Verses 1-10
Žalmista zde prosí o Boží návštěvu, protože má nemocné srdce, je těžký a sklíčený. Buď velmi vděčný, pokud to není tvůj případ; pokud však ano, buď velmi vděčný, že je zde pro tebe připravena modlitba. Zde se dozvíte, jak k Bohu volat a co od něj můžete očekávat. Jste-li velmi nemocní a smutní, nejste na tom o nic hůře než David. Pošli pro Davidova Lékaře; lepšího lékaře než královského Lékaře mít nemůžeš. Ten, který čekal na krále Davida, je připraven čekat i na tebe.“
Palms 6,1. Vždyť ten, kdo čekal na krále Davida, je připraven čekat i na tebe. Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu,
„Kárej mě, prospěje mi to, potřebuji to, ale ne v hněvu. Buď ke mně mírný a něžný: „Nekárej mě ve svém hněvu.“
Palms 6,1. Ani mě netrestej ve své horké nelibosti.
„Trestej mě; může se stát, že mě prut bude velmi léčit; ale ať se trestání neděje ve tvé horké nelibosti. Nehněvej se příliš na svého ubohého hříšného služebníka. Jestliže neodvrátíš svou metlu, odvrať svůj hněv. Je to sladká modlitba. Někteří lidé volají k Bohu kvůli své nemoci; mnohem lepší je volat k Bohu kvůli její příčině; to znamená, je-li to trest za hřích, zbav se hříchu, a prut pak bude odstraněn.
Palms 6,2. Vždyť Bůh je ten, kdo je trestán za hřích. Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem slabý: Hospodine, uzdrav mě, vždyť mě trápí kosti.“
„Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem slabý.“
„Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem slabý. To byl pro Davida sladký důvod k naléhání: „Neboť jsem slabý“. Nemohl říci: „Neboť jsem toho hoden.“ To se mu však nepodařilo. To by se neodvážil říci. Nemohl to říci, když říkal: „Smiluj se,“ neboť milosrdenství je pro nehodné. Spravedlnost je pro dobré, milosrdenství je pro ty, kdo se provinili. „Smiluj se nade mnou, Pane, neboť jsem slabý: Pane, uzdrav mě, neboť mé kosti jsou rozbolavělé.“ Dovolávejte se závažnosti své nemoci jako důvodu pro nápravu. Nepřicházejte se svou samospravedlností; ta vám bude překážet. Přijď se svým zármutkem a hříchem, se svou slabostí a bolestí a pros o to před Bohem.“
Palms 6,3. „Přijď se svým zármutkem a hříchem, se svou slabostí a bolestí a pros o to před Bohem. I má duše se trápí:
To je horší než trápení kostí. „Duch člověka snese jeho slabost, ale zraněného ducha kdo snese?“
Palms 6,3. „Vždyť to, co má člověk, je jeho slabost. Ale ty, Hospodine, jak dlouho?“
Tady je jádro modlitby. David se trápí, protože Bůh se od něj vzdálil; ztratil společenství se svým Pánem, vymanil se ze společenství se svým Bohem, a tady přichází nejpotřebnější volání ze všech: –
Palms 6,4. „Co se stalo? Navrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, ó, zachraň mě pro své milosrdenství.
Nehodí se tato modlitba vám, kteří jste tu dnes večer, vám, kteří jste plni hříchu, máte kvůli němu zlomené srdce a děsíte se budoucího hněvu? Vkládám vám tuto modlitbu do úst a prosím Ducha svatého, aby ji vložil do vašich srdcí: „Ó, zachraň mě pro své milosrdenství.“
Palms 6,5. Vždyť ve smrti na tebe není vzpomínka, kdo ti v hrobě poděkuje?“
Jak říci: „Necháš-li mě zemřít, ztratíš jednoho zpěváka ze svého pozemského sboru, ale necháš-li mě žít, budu na tebe vzpomínat, budu tě chválit, budu ti děkovat.“
Jak říci: „Necháš-li mě zemřít, ztratíš jednoho zpěváka ze svého pozemského sboru. Máš dnes večer chuť říci: „Pane, jestliže mě zničíš, nic tím nezískáš, ale jestliže mě zachráníš, bude tu jeden, který ti bude vzdávat díky navěky?“. Někdy jsem vám vyprávěl o té staré ženě, která řekla: „Jestli mě Pán zachrání, už o tom nikdy neuslyší“. A vy i já můžeme také říci, že pokud nás zachrání, nikdy to neuslyší naposled; budeme ho chválit po celou věčnost za jeho velkou záchranu.“
Palms 6,6. Jsem unaven svým sténáním, celou noc si ustelu, abych plaval, slzami zalévám své lože.“
David byl ve velmi žalostném stavu, když psal tato slova. Jeho bolest byla tak velká, jeho zármutek tak akutní, že se mu vytáhla všechna stavidla očí a zdálo se, že slzami zaplavuje své lože a že se podobá Georgi Herbertovi, když napsal: –
„Ó kdo mi dá slzy? Přijďte, všechny prameny,
v mé hlavě a očích se zabydlete: přijďte, mraky a déšť:
Můj žal potřebuje všechno vodnaté,
co příroda stvořila. Ať každá žíla
Vysaje řeku, aby zásobila mé oči,
Moje unavené, uplakané oči, příliš suché pro mě,
pokud nedostanou nové vodovody, nové zásoby,
aby je unesly a s mým stavem souhlasily.“
Palms 6,7. Mé oko se pro zármutek vyčerpalo;
takřka si vyplakal oči; zčervenaly mu pláčem, takže neviděl.
Palms 6,7. Vždyť se mu oči vyplakaly. Stárne kvůli všem mým nepřátelům.
Jeho zrak se zatemnil jako zrak starce. Katarakta zármutku mu do očí vložila kataraktu slepoty.
Palms 6,8: „Vždyť je to jenom zázrak. Odejděte ode mne všichni, kdo pácháte nepravost
Chce, aby k němu přišel jeho Bůh, a tak vyzývá Boží nepřátele, aby se odklidili. Pokud se stýkáme s bezbožníky, nemůžeme Boha pozvat do svého domu a očekávat, že přijde. „Odejděte ode mne,“ říká David, „vy všichni, kdo pácháte nepravost“. „Vy, kteří zpíváte to, čemu říkáte veselá píseň, jděte pryč. Vy, kteří se bavíte svými vtipy proti náboženství, jděte ode mne daleko.“
Palms 6,8. Vždyť Hospodin slyšel hlas mého pláče.
„A jestliže slyšel mé slzy, nechci, abys tu byl. Teď, když uslyšel hlas mého pláče, nemohu se stýkat s Božími nepřáteli.“ Není to krásný výraz: „Hlas mého pláče“? Proč, vždyť tam nebyl žádný zvuk, že? Vždyť existují písně beze slov a existují hlasy beze zvuků
Palms 6,9. Vždyť jsou i písně beze slov a jsou i hlasy beze zvuků. Hospodin vyslyšel mou prosbu, Hospodin přijme mou modlitbu.
„Zprvu jsem si myslel, že mou prosbu nepřijme, ale vidím, že natahuje svou pravici, přijímá mou modlitbu, a přijme-li mou modlitbu, brzy se dočkám jeho odpovědi.“
Psalms 6,10. Všichni moji nepřátelé ať se stydí a těžce se trápí, ať se vrátí a náhle se zahanbí.
Nyní si přečtěme osmý žalm, v němž David vyjadřuje velký údiv nad tím, že Bůh, kterého prosil, aby ho navštívil, ráčil tak učinit. Zdá se mi, že ho vidím sedět s otevřeným oknem. Je noc a on se cítí lépe; káže jim otevřít okno, sedí a dívá se na hvězdy, těší se z chladného, svěžího vzduchu.
Tento výklad se skládal ze čtení Žalmu 6,8.
.