. Celé prohlášení bylo napsáno na psacím stroji. Zde je malá část prohlášení.
Žádná… naděje… pro… Práce…/stop/ My…jsme…přemýšleli…/stop/ o…všech…těchto…záležitostech…/stop/ i…také…o…/stop/ velkoobchodu….zatýkání…vůdců…dělnického hnutí…/stop/ Když…zavedení…/stop/…obchodního…/stop/….Disputes…Bill…/stop/ nás…přivedlo…do…Shromáždění…/stop/, abychom…sledovali…jeho…/stop/ postup…v…průběhu…/stop/….debaty…posloužil…jen…k…potvrzení…našeho…přesvědčení…/stop/, že…pracující…miliony…/stop/ z…Indie…měly…….nic…/stop/ očekávat…od…/stop/ instituce…která…stála…/stop/ jako…/stop/ hrozivý…pomník…/stop/…/stop/…škrcení…/stop/ vykořisťovatelů…/stop/ a…nevolnictví…/stop/…bezmocných…dělníků…./stop/
Dalšího dne se policie dozvěděla o jeho účasti na vraždě ASP Saunderse a brzy se připravila na jeho převezení do věznice v Mianwali a Dutta do ústřední věznice v Láhauru.
Policie pak odvezla Bhagata a Batukeshwara Dutta do Mianwali &Láhauru.
Dalšího dne dorazil Bhagat do věznice Mianwali. V tomto vězení byl držen, zatímco všichni ostatní revolucionáři HSRA byli drženi v ústřední věznici v Láhauru.
Další den, jak se Bhagát dozvěděl, s anglickými vězni a zloději bylo zacházeno důstojně a dostávali zdravou stravu, ale u indických vězňů a revolucionářů docházelo k diskriminaci a dostávali i nehygienickou stravu.
Bhagát zahájil svou nejdelší (112 dní) hladovku ve vězení, která trvala od 15. června do 5. října 1929. Společně s ním zahájilo hladovku mnoho dalších revolucionářů.
Požadavky, které Bhagát předložil žalářníkovi, byly následující: 1. Vyhlášení hladovky. Nemělo by docházet k diskriminaci mezi britskými a indickými vězni.
2. Indičtí vězni by měli dostat knihy a noviny ke čtení a čisté oblečení, které by mohli nosit jako Britové.
3. Indickým vězňům by měla být poskytnuta zdravá strava.
Tyto požadavky byly vězeňskými orgány mnohokrát odmítnuty a věznitelé vězně zrádně nutili k přerušení hladovky.
Často vězně bili, aby pili mléko nebo polykali jídlo, aby hladovku zastavili, ale vězni byli neoblomní.
Soudní proces v kauze spiknutí v Láhauru začal 10. července 1929 v kantonové hale láhaurské věznice. Bhagat Singh byl do této věznice přemístěn na proces o den dříve. Předsedajícím soudcem byl soudce Rai Sahib Pandit Sri Kishen. V případu bylo celkem 14 obžalovaných a 2 schvalovatelé. Jaigopal se později stal schvalovatelem.
Mezitím Jatin Das, který zahájil hladovku 28 dní po Bhagátovi, zemřel 13. září 1929 v důsledku slabosti. Tisíce lidí se 15. září zúčastnily jeho pohřbu a byly hrdé na statečného revolucionáře Jatina Dase.
Nakonec 5. října vedení věznice přistoupilo na požadavky vězňů a ti hladovku ukončili.
Rajguru je 30. září 1929 zatčen v autoservisu v Pune a 18. října je předveden k soudnímu jednání.
V září jsou zatčeni také Kundan Lal a Bejoy Kumar Sinha.
Na druhou stranu procesy v Případu spiknutí pokračovaly bez rozhodnutí celé měsíce. Jaigopal zradil HSRA, když řekl, že se Bhagat podílel na Saundersově vraždě. Když Jaigopal 21. října 1929 řekl pravdu, revolucionář Prem Dutt se tak rozzlobil, že ho urazil a hodil mu na hlavu svůj střevíc. Jaigopal omdlel a zhroutil se na lavici svědků.
Prem Dutt byl spoután, ale revolucionáři protestovali, a tak soudce Rai Saheb nařídil, aby byli spoutáni všichni, ale oni neustoupili. Policie je začala bít a nutila je, aby byli spoutáni. Byli kvůli tomu těžce zraněni. Mnozí z nich museli být od soudu odneseni na nosítkách.
Magistrát se později za svůj čin omluvil.
Aby urychlil pomalu probíhající proces, vyhlásil lord Irwin 1. května 1930 výjimečný stav. Zatýkání obviněných bylo urychleno a zatčení měli projít procesy zvláštního tribunálu. Tribunál byl jmenován místokrálem 30. dubna. Případ odůvodnili tři soudci – soudce Coldstream, soudce GC Hilton a soudce Agha Hyder.
Procesy zvláštního tribunálu začaly 5. května 1930 u Soudu zvláštního soudce v Poonch House. Místo bylo přesunuto z lahoreského kantonu. Obvinění byli k procesům odvedeni násilím, protože se odmítli dostavit k soudu. Revolucionáři dobře věděli, že předsedajícím soudcem je Brit, který jim bezpochyby udělí přísný trest. Osmý den procesu byli revolucionáři opět surově zbiti holemi a odvlečeni k soudu. Od tohoto dne revolucionáři soudy bojkotovali a k soudu se nedostavovali. Požadovali, aby byl soudce GC Hilton odvolán a případu předsedal indický soudce. Vláda však jejich přání odmítla. V červnu odvolala soudce Agha Hydera (který se snažil zabránit policii v bití revolucionářů, protože s nimi sympatizoval) a předsedajícího soudce soudce Coldstreama a předsedajícím soudcem učinila soudce GC Hiltona a místo něj jmenovala soudce Abdula Qadira a soudce Tappa.
Revolucionáři trvale bojkotovali procesy kvůli opačnému výsledku jejich požadavku.
Tak procesy pokračovaly v nepřítomnosti obžalovaných. Procesy se tak opíraly pouze o svědectví 3 vládních schvalovatelů Jaigopala, Hanse Rádže Vohry & Phonindry Natha Ghoshe.
Svědectví byla využita jako hlavní důkaz proti obviněným, a byla tak použita k vynesení rozsudku ve věci.
7. října 1930 vynesl zvláštní tribunál složený ze tří soudců následující rozsudek-
1. Rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti obviněných. Oběsit až do smrti
! Bhagat Singh! Sukhdev Thapar! Šivaram Rádžguru—-
2. Odsouzen na doživotí! Šiv Verma! Jaidev Kapoor! Mahavir Singh! Gaya Prasad! Kishori Lal! Bejoy Kumar Sinha! Kamal Nath Tiwari—-
3. Trest odnětí svobody! Prem Dutt-5 let! Kundan Lal-7 let—-
4. Propuštěn pro nedostatek důkazů! Desh Raj! Ajoy Kumar Ghosh
! Jatindra Nath Sanyal—-
Rajguru & Sukhdev měli být oběšeni 24. března 1931 přesně v 6:30 hodin.
Bhagata Singha bylo nařízeno oběsit zvlášť 27. října, ale později v prosinci bylo rozhodnuto oběsit tři z nich společně ve vězení až v březnu.
Mnoho politiků apelovalo na vládu, aby třem soudruhům snížila trest, zejména Madan Mohan Malviya, Mohammed Ali Jinnah a Subhash Chandra Bose, kteří měli na revolucionáře pozitivní názor.
Zejména Mahátma Gándhí žádal místokrále lorda Irwina, aby zrušil oběšení tří revolucionářů, ale ten to odmítl.
Dne 22. března se žalářník rozhodl posunout čas oběšení o 11 hodin dříve, aby zabránil veřejným protestům před věznicí.
Dne 23. března nebylo rodinám těchto tří soudruhů umožněno se s nimi setkat. Bhagatův otec Kišan Singh s manželkou dlouho čekali venku, aby mohli naposledy spatřit svého statečného syna, ale i jim bylo odepřeno.
V 19:20 hodin dorazil dozorce s dalšími důstojníky, aby je odvedl k šibenici. Bhagat v té době četl životopis ruského vůdce Lenina. Zavolal na Bhagata, aby se připravil, protože se opozdili. Ten mu odpověděl: „Počkejte chvíli, jeden revolucionář se setkává s druhým“. Hodil knihu ke stropu a vyšel z cely.
Při cestě k šibenici pak tři soudruzi Bhagát, Suchdév a Rádžguru zpívali vlasteneckou píseň ‚Mera Rang De Basanti Chola‘.
V 7:28 dorazili k popravišti, kde na ně čekalo několik důstojníků. Bhagát řekl jednomu z důstojníků: ‚Pane, dnes uvidíte, jak statečně velcí synové Indie přijímají smrt‘.
V 19:30 hod. byli tedy všichni tři oběšeni až do smrti vedením ústřední věznice v Láhauru.
Po oběšení byla jejich těla tajně odnesena zadním vchodem věznice do Ferozepore.
Pozdě v noci se úřady dostaly na břeh řeky Satluj ve Ferozepore, kde těla tří revolucionářů spálily.
Brzy na břeh řeky dorazil velký dav ozbrojený pochodněmi. Úřady se zalekly a z místa činu utekly. Lidé v davu pak o incidentu informovali Bhagatova otce Kišana Singha, který spolu s Vidjávatí přispěchal do Ferozepuru. Kišan Singh plakal žalem a zároveň pýchou na svého statečného syna. Druhý den dav a Kišan Singh zpopelnili těla Bhagata Singha, Suchdeva a Rádžgurua.
Tak statečný indický revolucionář položil svůj život za osvobození vlasti.
Na památku mučednické smrti tří statečných synů Indie se den „23. března“ každoročně slaví jako Den mučedníků.
Indická vláda zhotovila památníky a vydala mnoho poštovních známek na počest těchto statečných mučedníků Indie.